Vrchní soud v Olomouci zrušil odsuzující rozsudek nad podnikatelem Martinem Dědicem v jedné z největších korupčních kauz na Ostravsku. Případ se po více než dvanácti letech vrací ke krajskému soudu, který musí znovu posoudit, zda se podaří prokázat ovlivňování veřejných zakázek.
Vrchní soud v Olomouci vynesl 10. prosince 2025 v neveřejném řízení verdikt, který v českém právním prostředí vyvolal značný rozruch. Podle dřívějšího exkluzivního zjištění České justice soudci zrušili odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě nad tamním podnikatelem Martinem Dědicem a jeho údajnými komplici v kauze ovlivňování tamních zakázek – nákupů pro nemocnici či při nákupu tramvají. Celá kauza se tak po neuvěřitelných dvanácti letech od zahájení vrací zpět na stůl prvoinstančního soudu k úplně novému projednání. Jak tedy soud rozhodl? Česká justice měla možnost verdikt soudu prostudovat.
Lobbista nemusí být automaticky korupčník
Klíčový rozpor, který Vrchní soud rozebírá, tkví v samotné podstatě Dědicovy činnosti. Krajský soud sice detailně zmapoval tisíce hovorů a zpráv mezi Dědicem a politiky (Eva Petrášková, Adam Rykala, Miroslav Novák, Lumír Palyza, Simona Piperková) či jinými osobami, ale nepředložil jediný důkaz o faktickém ovlivnění zakázek. Vrchní soud zároveň uvedl, že není ani poznatek o manipulaci či ovlivnění výběrového řízení.
Vrchní soud zdůrazňuje, že lobbing – tedy legální prosazování zájmů a využívání kontaktů – je v demokratickém státě přípustný. Aby šlo o korupci, musí stát prokázat přímou souvislost mezi úplatkem a konkrétním porušením povinností konkrétní osoby a přijetí úplatku touto konkrétní osobou. Pouhé domněnky o údajné „existenci vlivu“ k odsouzení nestačí.
Znalecká arogance? Soud si hrál na experta
Odvolací soud zkritizoval způsob, jakým ostravský soud naložil s některými odbornými posudky. Krajský soud totiž odmítl klíčový posudek obhajoby (znalec Jaroslav Hromják) k cenám zdravotnického materiálu a označil jej za „statistické kouzlo“.
„Je třeba připomenout, že právě z odborných (znaleckých) zjištění, které byly doplněny o výslechy řady svědků, nebyl získán žádný poznatek o tom, že by dotčené veřejné zakázky byly jakkoliv manipulovány, byl v jejich rámci vyvíjen nátlak na členy výběrové komise či tyto byly výrazným způsobem nevýhodné,“ stojí v rozhodnutí.
Vrchní soud konstatoval, že soudce nesmí nahrazovat odborné znalosti vlastním laickým názorem. Zejména v situaci, kdy ostravské zakázky kopírovaly parametry transparentních tendrů pražského IKEMu, což podle Olomouce spíše svědčí o jejich zákonnosti. K tomuto olomoucký soud dále uvedl: „Získané penzum informací nebylo hodnoceno tak, jak mu ukládá zákon, tedy v případě existence pochybností ve prospěch obhajoby.“
U znaleckých posudků týkajících se nákupu tramvají pak Vrchní soud konstatoval: „Nalézací soud se nezaobíral dostatečně podrobně, nepřistoupil v případě rozporů ke konfrontaci znalců a bohužel své závěry bez zapojení určitého kritického pohledu zaměřil výhradně v neprospěch obžalovaných.“
Organizovaný zločin bez organizace?
Fiaskem skončila i snaha vinit Dědice z účasti na organizované zločinecké skupině. Vrchní soud upozornil, že v rozsudku zcela chybí vymezení vnitřní struktury, dělby rolí a především důkaz, že Martin Dědic o nějaké zločinecké hierarchii vůbec věděl. Bez prokázání subjektivní stránky – tedy vědomí pachatele – je taková kvalifikace právním nesmyslem.
„Odvolací soud v této problematice spatřuje pravděpodobně jedno z nejzávažnějších pochybení na straně nalézacího soudu, neboť tento k otázce existence organizované zločinecké skupiny provedl pouze minimum důkazů a žádným výraznějším způsobem nevěnoval pozornost existenci, respektive naplnění zákonných znaků působení organizované zločinecké skupiny v daném případě,“ lze se dočíst v rozsudku.
Dvojí metr: Proč někdo vinu nese a jiný ne?
