Dlužník „přikovaný“ k exekutorovi

Dlužník „přikovaný“ k exekutorovi

V současném přetlaku spektra nejrůznějších mediálních informací rezonuje mezi odbornou i laickou veřejností aktuálně vládou ČR přijatý návrh novelizace Občanského soudního řádu a Exekučního řádu, kterým se bude na podzim zabývat Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. V rámci novelizace Exekučního řádu se jedná především o takzvaného „Sněhuláka“.

Celý návrh novelizace Exekučního řádu, pocházející ještě z „dílny“ bývalého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, je pro účastníky řízení matoucí a nepřehledný. Pro justiční orgány, tedy exekuční a odvolací soudy, jakož i soudní exekutory, je jeho praktické využití složité a bude výrazně zatěžující jak nákladově, tak i organizačně. To vše samozřejmě povede k prodloužení a prodražení vymáhání práva a k posílení největších exekutorských úřadů v zemi. Je třeba připomenout, že citovaná novelizace obou zmíněných předpisů byla ze strany Legislativní rady vlády ČR opakovaně (celkem dvakrát) odmítnuta se závažnými odbornými výhradami, a to jak za mandátu ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, tak i za působení ministra spravedlnosti Jana Kněžínka. Následně již ministerstvo spravedlnosti, jako gestor novelizace obou procesních předpisů, svůj návrh Legislativní radě vlády nepředložilo a poslalo jej rovnou k projednání vládě ČR, která jej schválila a postupuje ho do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jsem přesvědčen, že neakceptováním většiny závažných připomínek k předkládaným novelizačním návrhům takových významných odborníků, jakými jsou členové Legislativní rady vlády ČR a jejích odborných komisí, zejména tímto orgánem určených zpravodajů Prof. JUDr. Winterové, CSc. a JUDr. Michala Žižlavského, se celá problematika posunula do stádia legislativního kutilství. Jak Exekutorská komora ČR ve své tiskové právě z 21. 6. 2019 uvedla:

„Tzv. „sněhulák“ funguje na principu jeden dlužník – jeden exekutor. Celý systém přidělování nových exekucí by ale vedl k vytvoření jen několika velkých exekutorských úřadů, protože služebně starší exekutoři s vysokým počtem v minulosti zahájených exekucí by získávali i nejvyšší počet nově zahájených exekucí. Kromě Exekutorské komory ČR se zavedením „sněhuláka“ nesouhlasí neziskové organizace (například Člověk v tísni či Otevřená společnost) odborná veřejnost, ani paradoxně největší exekutorské úřady. . Exekutorská komora ČR dlouhodobě prosazuje zavedení principu místní příslušnosti, tzv. „teritoriality“, který ale ministerstvem spravedlnosti předkládaná novela Exekučního řádu nezavádí.

Chystaná novela navíc rozděluje dlužníky na dvě skupiny zcela nesystematicky podle toho, zda je proti nim již exekuce vedena a je zapsána v neveřejném Rejstříku zahájených exekucí nebo nikoliv. Pro každou z obou skupin platí zcela odlišné pravidlo.“

„V případě první skupiny bude nadále věřiteli zachována svobodná volba exekutora. Tato volba nicméně dlužníka „přiková“ k vybranému exekutorovi, což následně nezmění dlužník ani jiní věřitelé – a to bez ohledu na kvalitu a stáří jejich pohledávek. U druhé skupiny taková volba zachována není a věřitel se bude muset podřídit pravidlům přidělování případů exekutorům, které jsou postaveny víceméně na geografickém kritériu, ovšem extrémně komplikovaným způsobem.“

V této souvislosti je podle mne nutné položit si otázku, zda navrhovaná právní úprava již není na hranici ústavnosti, když dojde k tomu, že účastník exekučního řízení, tedy jak věřitel, tak i dlužník, budou v případě přijetí „Sněhuláka“ odňati zákonnému soudci?  Na tuto otázku pak musí nutně navázat otázka další: Proč ministerstvo spravedlnosti neprosazuje „Sněhuláka“ do řízení o výkon rozhodnutí, prováděný soudy nebo do správních exekucí, prováděných správcem daně, resp. orgány státní správy a územní samosprávy?!

Jak tedy věc řešit? Je nepochybné, že bude na všech zákonodárcích, aby bez ohledu na politickou příslušnost posoudili předložený vládní návrh s co největší odpovědností. Základním postupem by měla být eliminace „Sněhuláka“, následovaná přijetím takové formy, resp. varianty místní příslušnosti, která by byla přijatelná jak pro věřitele, tak pochopitelně pro soudní exekutory.

JUDr. Vladimír Plášil, LL.M.