Ministerstvo spravedlnosti pod vedením Roberta Pelikána připravuje možnost zavést do českého právního řádu hromadné žaloby. Argumentuje snahou o úspory milionů korun a zvýšenému tlaku na firmy, aby nesly větší společenskou odpovědnost. Hromadné žaloby s sebou nesou ale i rizika.
Kdo by neznal neohroženou asistentku advokáta v podání Julii Roberts ve filmu Erin Brockovich? Brzy se americký styl hromadných žalob i proti elektrárenské firmě a la sympatická hollywoodská hvězda může stát realitou i v České republice. Je nutné zdůraznit, že argumenty zastánců hromadných žalob jsou silnější než jejich odpůrců, ale je přínosné, že jsou slyšet obě strany.
Podle ministerstva spravedlnosti by hromadné žaloby vedly k úsporám na všech frontách soudního řízení. Žalobci by ušetřili za jeden soudní poplatek, jeden znalecký posudek a jednoho advokáta. Žalovaný zase při neúspěchu nebude muset hradit náklady řízení stovkám žalobců a za výdaje spojené s jednotlivými žalobami uspoří i stát. S tím nelze než souhlasit.
I příklad, který ministerští úředníci uvádějí, je výstižný. Týká se hypotetické žaloby na automobilky Volkswagen. V Česku se prodalo na 165 tisíc aut s nainstalovaným podvodným systémem. Kdyby každý majitel vozu podal žalobu sám, stát by za řízení zaplatil skoro 900 milionů korun. V případě hromadné žaloby by to stálo pouze zhruba 30 tisíc korun.
Institut hromadné žaloby je ve vyspělém světě běžný. Dává spotřebitelům větší možnost k tlaku na velké firmy, proti nimž je jednotlivý žalobce téměř ztracen. Není náhodou, že ve zmiňované Dieselgate se dočkali díky hromadné žalobě odškodnění mj. poškození ve Španělsku, Brazílii a ve Spojených státech, v České republice tomu tak nebylo.
Hromadné žaloby se dají využít při odmítání nezákonných bankovních poplatků, praktik mobilních operátorů či nekalých obchodních praktikách tzv. šmejdů, nebo také při uplatňování práv z cestovní smlouvy, při „spackané“ dovolené z důvodů na straně cestovní kanceláře apod. Měly by chránit slabší v boji proti chování, které jim způsobuje újmu.
Kritici poukazují na možnost zneužití hromadných žalob. Nelíbí se jim možnost, že by někdo projednával nároky jiných lidí proti jejich vůli. To je v návrhu ministerstva spravedlnosti ošetřeno možností člena skupiny vystoupit z řízení. Dále se šíří strach z možné manipulace klientů ze strany advokátních kanceláří. Pravdou je, že právník získá jako odměnu podíl z vysouzené částky. Návrh však také uvažuje o možnosti jeho větší kontroly a eventuální výměně, nebude-li postupovat řádně k hájení oprávněných zájmů jeho klientů. Současně má být rozhodování těchto sporů pro jeho předpokládanou složitost a rozsah svěřeno soudcům krajských soudů nebo soudů speciálních.
Celkově ale vnímám diskusi o hromadných žalobách jako krok správným směrem. Pokud je skutková podstata u hromadných žalob stejná, ulehčí to zejména náklady na soudní proces, zjednoduší to získávání a provádění důkazů. Ve výsledku to také může znamenat kratší čas, ve kterém se bude moci žalobce (žalobci) domoci svého práva, stejně jako může dojít k eliminaci rozdílných rozhodnutí ve shodných skutkových případech, kterého jsme občas svědky.
Michal Kellner
