Správní agenda Městského soudu v Praze se zrychlila z let na měsíce, počet nedodělků na obchodním úseku klesl o stovky a insolvenční řízení pomohl rozhýbat elektronický systém hlasování věřitelů. Předsedkyně největšího soudu v Česku Jaroslava Pokorná v rozhovoru pro Českou justici popisuje, proč stále prosazuje změnu soudní mapy v Praze a také co podle ní čeká na nového ministra spravedlnosti. Reaguje také na informace o tom, že na soudu jsou někteří zaměstnanci nespokojeni s pracovní atmosférou.
Jaké legislativní úkoly podle vás čekají na nového ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce jako první?
Myslím si, že úkoly pro nového ministra spravedlnosti nebudou nezbytně legislativní. Priority k řešení si dovolím shrnout následovně:
1) Mzdová stabilizace odborného aparátu soudů včetně vyšších soudních úředníků a asistentů tak, aby jejich příjem odpovídal jiným zaměstnancům veřejného sektoru se stejnou odbornou kompetencí.
2) Digitalizace, elektronizace. Soudy na prvním místě trápí spíše než potřeba novelizace právních předpisů dlouhodobě zanedbané informační systémy, jejich roztříštěnost a absence robustní celkové analýzy před zadáním přípravných prací na elektronickém spise. Ten musí odpovídat současnému světu, včetně integrace nástrojů umělé inteligence.
3) Racionalizace. Až na výjimky se každé soudní jednání nahrává, většina rozhodnutí není napadena odvoláním, takže jakékoli přepisování nahrané protokolace by mělo být podmíněno potřebou soudce či stran a to pouze v rozsahu potřebném, pochopitelně důsledně s využitím techniky (přepis hlasu), nikoli lidské práce, protože strojový přepis pro pracovní potřebu dostačuje.
Mohlo by vás zajímat
Když jste před pěti lety přebírala vedení Městského soudu v Praze, označila jste jako klíčovou prioritu stabilizaci a těsnější řízení detašovaného pracoviště ve Slezské – zejména správního, insolvenčního a obchodního úseku. Jak se tyto tři agendy vyvíjely v posledních letech a kde vidíte největší posun i největší problémy?
Na všech Vámi zmiňovaných úsecích došlo za tyto roky k obrovskému posunu k lepšímu a to zásluhou nikoli jen mou, ale zejména vynikající práce příslušných místopředsedů, soudců a dalších členů jednotlivých pracovních kolektivů.
Pokud jde o úsek obchodní a insolvenční a zejména o klasické obchodní specializace, tj. o problematiku korporátní, směnečnou a o spory vyplývající z duševního vlastnictví či nekalé soutěže, snížil se počet neskončených věcí v jednotlivých soudních odděleních a logicky došlo i k výraznému poklesu starších řízení, tzv. nedodělků. Došlo k personální obměně soudců a posílení úseku. Konkrétně bylo na konci roku 2021 v jednom soudním oddělení průměrně 170 neskončených věcí, v korporátní specializaci to bylo dokonce 260 běžících řízení na jednoho soudce. To byl počet, který je s přihlédnutím k obtížnosti řízení, jež je pro krajskou prvostupňovou agendu typická, daleko za hranicí únosnosti. Za poslední roky se situace změnila od základů.
Podle posledních čísel z října 2025 je průměrně v jednom oddělení 100 neskončených věcí. S takovým objemem se již dá pružně pracovat. Lze tedy předpokládat, že se v souvislosti s tím i zrychlilo tempo rozhodování. Pokud jde o řízení starších časových řad, na konci roku 2021 jsme v těchto specializacích evidovali 881 řízení starších 5 let. Za čtyři roky toto číslo kleslo na 565. To je velký úspěch. Je totiž třeba dodat, že v řadě případů jsou starší řízení přerušená například do skončení insolvenčního řízení na některého z účastníků, takže je skončit nelze. Pomyslné nuly tedy v tomto ohledu nebude možné dosáhnout nikdy. Za zmínku stojí i oddělení veřejných rejstříků. Paradoxně právě nejvíce rozhodnutí vydá náš soud v rejstříkovém řízení.
Není to spíše okrajová problematika?
Jde o vyšší desítky tisíc rozhodnutí ročně. Není to tedy zdaleka problematika okrajová, jak by se při pohledu na soud jako celek mohlo na první pohled zdát. Sluší se proto vyzdvihnout vytrvalou práci našich padesáti vyšších soudních úředníků, kteří musejí každý posoudit stovky návrhů. Těší mě, že i při tomto množství věcí se v rejstříkové agendě počet řízení starších tří měsíců pohybuje jen v řádu jednotek. Konečně nelze nezmínit, že se nám podařilo také výrazně zvýšit počet rušených společností bez návrhu. Ročně rozhodneme o rušení přibližně deseti tisíc neaktivních společností. V tomto ohledu byla nově nastavena spolupráce s obvodními soudy či finanční správou a tomu byly přizpůsobeny některé vnitřní procesy u nás.
Jaká situace panuje na insolvenčním úseku?
