Rozšíření přípustnosti dovolání je nezbytné, pokud má Nejvyšší soud skutečně plnit svou roli sjednocovatele judikatury. Takto formuloval své stanovisko soudce Pavel Simon během květnového setkání kolegií nejvyšších soudů Česka a Slovenska. Téma přípustnosti dovolání v civilních věcech přitom zůstává živé – přestože návrh novely občanského soudního řádu, který měl tuto oblast zásadně změnit, v tomto volebním období nakonec schválen nebude.
Poslankyně Eva Decroix, místopředsedkyně ODS, loni na podzim předložila návrh, který měl soudcům Nejvyššího soudu umožnit rozhodovat, zda je konkrétní dovolání přípustné. Každé podání by tak nově obsahovalo i návrh na vyslovení přípustnosti, a teprve po jeho akceptaci by soud rozhodoval o věci samé.
Simon připomněl, že cílem bylo snížit zatížení NS, zamezit tzv. soudnímu ping-pongu a vrátit do přezkumu také rodinné věci, které dnes řeší výhradně Ústavní soud. Právě ten podle něj v současnosti nesystémově supluje roli Nejvyššího soudu. Ústavní soud na to není podle něj kapacitně ani funkčně vybaven.
Navrhovaná úprava počítala rovněž s tím, že odmítnutí dovolání by mohlo být odůvodněno pouze formálně – odkazem na zákonné ustanovení – pokud se s argumentací již dostatečně vypořádaly soudy nižších stupňů.
Mohlo by vás zajímat
Návrh zůstane ve sněmovně ležet
Přestože návrh vyvolal intenzivní diskusi, včetně výhrad ze strany Ústavního soudu i advokátní obce, k jeho projednání v plénu už v tomto volebním období s největší pravděpodobností nedojde. Poslanci Ústavně-právního výboru jednání přerušili a vzhledem k nadcházejícím podzimním volbám je osud návrhu do budoucna otevřený.
Z odborné veřejnosti zaznívaly argumenty na obou stranách. Zastánci návrhu upozorňovali na zahlcení Nejvyššího soudu a potřebu jeho profilace jako výlučně judikatorního soudu. Odpůrci varovali před omezením práva na soudní ochranu a netransparentností při odmítání dovolání.
Debata se v mnohém inspirovala praxí Nejvyššího správního soudu, kde již dnes funguje institut nepřijatelnosti kasační stížnosti. Ten se však vztahuje jen na rozhodnutí samosoudců a jakýkoliv pokus o jeho rozšíření naráží na odpor kvůli ochraně individuálních práv.
Slovenský pohled na věc přinesla soudkyně Renáta Gavalcová. Představila aktuální úpravu přípustnosti dovolání na Slovensku a shrnula relevantní judikaturu, včetně rozhodnutí slovenského Ústavního soudu.
Pracovní právo: rodiče, zkušební doba a brigády
Druhou oblastí setkání byly změny v pracovním právu. Soudce Miroslav Hromada informoval o novele zákoníku práce č. 281/2023 Sb., která do českého právního řádu transponuje evropské směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, práci na dálku, elektronické komunikaci nebo transparentních pracovních podmínkách.
Hromada připomněl také implementaci směrnice (EU) 2022/2041 o přiměřených minimálních mzdách. Česká minimální mzda je nyní stanovena jako 42,2 % predikované průměrné mzdy, tedy 20 800 Kč měsíčně. Do roku 2029 by měla dosáhnout 47 %.
Novela účinná od 1. června 2025 přinese i praktické změny: zkušební dobu prodlouží na čtyři měsíce (u vedoucích až osm), umožní zaměstnávání rodičů na rodičovské na stejný druh práce formou dohody a zavede brigády pro děti od 14 let během prázdnin.
Spolupráce soudů má smysl
Slovenský soudce Radoslav Svitana se věnoval pracovněprávním otázkám ze slovenské praxe, zejména problematice pracovních smluv na dobu určitou a náhrad mzdy při překážkách v práci.
Setkání kolegií obou nejvyšších soudů navazuje na dlouholetou tradici spolupráce. Diskuse o rozdílech i shodách v právních úpravách přispívá k hlubšímu porozumění a sbližování rozhodovací praxe v obou zemích.
