Žena ve Francii vedla civilní spor o výživné. Po neúspěchu u odvolacího soudu podala dovolání, ale namísto napadeného rozhodnutí přiložila starší rozsudek, který předcházel v řízení. Dovolací soud proto její podání automaticky odmítl jako neúplné, bez dalšího vyzvání k doplnění či posouzení, zda šlo o technickou chybu.
Evropský soud pro lidská práva v rozsudku případu Justine proti Francii připomněl, že právo na přístup k soudu sice není absolutní a může podléhat formalitám, ale ty nesmějí být samoúčelné. Podle soudu francouzský kasační soud mechanicky aplikoval formální pravidlo bez ohledu na dopady, čímž zabránil přezkumu věcné stránky sporu. ESLP zdůraznil, že úkolem soudů je zajistit spravedlnost řízení, nikoli se uzavírat do rigidního formalismu.
Soud výslovně upozornil, že v některých případech může být oprávněné trvat na dodržení přísných pravidel. Ale vždy musí být zachován princip proporcionality a možnost nápravy. V tomto případě přitom nešlo o závažné pochybení, ale o snadno napravitelný omyl, na který měla justice reagovat přiměřeně.
Rozhodnutí soudu
Soud jednomyslně konstatoval, že došlo k porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy, jelikož stěžovatelka byla nepřiměřeně zkrácena na právu na přístup k soudu. Nešlo o podstatnou chybu, ale o technické pochybení, které mohlo být snadno opraveno – přesto k tomu nedostala šanci.
Francouzské soudy podle ESLP nesplnily svou povinnost zajistit spravedlivé řízení, protože nepřihlédly ke konkrétním okolnostem a rigidně aplikovaly procesní pravidlo. Podle Štrasburku tak neselhala stěžovatelka, ale soudní systém, který selhal v roli „strážce spravedlnosti“.
Mohlo by vás zajímat
Na případ upozornil Zpravodaj vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva, který ve svém druhém letošním čísle přináší další aktuální případy, přehled statistiky stížností proti České republice nebo komentáře k vybraným rozsudkům ESLP.
