Evropa se po letech vrací k tomu, co podcenila, k investicím do energetiky. Právě ty mají rozhodnout o tom, kolik budou lidé a firmy v příštích letech platit za elektřinu. Podle vedoucího partnera White & Case Víta Stehlíka mají nové návrhy Evropské unie snížit náklady, jisté to ale zatím není. Stehlík to uvedl na konferenci Ekonomického deníku a České justice Právo a energetika.
„Měl jsem pocit, že na začátku našeho století se v Evropské unii energetice věnovalo příliš mnoho lidí s humanitním vzděláním, bez znalosti fyziky. Vydali jsme se cestou plné liberalizace, která fungovala, dokud byla elektřina levná a dostupná a než vypukly geopolitické konflikty. Výsledkem byla omezená výstavba nových elektráren. Dnes proto musíme zavádět různé podpory, které investory motivují ke stavbě nových zdrojů,“ upozornil Stehlík. Mezi řečníky na konferenci vedle Stehlíka patřili také vicepremiér Karel Havlíček (ANO) a top manažeři společností Orlen Unipetrol a Veolia Energie ČR.
Poučení z minulých chyb
Dodal, že Evropa se z minulých chyb do určité míry poučila. Poslední legislativní návrhy cílí zejména na podporu investic do energetiky a posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Návrhy se ale nesnaží zasahovat do tržní ceny elektřiny, míří na snížení ostatních nákladů. Tedy plateb za přenos a distribuci energie, zdanění elektřiny či poplatků za výrobu z obnovitelných zdrojů. „Sám jsem zvědavý, jak tato opatření sníží výsledné ceny elektřiny,“ doplnil Vít Stehlík.
Evropská komise neopouští ani podporu obnovitelných zdrojů energie (OZE). „Stále si myslí, že čím více bude OZE, tím méně budeme závislí na vnějším prostředí, což je do značné míry pravda. Otázkou ale je, z čeho se tyto elektrárny skládají. Evropa je třeba v případě fotovoltaiky závislá na dovozech z Číny. Kvůli rozvoji OZE navíc musíme extrémně investovat do rozvoje sítí. Na druhou stranu samozřejmě platí, že fosilní zdroje jednou dojdou,“ upozornil Stehlík.
Povolování staveb běží
Vedle samotných zákonů je však podle Stehlíka důležitá také praxe. Tedy jak státní správa reálně funguje. „Tady bych vyzdvihl jako velmi užitečnou a účinnou jednu věc, a tou je zřízení Dopravního a energetického stavebního úřadu. Ten se podle mé zkušenosti velmi osvědčil jak energetice, tak i u ostatní infrastruktury. Reálně dochází ke zrychlení povolovacích procesů a zaznamenalo to mnoho účastníků trhu,“ řekl Stehlík.
Stejně tak pochválil politiky za pozornost, kterou věnují výstavbě velkých energetických zdrojů v Česku. Tedy hlavně jaderných a plynových elektráren. „Samozřejmě otázek je celá řada, například kdo ty zdroje bude stavět, jak dlouho to bude trvat, jestli bude dostupná kapacita u výrobců plynových turbín a podobně. Legislativně už v tom ale zásadní problém není,“ doplnil Vít Stehlík. Zmínil celou řadu změn v české legislativě, které podporují investice v oboru energetiky.
Česko prošlapává cestu
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v debatě zmínil, že podpora pro plynové elektrárny prochází posouzením u Evropské komise. Ministerstvo ještě za minulé vlády zvolilo schvalování přes takzvaný CISAF – tedy standardizovaný proces posouzení podpory. Místo rychlého posouzení nastává potíž s tím, že Česko tuto variantu zvolilo jako první a musí tak obrazně řečeno prošlapávat cestu.
Jak doplnil Vít Stehlík, finanční podpora musí být nastavena tak, aby investoři nedostávali skryté dotace. Stejně tak má být soutěž o podporu dle unijních pravidel technologicky neutrální, aby se jí mohli účastnit investoři s různými typy elektráren. Přitom je zřejmé, že náhradu uhelných elektráren a současně vyrovnávání kolísavého výkonu solárních a větrných elektráren nejlépe zajistí plynové elektrárny.
Jak tedy může stát ohlídat, aby soutěž neskončila vítězstvím jiných technologií? „Já nemůžu říct, že míříme jen na plyn. Já bych byl docela rád, abychom plynové elektrárny měli, ale nemůžete soutěž omezit, jinak nám notifikaci neudělí. Vyřadit můžeme jenom uhlí,“ doplnil Havlíček. Podle jeho slov se v krajním případě může stát, že soutěž vyhrají jaderné elektrárny nebo bateriová úložiště energie. V případě takto nevítaného výsledku soutěže si ministerstvo průmyslu a obchodu ponechalo právo soutěž zrušit.
Zajistit si energetickou bezpečnost
Podle vicepremiéra se dnes už nehraje pouze o investice do nových elektráren, ale přímo o investice do energetické bezpečnosti státu. „Ať už to nazývám Contract for Difference, kapacitní mechanismus, ať už to nazývám aukce na větrné elektrárny, tak si uvědomme to, že si tím kupujeme energetickou bezpečnost,“ zdůraznil Havlíček.
Obchodní ředitel skupiny Veolia v České republice Jakub Tobola řekl, že dekarbonizace má našlápnuto k úspěchu. „Je to priorita pro Českou republiku, pro český průmysl a je to priorita vlády, což je velmi dobře. Platí, že stát, který má zajištěno vlastní energetické zdroje a bezpečnost, tak získává konkurenční výhodu,“ upozornil Tobola.
Jakub Tobola ve svém vystoupení zmínil, že teplárenství je v odklonu od uhlí oproti elektrárnám napřed. Velký podíl na tom má vstřícný přístup státu – tedy investiční dotace z Modernizačního fondu a také aukce na podporu kombinované výroby elektřiny a tepla. „Skoro celý výkon byl soutěžen. To znamená, že v rámci teplárenství vyrostou nové zdroje o elektrickém výkonu skoro 3000 megawattů. Jedná se o významný přístavek pro energetickou bezpečnost České republiky,“ zdůraznil Tobola.
Odklon od uhlí, ale i od ropy
Snižování emisí a odklon od fosilních paliv řeší také vlastník českých rafinerií a petrochemických závodů. „Elektromobilita může nahradit jen část spotřeby ropných produktů v dopravě. Těžká nákladní doprava, stejně jako námořní a letecká doprava, není pro využití baterií vhodná,“ upozornil předseda představenstva společnosti Orlen Unipetrol Mariusz Wnuk.
Co lze použít tam, kde baterie nejsou vhodným řešením? Podle Mariusze Wnuka je zapotřebí rozvíjet využití biopaliv, zeleného vodíku, syntetických paliv nebo HVO. Pod touto zkratkou se skrývá obnovitelné palivo vyráběné hydrogenací rostlinných olejů nebo odpadních surovin. Oproti fosilní naftě nabízí až 90procentní snížení emisí oxidu uhličitého.
