Návrh zákona o platformové práci se navenek tváří jako technická norma reagující na evropskou směrnici, regulující zaměstnávání kurýrů či taxikářů platformami, jako je Foodora, Bold nebo Uber. Ve skutečnosti ale česká norma obsahuje změnu, která může mít na trh práce mnohem širší dopady než samotná evropská regulace digitálních platforem. Ministerstvo práce a sociálních věcí do návrhu skrylo změnu definice závislé práce.
Jde o zásah do samotného jádra pracovního práva, na kterém stojí rozlišení mezi zaměstnáním a podnikáním. Dosavadní čtyři znaky, kterými zákoník práce dosud definoval závislou práci, mají nově nahradit pouze dva. Jde o práci vykonávanou jménem zaměstnavatele a ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Samotný zaměstnanecký pracovní vztah přitom zákon nově popisuje jasně. Zaměstnavatel v něm organizuje práci, kontroluje ji, dává pokyny a pracovník ji vykonává v pracovní době.
„Cílem změn je především reagovat na judikaturu zejména Nejvyššího správního soudu, který dlouhodobě k výkladu znaků závislé práce přistupuje extenzivně,“ píše ministerstvo práce a sociálních věcí v důvodové zprávě k návrhu zákona o platformové práci.
Příspěvek na penzi už nebude znakem švarcsystému
Podle partnera advokátní kanceláře Aegis Law a specialisty na pracovní právo Tomáše Procházky jde o překvapivý posun státu v náhledu na to, co je a co není práce v zaměstnaneckém poměru. „Důvodová zpráva výslovně uvádí, že status zaměstnance by nemělo založit například poskytování různých benefitů, příspěvků, doplňkového pojištění nebo jiných obdobných plnění ze strany zaměstnavatele,“ upozorňuje Procházka. V praxi přitom právě benefity často sloužily jako jeden z důležitých argumentů, že vztah mezi firmou a pracovníkem má zaměstnanecký charakter.
Nově ministerstvo práce a sociálních věcí jasně říká: podobná plnění mohou firmy poskytovat i kontraktorům. Důvody k tomu mohou být zcela legitimní, například motivační, stabilizační nebo sociální. Může jít také o prevenci pracovních rizik.
Podle Procházky tak nejde jen o zpřesnění zákona, ale o vědomý zásah do dosavadního výkladu. „Jinými slovy, stát tady vlastně říká: ‚Soudci, prosím přibrzděte. Nepřejeme si, abyste švarcsystému kolem sebe viděli tolik‘,“ míní advokát a partner Aegis Law.
Konec ekonomické závislosti jako argumentu
Dalším důležitým rysem, který dosud zakládal podezření na švarcsystém, byla také závislost kontraktora na jednom zadavateli. V tomto případě soudy často dovozovaly, že jde o skrytý pracovní poměr. Nově ale tento argument z definice mizí, což může výrazně zúžit prostor pro zásahy státu.
„Na první pohled je nová definice závislé práce velmi podobná té stávající. Ale při podrobnějším zkoumání je zjevné, že opouští například kontrolními orgány a soudy často využívanou argumentaci prostřednictvím ‚ekonomické závislosti‘ zaměstnance na zaměstnavateli,“ potvrzuje Procházka. I to je podle něj výrazná změna a zúžení prostoru pro rozhodování soudů.
Dohánění reality, ne revoluce
Z pohledu trhu práce přesto nejde o dramatický zlom, ve který zaměstnavatelé a jejich právníci doufali. Spíše se hraje o přiznání reálného stavu, který státu dlouho nezamlouval, ale zároveň s ním nedokázal efektivně bojovat. „Neoznačovala bych to za revoluci, spíš za dohánění reality, která už na trhu práce dávno existuje,“ říká generální ředitelka ManpowerGroup a prezidentka Asociace personalistů ČR Jaroslava Rezlerová. Na přípravě návrhu zákona o platformové práci se podílela coby poradkyně ministera práce a sociálních věcí.
Podle ní je klíčové, že stát konečně reflektuje proměnu pracovního trhu. „Největší posun vidím v samotném přiznání, že vedle klasického zaměstnání a podnikání vznikl třetí svět práce, který už nelze ignorovat. Zároveň oceňuji, že ministerstvo práce a sociálních věcí zvolilo minimalistickou transpozici směrnice,“ pokračuje Rezlerová. Zvolený způsob podle ní plní evropské požadavky, ale nesnaží se trh práce zbytečně přeregulovat,
Mohlo by vás zajímat
Právě hledání rovnováhy mezi regulací a flexibilitou považuje Rezlerová za zásadní pro budoucnost pracovního trhu.
