Lidé, kteří dlouhodobě bydleli v pronajatých chatách nebo chalupách, neměli být automaticky vyloučeni z nároku na příspěvek na bydlení. Ústavní soud dnes v plenárním nálezu dospěl k závěru, že stát pro takové omezení neměl žádný rozumný důvod. Zákon proto vyložil tak, aby se příspěvek vztahoval i na nájemce rekreačních staveb, a naznačil, že nárok má vzniknout i zpětně.
Ústavní soud žádné ustanovení zákona nerušil. Pouze řekl, jak má být správně vykládáno. Sporná úprava totiž výslovně počítala s příspěvkem na bydlení pro vlastníky chat a chalup, kteří je využívají k trvalému bydlení, ale o nájemcích mlčela.
Podle soudu to neznamená, že by nájemci měli být z podpory vyloučeni. Pokud někdo v chatě nebo chalupě skutečně bydlí, splňuje hygienické a technické podmínky a má nízké příjmy, není podle Ústavního soudu důvod, aby měl horší postavení jen proto, že není vlastníkem. „Z hlediska funkce bydlení nelze nalézt žádné relevantní rozdíly podle toho, na základě jakého právního titulu jednotlivec své obydlí užívá,“ uvedl sbor Ústavních soudců. Odlišné stanovisko neuplatnil žádný ze soudců
Nájemci často v horší situaci než vlastníci
Ústavní soud nenašel žádný legitimní důvod, proč stát rozlišoval mezi vlastníky a nájemci rekreačních staveb. Rozdíl v tom, jestli někdo nemovitost vlastní, nebo si ji pronajímá, nemění nic na tom, že jde o bydlení.
Navíc se soud přiklonil k názoru, že nájemci jsou často v horší situaci než vlastníci. Musí pravidelně platit nájem a jejich bydlení je závislé na vztahu s pronajímatelem. Přesto byli z příspěvku na bydlení vyloučeni, což soud označil za neodůvodněné a svévolné zacházení. „Rozdílné zacházení se týká základního práva na přiměřené zabezpečení v hmotné nouzi, jehož součástí je právo na bydlení,“ stojí v nálezu.
Mohlo by vás zajímat
Příběh ženy s dětmi
Celá věc se k Ústavnímu soudu dostala kvůli konkrétnímu případu ženy, která v pronajaté rekreační stavbě bydlela se svým partnerem a třemi dětmi. O příspěvek na bydlení žádala za rok 2022. Úřady jí ho odmítly přiznat jen proto, že nebyla vlastnicí nemovitosti.
Přitom doložila nájemní smlouvu a úřady potvrdily, že stavba splňuje všechny technické a hygienické požadavky. Přesto neuspěla ani u krajského soudu a případ se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud: nerovnost bez důvodu
Nejvyšší správní soud upozornil, že zatímco u bytů měli na příspěvek na bydlení nárok jak vlastníci, tak nájemci, u rekreačních staveb to neplatilo. Takové rozlišování podle něj nedávalo smysl a porušovalo princip rovnosti.
Soud také poukázal na paradox, že v jiném systému sociální pomoci – u doplatku na bydlení – mohli nájemci rekreačních staveb podporu získat. U příspěvku na bydlení ale stejná možnost chyběla.
Obavy ze zneužívání se nepotvrdily
Při schvalování zákona zaznívaly obavy, že by příspěvek mohl být zneužíván. Ústavní soud ale konstatoval, že neexistují důkazy, že by k takovému zneužívání docházelo.
Zdůraznil také, že chata nebo chalupa užívaná k bydlení není ubytovna. Argumenty o zamezení zneužívání proto podle soudu nemohou ospravedlnit vyloučení nájemců z dávky.
Ombudsman na problém upozorňoval
Na nespravedlivé nastavení pravidel upozorňoval i veřejný ochránce práv. Setkával se s případy lidí, kteří fakticky bydleli v rekreačních objektech, ale kvůli formalitám neměli nárok na pomoc od státu.
Podle ombudsmana sociální podpora nemá řešit vlastnické vztahy, ale skutečnou bytovou nouzi. Právě tento pohled nyní Ústavní soud potvrdil.
Dopad i na minulost
Ústavní soud uvedl, že jeho výklad má dopad i na minulá rozhodnutí. Nájemcům rekreačních staveb by tak mohl vzniknout nárok na příspěvek na bydlení i zpětně, pokud splňovali podmínky.
Od letoška už se příspěvek na bydlení samostatně nevyplácí. Nahradila ho takzvaná superdávka. Ta už s nájemci rekreačních staveb počítá, což podle Ústavního soudu potvrzuje, že dřívější vyloučení nájemců nebylo rozumné.