Pokud jde o insolvenční specializaci, je situace stabilizovaná, přestože bylo třeba se vyrovnat s řadou výzev. Konkrétně například narostl počet řízení s extrémním množstvím věřitelů, na což jsme reagovali zavedením elektronického hlasovacího portálu. Namísto hlasování pomocí zdvihnutí ruky se tedy v těchto případech na našem soudu hlasuje prostřednictvím chytrého telefonu nebo jiného zařízení. Sčítání hlasů se tak mnohonásobně zrychlilo a schůze jsou efektivnější.
Za zmínku stojí i to, že jsme se bez větších problémů, které by se odrazily v číslech, vyrovnali s novými pravidly pro oddlužení od října 2024.
Máte nějaké další výzvy?
V poslední době čelíme problémům s kapacitou soudních oddělení specializovaných na incidenční spory. Vývoj nápadu nových věcí v této agendě je extrémně turbulentní a v podstatě nelze dlouhodobě predikovat. Sledujeme ho pravidelně a jen v posledních 4 pololetích došlo k čtyřnásobnému nárůstu. To má samozřejmě vliv na rychlost řízení. Delší dobu trvající incidenční spory pak navíc ovlivňují i délku insolvenčních řízení. Od ledna 2026 proto počítáme s výraznějším personálním posílením této specializace a očekávám, že se situace začne zlepšovat i tam.
Správní úsek jste tehdy popsala jako velmi zatížený a s průtahy. Zároveň jste avizovala, že budete část týdne fyzicky pracovat ve Slezské, abyste měla lepší přehled o fungování úseku. Jak se situace na správním úseku změnila? A osvědčil se vám osobní dohled a vyšší přítomnost v detašovaném pracovišti?
Situace na správním úseku se za dobu mého působení razantně proměnila. Kolegům se podařilo podstatně snížit počet nevyřízených věcí. Fakticky neevidujeme věci starších časových řad. Především však dokážeme i přes zvyšující se složitost případů, které k nám přicházejí, rozhodovat v reálném čase. Průměrná délka řízení se nyní pohybuje jen kolem 5 měsíců, v přednostních věcech přibližně do 3 měsíců
Dříve to podle statistik ministerstva byly klidně tři až čtyři roky.
Ano. To jsou skvělá čísla, kterých si všímají i účastníci, jejich zástupci, resp. odborná veřejnost. Velice pozitivní zpětnou vazbu mám také od předsedy Nejvyššího správního soudu Karla Šimky, který poukazuje i na postupně se zvyšující kvalitu rozhodování, na kterou také musíme dbát. Úsek se podařilo v uplynulých letech adekvátně personálně posílit a i přes zvyšující se nápad v poslední době dokážeme výborné výsledky držet.
Velkou zásluhu na tomto stavu má místopředseda soudu pro správní úsek, který za svými soudci a soudkyněmi a jejich asistenty stojí, jde jim svým nasazením příkladem a daří se mu různými opatřeními vytvářet takové pracovní prostředí, v němž mohou těchto výsledků dosahovat. S místopředsedy jsme v intenzivním kontaktu i ve věcech týkajících se správy soudu a o situaci na pracovišti na Slezské mám detailní přehled.
Po nástupu jste připravovala soudcovský audit zatíženosti obvodních soudů i jednotlivých úseků Městského soudu. Podařilo se projekt dotáhnout? A co vám konkrétně ukázal o skutečných kapacitních potřebách pražské justice?
Avizovaný audit byl personální a týkal se Městského soudu v Praze. Jeho cílem bylo zjistit skutečné zatížení jednotlivých pracovníků nejprve ve správě soudu a poté ve výkonu. Vzhledem k nedostatečnému personálnímu obsazení, jakož i s ohledem na skutečnost, že Ministerstvo spravedlnosti oznámilo realizaci „Projektu měření efektivity českých soudů „ náš projekt zatím nebyl dokončen. Z praktických důvodů vyčkáme sdělení výsledků ministerstvem spravedlnosti a následně se rozhodneme, jak s naším projektem naložíme dále.
Soudy dlouhodobě upozorňují na to, že nedostávají dostatek prostředků na běžný provoz – od technického zajištění po údržbu budov. Jak zásadně podfinancování ovlivňuje chod Městského soudu?
Městský soud dlouhodobě čelí nedostatku finančních prostředků, což zásadně ovlivňuje jeho provoz. Omezené rozpočtové možnosti znamenají, že větší projekty celkových rekonstrukcí budov váznou a realizují se pouze nezbytné zásahy při havarijních stavech. V rámci běžného provozu je nutné každodenně zvažovat, které výdaje jsou nezbytné, aby byl zajištěn chod soudu.
Tento stav se promítá i do dalších oblastí – například IT vybavení je často zastaralé a neodpovídá současným požadavkům na digitalizaci justice, což zpomaluje práci soudů. Významným problémem je také vysoká energetická náročnost historických budov, které neprošly komplexními opravami, což zvyšuje provozní náklady a komplikuje zajištění vhodných podmínek pro zaměstnance i veřejnost. Podfinancování tak neovlivňuje pouze komfort, ale i efektivitu a dlouhodobou udržitelnost provozu soudů.