V rozsudku bije do očí i nelogičnost v původním hodnocení role obžalovaných firem. Zatímco firmy PRAGOIMEX a Martek Medical soud odsoudil, společnost Vostav Morava a její manažery (Petra Čížka a Břetislava Greše) ve stejném schématu obžaloby zprostil. Přitom důkazní situace – včetně nalezených konceptů zadávací dokumentace u Dědice – byla v obou případech prakticky totožná.
„V případě společnosti Vostav Morava soud primárně hodnotí její působení na trhu, kdy zdůraznil úspěšnost v dalších veřejných zakázkách v dané lokalitě. Je tedy zřejmé, že oproti typickému způsobu páchání předmětné trestné činnosti, na níž se mnohdy podílejí subjekty s nulovou historií a z hlediska personálního a materiálního pozadí neschopné prakticky realizovat dotčenou zakázku, v nyní projednávané věci nejen společnost Vostav Morava, ale též již dříve zmíněné společnosti Martek Medical a PRAGOIMEX, nepředstavovaly takovýto druh nelegálních aktivit,“ zanalyzoval nalézací verdikt odvolací soud.
Mohlo by vás zajímat
„Již v daném směru lze spatřovat rozpor mezi hodnocením subjektů, u nichž nalézací soud dovodil vinu (PRAGOIMEX, Martek Medical), oproti de facto totožnému posouzení ´hodnověrnosti´ aktivit společnosti Vostav Morava,“ napsal soud.
Teorie podvodu: Kdo koho vlastně napálil?
Soud také přichází s převratnou úvahou: Pokud Martin Dědic inkasoval miliony za to, že „zařídí“ zakázky, které ale reálně neovlivnil, mohl se paradoxně dopustit podvodu na firmách, které mu platily. V takovém případě by nešlo o korupci veřejných činitelů, ale o majetkovou trestnou činnost vůči soukromým subjektům. Tuto variantu musí krajský soud v novém řízení důsledně prověřit.
„Dalším z okruhů, v němž odvolací soud spatřoval na straně krajského soudu pochybení, je (ovšem toliko za situace dovození protiprávnosti jednání obžalovaných ve výše uvedeném směru) objasnění naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat, pod které krajský soud podřadil jednání obžalovaných. Zdůraznit lze zejména otázku subjektivní stránky obžalovaných, a to v případě těch, kteří stojí v rovině soutěžitelů veřejné zakázky, tedy zda jednali s vědomím, že jimi poskytované prostředky jsou určeny jakožto úplatek za přizpůsobení podmínek a úspěch při získání veřejné zakázky. Dané posouzení může mít též vliv na případnou právní kvalifikaci… anebo, jak bylo vymezeno výše, jiných forem trestné činnosti, například podvodného charakteru, v případě, že by obžalovaný Ing. Dědic nebyl schopen ovlivnit příslušnou zakázku, avšak takovouto možnost za úplatu jiným subjektům nabízel,“ argumentuje Vrchní soud.
Dále pak podotýká: „Pakliže by totiž společnost PRAGOIMEX plnila za určité služby obžalovanému Dědicovi, respektive společnosti Business Advisor, aniž by byla určitá protihodnota poskytnuta (např. právě formou ovlivnění osob ovlivňujících podobu zakázky), avšak PRAGOIMEX o tomto nevěděl, bylo by na místě zvažovat případnou odpovědnost obžalovaného Dědice například za podvodné jednání vůči plátcům odměny v důsledku přijetí takového plnění.“
Letité vyšetřování a soud a zásada in dubio pro reo
Řízení v takzvané kauze Dědic se táhne léta. Po tolika letech je důkazní situace natolik rozmělněná, že soud musí o to přísněji dbát na zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Pokud Krajský soud v Ostravě nedokáže vyplnit mezery v důkazním řetězci a postavit fakta nad domněnky, nezbude mu než v souladu s presumpcí neviny obžalované osvobodit, naznačil Vrchní soud.
„Nalézací soud musí své úvahy směřující k meritornímu rozhodnutí opřít o výsledky řádně provedeného dokazování, jež bude v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž bude postupováno dle zásady oficiality, vyhledávací a materiální. Stěžejní podmínky dokazování v trestním řízení přitom shrnul již Ústavní soud např. ve svém nálezu, v němž klade důraz, aby v rámci dokazování byla respektována zásada presumpce neviny. Je to totiž stát, kdo nese důkazní břemeno v trestním řízení… …musí být daný postup a zásah do základních práv a života jednotlivce dostatečně silně ospravedlněn,“ zkonstatoval Vrchní soud.