Přibývá lidí, kteří si jdou vlastní cestou
Právě v této logice ale návrh naráží na svůj limit. Ačkoliv podle Rezlerové přiznává existenci „třetího světa práce“, v právním smyslu ho zatím nevytváří. Alespoň ne v širokém rozsahu využitelném například také pro IT specialisty či kreativní profese, jako o tom debatovali experti na pracovní trh a zástupci státních institucí na prosincové konferenci Ekonomického deníku a České justice Právo a trh práce.
V Česku totiž přibývá programátorů, kreativců i lidí z dalších profesí, kteří dobrovolně míří do šedé zóny švarcsystému. Pracují pro jedinou firmu, přesto u ní nejsou zaměstnáni. Nestojí o nemocenskou, dovolenou či ochranu před výpovědí. Podle nedávné studie PAQ Research a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí je takových pseudopodnikatelů v Česku až 175 tisíc. Jejich počet navíc dál poroste. Právě tady vzniká konflikt, který současný zákoník práce neumí pojmenovat, natož vyřešit.
Rezlerová v návaznosti na to naznačila, že by se mělo v pracovních skupinách na ministerstvu práce debatovat o vzniku zcela nového zákona, který by třetí režim práce nastavil a přesně ukotvil. Ochranu přiznal tam, kde je opravdu nutná, a naopak ulevil profesím, které se o sebe dokáží postarat samy. „Společenská poptávka po něm určitě je. Myslím, že by se dal nový režim práce nastavit tak, aby byl aplikovatelný na nejrůznější typy profesí nebo oborů,“ uvedla Rezlerová v rozhovoru pro Českou justici.
Změnu by uvítali i někteří právníci oslovení Českou justicií. „Zavedení takzvaného režimu třetí práce by mohlo mít velice pozitivní vliv na český pracovní trh,“ míní advokátka EY Law Kateřina Suchanová. Klíčové pro tento režim však podle ní bude jeho legislativní vymezení, a to nejen z pohledu pracovního práva.
Nenaplněné ambice zákona
Jenže předložený návrh dříve nastíněné ambice pro třetí režim zdaleka nenaplnil. „Nemyslím si, že by zde vznikl třetí režim práce,“ hodnotí výsledek advokát Jakub Guth z Peterka Partners. Připouští, že zákon posiluje ochranu pracovníků a přináší potřebné definice, zároveň ale dodává: „Návrh sice zavádí pojem pracovníka a dává určitou ochranu i lidem mimo pracovní poměr, ale hlavně v oblasti dat a algoritmického řízení. To ale ještě neznamená, že vznikl plnohodnotný třetí režim práce mezi zaměstnancem a OSVČ.“
Stejně výsledek hodnotí i Suchanová z EY Law. Ačkoli podle ní platformovým pracovníkům obecně návrh přiznává některá zvláštní práva a povinnosti, z pohledu pracovního práva nadále zůstávají pouze dva režimy práce. Jde o méně flexibilní zaměstnanecký režim nebo více flexibilní režim vykonávaný typicky OSVČ, který však nesmí vykazovat znaky závislé práce.
Více sporů, méně jistoty
Zákon o platformové práci tak ve výsledku přináší paradox. Na jedné straně reaguje na evropský tlak a snaží se lépe chránit pracovníky v platformové ekonomice. Na straně druhé ale zároveň oslabuje některé dosavadní nástroje, kterými stát bojoval proti švarcsystému. Stát tak vysílá signál, že nechce pracovní vztahy vykládat tak široce jako dosud. Tím podle právníků přináší na trh práce novou nejistotu.
„Můžeme čekat v této oblasti řadu sporů, a pravděpodobně bude trvat roky, než se výklad ustálí,“ upozorňuje Procházka. Jinými slovy, místo jednoznačného vyjasnění může přijít období, kdy se hranice mezi zaměstnáním a podnikáním bude znovu hledat u soudů.
Zatímco veřejná debata se zatím soustředí hlavně na platformy, algoritmy a nové povinnosti firem, skutečný dopad zákona se může odehrát jinde. Změna definice závislé práce totiž určuje základní pravidla fungování celého trhu práce. Její výklad je tak pro budoucnost práce v Česku a fungování firem naprosto zásadní.