Zaměstnanci v justici mají dlouhodobě nízké platy. Pomohly stávky personálu a následné rozpočtové kroky vlády? Změnila se obsazenost a fluktuace na Městském soudu, nebo se krize prohlubuje?
Navýšení platových možností po stávkách personálu přineslo určitou stabilizaci, ale problém nízkých platů v justici přetrvává. U zdejšího soudu se situace mírně zlepšila, avšak fluktuace zůstává vysoká, zejména v Praze, kde jsou pracovní příležitosti širší. Přestože se podařilo zmírnit největší tlak, stále nemůžeme plně konkurovat nabídkám soukromého sektoru, což komplikuje dlouhodobé udržení kvalifikovaných pracovníků. Pro stabilní chod justice je klíčové, aby finanční prostředky na platy zaměstnanců byly navyšovány nejen v příštím roce, ale i v dalších letech. Jen tak lze zajistit kvalitní personální zázemí, které je nezbytné pro efektivní fungování soudů.
Ministerstvo spravedlnosti obdrželo podle mých informací další anonymní stížnosti na poměry na Městském soudu, včetně obvinění z dlouhodobě napjaté atmosféry či bossingu u některých vedoucích pracovníků. Jak tyto podněty prověřujete? A jak budete garantovat, že zaměstnanci budou mít bezpečné prostředí pro práci?
Nemáme informaci o anonymním podání zaslaném na Ministerstvo spravedlnosti, a proto se k jeho obsahu nemůžeme vyjádřit. Na Městském soudu klademe důraz na otevřenou komunikaci a prevenci. Zaměstnanci mají možnost využít bezpečné způsoby pro podání podnětů, včetně anonymní schránky, a vedení soudu garantuje, že pracovní prostředí bude respektující, transparentní a bez jakýchkoli projevů nevhodného chování. Pokud se objeví konkrétní problém, je vždy řešen interně s cílem zajistit nápravu a bezpečné podmínky pro práci.
Duševní zdraví soudců se stává velkým celostátním tématem. V Brně proběhlo mapování zátěžových faktorů a Justiční akademie chystá novou koncepci. Potýká se pražská justice s specifickými zátěžemi? Jaké kroky v této oblasti Městský soud podniká?
Práce soudce je náročná a zátěžová. Velmi proto podporuji aktivitu Justiční akademie v tomto směru. Jedním z nástrojů prevence vyhoření je i možnost změny prostředí či agendy. Naší výhodou v tomto směru je, že sídlíme v hlavním městě, kde se nalézají i jiné soudy. Pravidelně tak umožňujeme vratné stáže soudcům z obvodních soudů u nás a dobře také funguje spolupráce s Vrchním soudem v Praze, kde se po šesti měsících na vratných stážích střídají soudci obchodního úseku.
Městský soud v Praze má za sebou projednávání první hromadné žaloby v ČR. Jak velkou zátěž tento nový typ řízení představuje? A ukázal vám případ něco o tom, kde jsou slabá místa současné legislativy?
Jedním z hlavních požadavků směrnice o zástupných žalobách je, aby ochrana kolektivních zájmů spotřebitelů byla rychlá a efektivní. Již při projednávání návrhu českého transpozičního zákona jsme proto ve vztahu k ministerstvu zdůrazňovali požadavek personálního zajištění pro tuto agendu. To bylo akceptováno, stejně jako řada našich připomínek, které měly za cíl snížit administrativní zátěž soudu spojenou s vedením hromadného řízení. Chtěli jsme se vyhnout tomu, abychom administrovali přihlášky jednotlivých spotřebitelů obdobně jako se to děje v insolvenčním řízení.
První hromadné řízení se podařilo skončit během dvou jednání, která se konala krátce za sebou. Z toho by bylo možné usuzovat, že se procesní pravidla podařilo nastavit dobře. V současné době se spis nachází na Vrchním soudu v Praze.
Jiná otázka je, z jakého důvodu se žalobci k podávání většího množství hromadných žalob zatím příliš nemají. V odborné diskusi rezonuje názor, že důvodem může být ne zcela propracovaný systém financování certifikovaných žalobců (spotřebitelských organizací) a riziko vysokých náhrad nákladů řízení, které by pro ně mohly být až likvidační. Co je pravou příčinou však mohu jen spekulovat. Uvidíme, jak se hromadné žaloby v čase vyvinou.
Už dříve jste říkala, že deset pražských obvodních soudů je zbytečných a že soudní mapa potřebuje změnu. Platí to pro vás i dnes?
Ano, platí. Vysoký počet soudů je zbytečnou finanční zátěží. U každého sebemenšího soudu musíte postavit správu soudu a platit její zaměstnance. Myslím, že téma překreslení soudní mapy je jistě aktuální. Jsem si ale vědoma relativní jednoduchosti řešení v hlavním městě s ohledem na úplnou dopravní dostupnost a dopadů, které by takové řešení mohlo mít v jiných krajích ČR, kdy jsou okresní soudy mezi sebou již dnes značně vzdáleny.
