Dobrý úmysl zákon dobrým nečiní

    Návrh  zákona, kterým se mění zákon č.111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony (  sněmovní  tisk  256)   je, podle mého názoru uspěchaným a nepromyšleným krokem, který bude již tak složitou právní i věcnou situaci jen komplikovat  i když  práce předkladatelů je vedena  nejlepšími úmysly.Novelizace  přes opakovaná opačná tvrzení předkladatelů  ve skutečnosti  zhoršuje situaci občanů, kteří se v hmotné nouzi nacházejí,  nepřípustně novelizuje  platný občanský zákoník a zatěžuje bez skutečného smyslu orgány obcí . To se projevuje zejména v těchto ustanoveních:

    1. Novelizované ustanovení § 33a stanoví: Bytem se pro potřeby tohoto zákona rozumí soubor  místností nebo samostatná místnost, které svým stavebnětechnickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt.  Naproti tomu ustanovení § 2236 odst. 1 a 2 obč. zák. stanoví: Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem , že k obývání  bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázána stejně jako by byl pronajat obytný prostor.  Skutečnost, že pronajatý prostor není určen k bydlení, nemůže být na újmu nájemci.   Pokud novelizovaný zákon stanoví, že  sociální dávky pomoci v hmotné nouzi budou vypláceny  pouze těm, kteří bydlí v bytech zkolaudovaných jako byty, bude takové ustanovení zjevně na ujmu těmto nájemcům v rozporu s ustanovením § 2236 obč. zák.
    2. Novelizované ustanovení § 33 odst. 3 věta první za středníkem stanoví novou podmínku nároku na doplatek na bydlení takto: za tímto účelem je osoba  také povinna o pomoc při získání  takového bydlení  požádat obec ve které má trvalý pobyt nebo ve které se ve skutečnosti zdržuje. Obec je v těchto případech  povinna příslušnému orgánu  pomoci v hmotné nouzi na jeho vyzvání sdělit, zda jí osoba o pomoc při získání přiměřeného bydlení požádala, zda osobě nabídka takového bydlení  ze strany obce byla učiněna a zda tato nabídka byla osobou akceptována.  Obcím se zda ukládá nová povinnost  sdělovat skutečnosti, které jsou s ohledem na povahu věci zcela nadbytečné a od žadatelů se nově vyžaduje, aby vždy znovu a znovu (!)  požadovali od obce  pomoc při získání bytu i když se v takové obci nezdržuje a i když již ze samotné žádosti o sociální dávku je zřejmé, že se jim pomoci nedostává.
    3.  Novelizované ustanovení § 72 odst. 3 písm. d) stanoví, že  k žádost o příspěvek na živobytí musí být přiloženy též:  doklady na základě kterých je možné získat údaje potřebné k hodnocení standardů kvality bydlení jiného než obytného prostoru podle § 33b  přičemž toto ustanovení (§33b odst. 1) stanoví, že pro posouzení jiného než obytného prostoru se použijí § 3 písm. i), §8, §10 odst. 5 a 6,§11,§32,§38,§44 odst. 1,a) a §44 odst. 1 věta druhá vyhlášky o technických požadavcích na stavby, ve znění účinném ku dni nabytí účinnosti tohoto zákona   Od žadatele o příspěvek se zde chce aby předložil doklad, který může, pokud takový doklad existuje  mít k dispozici jedině majitel nemovitosti a tedy požadovat předložení takových dokladů od žadatele o sociální dávku (!) je nevhodné . Nehledě již ke skutečnosti že by státní  orgán i orgán obce měl mít ze své jiné činnosti  (stavební úřad)  k dispozici  podklady pro posouzení zda se v konkrétní nemovitosti takto stavebně určené prostory nacházejí.

    Stanislav Křeček (autor je zástupce veřejné ochránkyně práv)