Ustanovení Ústavy o tom, že prezident zastupuje stát navenek nelze vykládat izolovaně od celkové konstrukce parlamentního systému a ústavního postavení vlády. Uvedla to Marie Zámečníková z Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Jde o kontrasignovanou kompetenci, která vyžadujíce spolupodpis předsedy vlády, popsal advokát se specializací na ústavní a správní právo Tomáš Nahodil. Prezident by měl svou pravomoc vykonávat v koordinaci s vládou, dodala ústavní právnička. Na druhou stranu kabinet by mu k tomu měl poskytnout potřebnou součinnost.
Prezident Petr Pavel ve středu v dopisu adresovaném premiérovi Andreji Babišovi (ANO) uvedl, že hodlá v souladu se svým ústavním postavením stát počátkem července v čele české delegace na summitu Severoatlantické aliance (NATO) v Ankaře. Kabinet počítá s účastí premiéra a ministrů. Pavel v dopisu napsal, že tak uplatňuje svou kompetenci zastupovat stát navenek podle článku 63 Ústavy. Doplnil, že uvítá i účast premiéra.
„Prezident republiky sice zastupuje stát navenek a je i vrchním velitelem ozbrojených sil, což jsou jistě významné pravomoci mající svůj bezprostřední vztah i důvod k jeho účasti na summitu NATO, nicméně v obou případech jde o kompetence kontrasignované, tedy vyžadující podle Ústavy ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády,“ uvedl advokát Tomáš Nahodil.
„Prezident je podle Ústavy hlavou státu, navzdory tomu však Ústava za nejvyšší orgán výkonné moci neoznačuje jeho, ale vládu,“ doplnil Nahodil. Odpovědnost za přípravu a zajišťování obrany státu nenese prezident, přestože je vrchním velitelem ozbrojených sil, ale kabinet, dodal.
Summit NATO v Ankaře
Podobně účast na summitu sama o sobě neznamená tvorbu zahraniční politiky, podotkla Marie Zámečníková. „Má-li prezident zájem se jej zúčastnit, což je i s ohledem na jeho profesní minulost pochopitelné, neměla by mu vláda při výkonu této ústavní role bez relevantního důvodu bránit. Ústava zde předpokládá loajální spolupráci mezi ústavními orgány, nikoli jednostrannou blokaci z jedné či druhé strany,“ dodala. Prezident má svou pravomoc zastupovat stát navenek vykonávat v koordinaci s vládou. Ta mu k tomu naopak má poskytnout potřebnou součinnost, uvedla Zámečníková.
Spor o rozsah kompetencí
Pokud se dohodu nepodaří nalézt, půjde podle Zámečníkové především o politický a ústavněpraktický problém. Text Ústavy pro něj neposkytuje zcela jednoznačné řešení. „V krajním případě by bylo možné uvažovat i o kompetenčním sporu před Ústavním soudem, otázkou však je, jak přesně by byl takový návrh vymezen a co konkrétně by měl Ústavní soud posuzovat,“ uvedla.
„Kontrasignaci si na premiérovi nelze vynutit. Je to jeho ústavní oprávnění, které buď využije, nebo ne. Odepření kontrasignace není porušením Ústavy, jsem proto poměrně skeptický k tomu označovat ji za kompetenční spor. Neudělení kontrasignace by samo o sobě nemohlo před Ústavním soudem úspěšně vyvolat spor o rozsah kompetencí, ani o nepřípustnost zásahu jednoho ústavního činitele do pravomocí druhého. Kontrasignované pravomoci jsou ze své podstaty sdílené, a proto bez dohody mezi prezidentem a premiérem není jejich výkon možný,“ uvedl Nahodil.
Případné rozhodnutí Ústavního soudu by navíc v této situaci mělo spíše omezený praktický význam. Není totiž vůbec jisté, že by ho stihl vydat ještě před summitem, podotkla. „I proto je z ústavního hlediska nejpřirozenějším řešením dohoda prezidenta a vlády,“ dodala Zámečníková.
Mohlo by vás zajímat
Bezpečností a reputační problém
„Vzhledem k tomu, že vláda svým nedávným usnesením svěřila pravomoc rozhodovat o letech ústavních činitelů vládními speciály předsedovi vlády, musel by prezident se svým doprovodem, pokud by mu předseda vlády odmítl vyhradit na summit NATO letoun z vládní letky, odcestovat běžnou linkou,“ uvedl Nahodil. Kvůli počtu spojů by to podle něj nemusel být ani tak problém technický nebo logistický, jako spíše bezpečnostní a reputační.
„Turecko není členem EU, k cestě do něj a k pobytu v něm kratšímu než 90 dní postačuje národní pas bez víza, nicméně prezident je ze zákona držitelem diplomatického pasu a vybraní zaměstnanci prezidentské kanceláře takzvaných služebních pasů,“ doplnil na závěr Nahodil.