Proto podle něj: „existují-li jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obžalovaného, ale výhradně v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny pak plyne pravidlo in dubio pro reo, dle kterého není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností… je nutné rozhodnout ve prospěch obviněného. Ani vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok.“
„Daný důkazní postup je pak třeba detailně popsat a přesvědčivě jej odůvodnit. Teprve po takto provedeném řádném dokazování, jehož výsledky budou přetaveny do meritorního rozhodnutí, je možno učinit závěr o vině obžalovaného, případně při existenci shora uvedených pochybností tohoto obžaloby zprostit. Současně je třeba připomenout, že ačkoliv nalézací soud není povinen provádět všechny procesními stranami navržené důkazy, musí se vypořádat s důvody, proč tak neučinil, stejně jako musí reflektovat na všechny námitky, které by mohly mít dopad na průběh trestního řízení,“ vysvětluje rozhodnutí olomoucký senát.
Odvolací soud také nalézací soud upozornil, že nepovažuje za nezbytné, aby docházelo k velmi obsáhlému přepisování výpovědí zejména obžalovaných či svědců, což zbytečně zahlcuje a znepřehledňuje přezkoumávané rozhodnutí. „Cílem řádného odůvodnění provedeného dokazování je zachycení stěžejních skutečností, které ten který důkazní prostředek poskytl a z nichž pak soud dovozuje své hodnotící závěry,“ uzavřel odvolací soud.
Osm let natvrdo
Martin Dědic podle obžaloby VSZ v Olomouci udržoval úzké vztahy s regionálními politiky, což prokázaly odposlechy a monitoring telefonů. Podle soudu měl Dědic ovlivňovat zakázky od roku 2008 do roku 2014. K ovlivňování měl dle obžaloby využívat svých tehdejších kontaktů s ostravskými politiky z ČSSD. Soudce Igor Krajdl při čtení odůvodnění rozsudku mimo jiné zmínil exhejtmana Miroslava Nováka, Simonu Piperkovou, Vojtěcha Mynáře či Lumíra Palyzu. Žalobce Vít Koupil v obžalobě tvrdí, že podnikatel pomohl společnostem Pragoimex, Martek Medical a Vostav Morava k vítězství v tendrech za úplatky ve výši cca 37 milionů korun.
„Obžalovaný získal vliv na chod Městské nemocnice Ostrava a Dopravního podniku Ostrava. Prostřednictvím těchto vztahů získával informace o chodu společností a připravovaných veřejných zakázkách,“ prohlásil soudce Igor Krajdl.
Reálné poradenství
Martin Dědic od počátku kauzy tvrdí, že je nevinný. To samé konstatovaly u soudu i společnosti, jež mu platily za reálné poradenství. Podle obžaloby šlo však o úplatky, jen zakrývané smlouvami o poradenské činnosti. Martin Dědic byl původně odsouzen k osmiletému trestu a propadnutí veškerého majetku. Čtyřletý nepodmíněný trest dostal Břetislav Pavelek, další čtyři obžalovaní odešli s podmínkou a dva soud zprostil viny.
Případ vyvolává od počátku řadu pochybností. Ve spise absentují originální listiny i originály dat IT techniky. Prostorové odposlechy jsou ve spise pouze v kopiích a chybí ty, které by mohly mluvit ve prospěch obžalovaných. Svědci podílející se na administraci zakázek navíc Dědice neznali a potvrdili výhodnost kontraktů. Ve větvi zakázky pro Vostav se pak ukázalo, že platby proběhly ještě před vyhlášením výběrového řízení, což popírá logiku úplatku. Martin Dědic také soudu podrobně doložil nabytí svého majetku.
Po vynesení rozhodnutí se odsouzení odvolali k Vrchnímu soudu v Olomouci. „Dvanáct let produktivního života v haj*lu, proč Kdo ponese následky kromě nás?,“ okomentoval soudní patálii podnikatel Martin Dědic.
Mluvčí Krajského soudu v Ostravě Igor Krajdl potvrdil, že na čtvrtek pozval právní zástupce i obžalované k neveřejnému jednání. Soud se pokusí najít termíny pro nové hlavní líčení. Případ komplikují noví přísedící i dlouhá doba od posledního jednání v roce 2021. Není jasné, zda budou obžalovaní souhlasit se čtením protokolů, nebo se celé dokazování zopakuje.
