Ústavní soud (ÚS) ponechal v platnosti ustanovení zákoníku práce, které umožňuje převést zaměstnance na jinou práci i bez jeho souhlasu – typicky například po pracovním úrazu, kdy už nemůže vykonávat původní profesi. Podle soudce Zdeňka Kühna ale soud pochybil, když se zabýval pouze zákazem nucené práce a opomenul možné riziko diskriminace osob se zdravotním postižením. Na tento problém upozornil v odlišném stanovisku k nálezu. Se závěrem ÚS nesouhlasí ani odbory.
Ústavní soud zamítl návrh Nejvyššího soudu na zrušení části zákoníku práce, která umožňuje zaměstnavateli převést zaměstnance na jiný druh práce i bez jeho souhlasu. Plénum posuzovalo otázku výhradně optikou zákazu nucené práce a dospělo k závěru, že při správném výkladu zákona o zakázanou nucenou práci nejde.
Spor vznikl na případu letušky po úrazu
Případ vzešel ze sporu bývalé letušky Českých aerolinií, která po pracovním úrazu přišla o zdravotní způsobilost vykonávat původní profesi. Zaměstnavatel ji převedl na pozici dispečera-plánovače, žena s převedením nesouhlasila, do práce nenastoupila a dostala výpověď pro porušení pracovní kázně.
Právě v této souvislosti upozornil Kühn na to, že převedení bez souhlasu dopadá v zákoně výlučně na osoby se zdravotním omezením, což může být z hlediska rovného zacházení problematické.
Kühn: Soud pominul rovinu diskriminace
Soudce Zdeněk Kühn se s většinovým závěrem pléna ztotožnil pouze částečně. Výslovně uvedl, že samotné převedení zaměstnance na jinou práci bez jeho souhlasu nelze považovat za zakázanou nucenou práci. Zásadní problém ale podle něj spočívá jinde – v možné diskriminaci.
„Z hlediska směrnice a unijního antidiskriminačního práva může být přinejmenším sporné, zda obstojí taková vnitrostátní úprava, která zaměstnance právě a jen z důvodu jeho zdravotního postižení umožňuje převést na jiné pracovní místo i bez jeho souhlasu – zatímco v jakémkoli jiném případě převedení bez zaměstnancova souhlasu možné není,“ napsal Kühn v disentu.
Mohlo by vás zajímat
Výsledek platí, výtka míří na odůvodnění
Podle Kühna měl Ústavní soud tuto rovinu posoudit, i když Nejvyšší soud postavil svůj návrh především na zákazu nucené práce.
Kühn zároveň výslovně uvedl, že napadené ustanovení zákoníku práce nepovažuje za protiústavní. Soud měl podle něj ale využít příležitosti a přezkoumat i širší ústavní souvislosti případu.
Odbory s rozhodnutím nesouhlasí
Většina pléna se však otázkou možné diskriminace nezabývala. Ústavní soud v nálezu výslovně konstatoval, že posuzoval výhradně to, zda sporná úprava nepředstavuje zakázanou nucenou práci.
S nálezem nesouhlasí ani Českomoravská konfederace odborových svazů. Podle jejího předsedy Josefa Středuly je nespravedlivé a nevyvážené, aby zaměstnavatel mohl zaměstnance v některých případech převést na jinou práci bez jeho souhlasu.
Odbory chtějí změnu zákoníku práce
ČMKOS uvedla, že o tak zásadní změně pracovního života by měl zaměstnanec spolurozhodovat. Přeřazení by podle odborů mělo být až krajním řešením, nikoli nástrojem nátlaku. Za férové považují také zachování pracovních podmínek a výdělku i možnost zapojení odborů do řešení situace.
Odbory zároveň oznámily, že chtějí s budoucí vládou a zaměstnavateli jednat o možné úpravě zákoníku práce tak, aby lépe chránil jistotu a důstojnost zaměstnanců a podporoval férový dialog na pracovištích.
