Od ledna začne platit dlouho očekávaná novela, která zásadně mění způsob zdanění zaměstnaneckých akcií. Má posílit české startupové prostředí a přiblížit daňový režim tomu, ze kterého profitují začínající firmy v zahraničí. Jenže novinka není bez zádrhelů. Pravidla narychlo prosazená poslanci přináší řadu nejasností, administrativních pastí i legislativních paradoxů.

Na první pohled se zdá, že zákon vykročil správným směrem. Podle expertů oslovených Českou justicí odstranil řadu zádrhelů, kterým nabývání podílů ve firmách zaměstnanci čelilo. Předně dosud se příjmy ze zaměstnaneckých akcií danily už ve chvíli, kdy pracovník získal právo na akcie. To znamenalo, že za ně lidé platili daň, aniž by obdrželi reálný příjem. Ani v té chvíli vlastně netušili, kolik peněz za firemní cenné papíry dostanou.

Nově zaměstnanec 15procentní daň z příjmu zaplatí až v okamžiku, kdy akcie skutečně prodá, nebo nejpozději po deseti letech od jejich nabytí. „Odklad zdanění až do okamžiku prodeje akcií odstraňuje zátěž, která bránila většímu rozšíření zaměstnaneckých akciových plánů v Česku,“ říká o novince Jakub Málek, partner kanceláře Peyton Legal.

K tomu se ještě přidává další změna. Příjmy z akcií nemají podléhat odvodům na sociální a zdravotní pojištění. „Tato úspora je významná pro obě strany. Snižuje mzdové náklady zaměstnavatele a zvyšuje čistý příjem zaměstnance,“ konstatuje společník advokátní kanceláře Sniehotta & Vajda Legal Michal Sniehotta.

Mohlo by vás zajímat

„Technická kulišárna“ a chybějící jistota

Ačkoliv základ novely vypadá slibně, mnohé detaily zůstaly nedořešené. Daňový poradce Richard Jahoda ze společnosti Grinex považuje novinku za legislativně nečistou. „Vymyslela se technická kulišárna,“ říká. Aby zaměstnanci nemuseli z prodeje akcií platit sociální a zdravotní pojištění, vyjmuli je zákonodárci z kategorie příjmů ze závislé činnosti, kam logicky patří, a zařadili je mezi ostatní příjmy. Tím ale podle Komory daňových poradců narušili samotnou koncepci zákona o daních z příjmů.

„Zásadní nyní bude metodická podpora finanční správy a osvěta mezi zaměstnavateli, aby se nový režim nebáli v praxi využívat,“ míní Jakub Málek.

Ocenění bez jasných pravidel

Novela navíc otevírá i řadu praktických problémů. Jasno není například v tom, jakým způsobem mají firmy postupovat při stanovení vlastní hodnoty. Z té přitom má vycházet i cena akcie. „Musí ji stanovit bez vlivů vkladů a přeměn. Musí ji také očistit od vlivu převodních cen transakcí mezi spojenými osobami,“ popisuje Richard Jahoda. Výsledek musí firma nahlásit státu do dvou měsíců prostřednictvím jednotného hlášení zaměstnavatele.

Podle Michala Sniehotty nejasnosti pramení zejména z toho, že zákon vyžaduje, aby ocenění odpovídalo spravedlivé tržní hodnotě v okamžiku, kdy firma zaměstnanci udělí právo na akcie. „Tržní hodnota je však u startupů založena na budoucím potenciálu a je velmi subjektivní,“ upozorňuje Michal Sniehotta.

A tápou i soudní znalci. „Zákonná úprava neobsahuje detailní úpravu k postupu stanovení hodnoty podniku,“ uvádí soudní znalec Jiří Hlaváč ze společnosti TPA. Metodiku, jak by měli při oceňování firem pro účely vydání zaměstnaneckých akcií postupovat, proto musí doplnit ministerstvo nebo Generální finanční ředitelství.

Ocenění s omezenou platností

Další komplikaci pak přináší nutnost pravidelně ocenění aktualizovat, pokud firma rozdává akcie v různých termínech. Ze starších soudních rozsudků totiž vyplívá, že znalecké ocenění jde využít maximálně po dobu šesti měsíců. „Pokud dochází ve společnosti nebo na trhu k významným změnám, je na místě zvažovat aktualizaci ocenění i v kratším období,“ dodává Hlaváč.

Pro firmy to znamená další práci navíc při shánění podkladů i nahlašování ceny úřadům. Nehledě na náklady na znalecké posudky. „Záměr je dobrý, ale jak byl zákon připravený narychlo, tak ho bude potřeba ještě vypilovat,“ podotýká Jahoda.

Tři režimy, jeden chaos

Nový režim je dobrovolný. Zaměstnavatelé si mohou vybrat, zda ho využijí, nebo zůstanou u starších variant. „Vybírají si mezi původním systémem zdanění, kdy se benefit zdaňuje při získání, a novou variantou, kdy se zdanění posouvá až na okamžik prodeje,“ vysvětluje daňový poradce společnosti KODAP Matěj Nešleha.

Jenže i tato volba má svá úskalí. „Je to volba, zda chci okamžik zdanění posunout, a pokud chci, ‘zaplatím’ za to vyšší administrativní zátěží,“ vysvětluje Nešleha.

Výběr konkrétního režimu bude záviset mimo jiné na typu a velikosti firmy. „Dosavadní úpravy jsou vhodné zejména pro zavedené korporace, které už mají nastavené akciové plány a preferují stabilní, předvídatelné prostředí,“ říká Jakub Málek z Peyton Legal a pokračuje: „Nový režim dává naopak největší smysl pro startupové a menší inovační firmy.“

Zákon potřebuje změnu, tvrdí ministerstvo

Podle náměstka ministra průmyslu a obchodu Štěpána Hofmana pomůže nový režim udržet startupy v Česku. „Primární efekt, který si od toho slibujeme, je, že startupy přestanou odcházet do zahraničí,“ říká.

I on ale připouští slabiny nové právní úpravy. Kritizuje zejména vyloučení některých profesí – bank, pojišťoven, těžařů, advokátů, auditorů a daňových poradců. Omezení vynucené ministerstvem financí podle Hofmana znevýhodňuje Česko oproti západní Evropě. Tam se totiž zvýhodnění zaměstnaneckých akcií vztahuje na všechny profese bez výjimek.

Dále stát také musí s ohledem na náklady vyjasnit, kdy firmy budou potřebovat znalecké ocenění a kdy se obejdou bez něj. „Do určité hodnoty by mělo stačit čestné prohlášení o hodnotě firmy, u vyšší hodnoty bude potřeba znalecký posudek,“ míní Hofman.

Richard Jahoda doporučuje, aby se Česko inspirovalo v zahraničí. „Třeba v Anglii používají zjednodušený systém, kdy si firma může ocenění udělat sama bez nutnosti znaleckého posudku,“ radí.

Třetí změna za čtyři roky

Potřeba opravit zákon zvyšuje nejistotu a vzbuzuje mezi startupy pochybnosti, zda má vůbec smysl na česká pravidla spoléhat. To je o to víc bolestné, že během jediného volebního období upravovalo Česko režim zdanění zaměstnaneckých akcií hned třikrát.

„Českému daňovému systému chybí stabilita a nějaká koncepce jeho vývoje. Změny jsou příliš časté,“ říká Matěj Nešleha ze společnosti KODAP. Několikátá změna zdanění zaměstnaneckých akciových programů podle něj jen ukazuje, jak byla původní úprava nepromyšlená a nedostatečně prodiskutovaná s odbornou veřejností.