Občane, občane, ukaž nám své zprávy

Občane, občane, ukaž nám své zprávy

Německý spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) chce podle časopisu Der Spiegel přinutit softwarové firmy k tomu, aby německým úřadům poskytovaly dešifrované podoby zpráv zaslaných přes jejich platformy. Týká se to i široce rozšířených aplikací, jako je například WhatsApp.

Německé zákony již nyní umožňují nasazovat proti počítačům a mobilům sledovaných osob speciální špiclovací malware, přezdívaný Bundestrojaner. Pokud si ovšem cílová osoba svůj přístroj dostatečně chrání, nemusí se infekce státním virem podařit. A šifrování end-to-end, které se dnes ke kvalitní ochraně přenášených zpráv používá, je pro německé úřady očividně dosud nepřekonatelné. Proto Seehoferova iniciativa, která v softwarovém průmyslu způsobila zděšení.

Státní pokusy o plošné narušení bezpečnosti komunikačních kanálů nejsou ničím novým, zatím se je však v demokratických státech většinou podařilo odvrátit. Už v 90.letech 20.století se americká vláda snažila protlačit jako závazný tzv. escrowed encryption standard (EES), úmyslně oslabené šifrování, ke kterému existovaly univerzální klíče. Díky rozsáhlému odporu průmyslu i akademiků se jí to naštěstí nepovedlo. Od té doby následovalo několik dalších pokusů, ten Seehoferův je zatím poslední. Je příznačné, že prakticky všechny autoritářské státy si přístup do komunikace uživatelů vynucují.

Šifrovací systém, ke kterému existují univerzální klíče, je horší než nic. Jediné přirovnání, které mě napadá, je padák s úmyslně naříznutou šňůrou. V extrémně krátkozrakém vidění státních vyšetřovacích orgánů existují jenom zlí podezřelí a hodní vyšetřovatelé, kteří jako jediní mají přístup do narušených systémů. V realitě se kolem nich nachází také stovky cizích bezpečnostních služeb, hackeři na volné noze a zástup větších firem, které se nutně digitální špionáže neštítí. Těm všem jde existence univerzálních klíčů a slabin náramně k duhu, dříve nebo později je odhalí také. Když ne algoritmicky, tak třeba úplatkem nebo vydíráním na příslušných místech.

To, co takové zákony slibují, je utopie, ve které strana práva získává exkluzivní nástroje k odhalování a potlačování zločinu. Co ve skutečnosti zajistí, je noční můra světa, ve které nemáte tušení, komu všemu jsou exponována vaše tajemství. Moskva, Peking? Zrovna tyhle režimy věnují na černou ofenzivní aktivitu spoustu energie, peněz a mozků. A nejsou na světě jenom ony.

Není jisté, zda Seehoferův návrh projde německou vládou. Velká koalice CDU/CSU a SPD je neoblíbeným manželstvím z nouze, které nemusí vydržet, a menší koaliční partner, sociální demokraté, už si nyní myslí, že na udržování Angely Merkelové u moci ztratil hodně voličů. Stávající předsedkyně SPD Andrea Nahles se po špatném výsledku voleb do Evropského parlamentu chystá odstoupit. Je možné, že v tomto víru palácové politiky Seehoferův návrh selže.

Jisté však je, že globální producenti komunikačního software, jako je právě WhatsApp, čelí a ještě budou čelit dalšímu nátlaku vlád na to, aby předávaly zprávy svých uživatelů úřadům. Hlavním útočištěm online soukromí se tak nejspíš stanou produkty ze států, které dosud takové sklony nemají. Kromě Islandu či Švýcarska mezi ně – aspoň zatím – patří také Česká republika.

Marian Kechlibar