Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost otce, jehož tehdejší manželka s českým a ruským občanstvím odvezla dvě děti nejprve do Dubaje a následně do Moskvy. Muž se domáhal práva na účinné vyšetření údajného mezinárodního únosu. Stěžoval si, že české orgány trestního řízení jeho podněty neřešily a předané důkazy opomíjely. Většina soudců dospěla k závěru, že šlo především o spor rodičů o bydliště rodiny, nikoliv o případ pro trestní právo. Jeden ze soudců senátu, Milan Hulmák, však se závěrem nesouhlasil a v odlišném stanovisku uvedl, že případ vykazuje znaky mezinárodního únosu.
Podle soudce zpravodaje Zdeňka Kühna Ústavní soud není „paralelní prokuraturou“ a zasahuje do trestního řízení pouze ve výjimečných případech. Většina senátu zdůraznila, že přemístění dětí je třeba řešit především cestou civilního práva.
„Byť Ústavní soud nijak nezlehčuje újmu způsobenou stěžovateli přemístěním dětí do Ruska, nic v napadených postupech nenasvědčuje svévolnému či nepřijatelnému jednání orgánů činných v trestním řízení,“ stojí v nálezu.
Podle ÚS proto otec nemá nárok domáhat se prostřednictvím ústavní stížnosti účinného vyšetřování. Ochranu jeho práv by měly poskytovat primárně civilní soudy, které se věcí stále zabývají. Nejvyšší soud dosud nerozhodl o úpravě péče o děti.
Mohlo by vás zajímat
Hulmák: Orgány měly vyšetřovat možný mezinárodní únos
Soudce Milan Hulmák nesouhlasil s většinou senátu a navrhoval ústavní stížnosti vyhovět. Podle něj se orgány činné v trestním řízení neměly spokojit s odkazem na civilní řízení a subsidiaritu trestní represe.
„V nyní posuzované věci nešlo o pouhou neshodu rodičů s odlišnou státní příslušností stran místa bydliště dětí, jak se snažila prezentovat státní zastupitelství, nýbrž o podezření ze spáchání mezinárodního únosu dětí,“ uvedl Hulmák v disentu.
Připomněl, že mezinárodním únosem může být nejen situace, kdy rodič přemístí dítě do jiné země bez souhlasu druhého rodiče, ale i případ, kdy vycestuje se souhlasem, avšak následně se s dítětem nevrátí. „To se právě mohlo stát v nyní posuzované věci,“ zdůraznil Hulmák.
Není účinný právní rámec, tvrdil stěžovatel
Stěžovatel namítal, že v jeho případě selhaly jak české, tak mezinárodní mechanismy ochrany. Spojené arabské emiráty, odkud matka děti odvezla, nejsou smluvní stranou Haagské úmluvy o únosech dětí, a ruské soudy podle něj nerespektují česká rozhodnutí. Tvrdil také, že postup státního zastupitelství byl nečinný a neadekvátní.
Podle Hulmáka se měl Ústavní soud zabývat tím, zda policie a státní zastupitelství dostatečně prověřily všechny skutkové okolnosti a vyhodnotily možné spáchání trestného činu. Jelikož k tomu nedošlo, považoval Hulmák zamítnutí stížnosti za nesprávné.
