Dvojí tvář Ústavního soudu

    V poslední době se setkáváme s diametrálně odlišnými přístupy Ústavního soudu k ochraně práv dětí a rodičů. Na jedné straně tu máme několik málo pozitivních nálezů chránících rodinné vazby, na druhé straně řadu odmítnutých ústavních stížností, kdy se soudci za rodiče a děti nepostavili. Takto se chová i I. senát Ústavního soudu – vydal sice většinu z oněch pozitivních judikátů, ale v mnoha jiných případech chránit práva dětí a rodičů odmítá.

    Například tato jeho rozhodnutí od sebe dělí jediný týden:

     

    Číslo jednací

    I. ÚS 2903/14

    I. ÚS 1051/15

    Datum rozhodnutí

    12.5.2015

    19.5.2015

    Složení senátu ÚS

    Ludvík David, Kateřina Šimáčková, David Uhlíř

    Ludvík David, Kateřina Šimáčková, David Uhlíř

    Soudkyně zpravodajka

    Kateřina Šimáčková

    Kateřina Šimáčková

    Důvod stížnosti

    Předběžné opatření dlouhodobě brání matce pečovat o dítě.

    Předběžné opatření dlouhodobě brání otci pečovat o dítě.

    Výroky Ústavního soudu:

    Postoj ÚS

    k ochraně před předběžným opatřením

    Z hlediska práva na rodinný život, zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je tak zásadně nepřípustné, aby dítě bylo odebráno z péče rodičů na základě předběžného opatření po dobu téměř jednoho roku či delší.“

    Ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná.“

    Postoj ÚS

    k intenzitě zásahu do práv

    Ústavní soud shrnuje, že odnětí dítěte z péče rodičů – ať už k němu dojde na základě meritorního rozhodnutí, či provizorně na základě předběžného opatření soudu – představuje zcela zásadní zásah do práva jak rodičů, tak dítěte na rodinný život.“

    Je třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany.“

    Postoj ÚS

    k hloubce přezkumu ústavnosti

    Ústavní soud konstatuje, že nezpochybňuje samotnou legalitu a legitimitu zásahu do stěžovatelčina práva na rodinný život, tedy že k prodloužení trvání předběžného opatření i k zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření došlo na základě zákona a obecné soudy přitom sledovaly legitimní cíl spočívající v ochraně práv i zdraví nezletilé. Naopak však nelze mít za to, že by napadená rozhodnutí dodržela též podmínku nezbytnosti.“

    Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole.“

    Výsledný postoj ÚS

    k porušení ústavních práv

    Došlo k porušení stěžovatelčina práva na rodinný život dle čl. 8 evropské Úmluvy, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny tím, že se obecné soudy náležitě nezabývaly délkou trvání předběžného opatření ani jeho opodstatněností a přiměřeností vzhledem k aktuální situaci.“

    Napadená rozhodnutí obecných soudů měla zákonný podklad, byla vydána příslušným orgánem a nebyla ani svévolná.“

    Výsledek

    Ústavní stížnosti bylo vyhověno.

    Ústavní stížnost byla odmítnuta.

     

     

    Zcela odlišný přístup k těmto dvěma ústavním stížnostem je do očí bijící. Podávám proto podnět k zahájení kárného řízení podle ust. § 134 zákona o Ústavním soudu se shora uvedenými soudci. Ti takto ohrozili důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu a snižují jeho vážnost.

    Zajímalo by mne, co stojí za tak rozdílným postupem ústavních soudců. Na jedné straně tu máme lehce mentálně retardovanou osobu, která podle lékařů týrala a zanedbávala své dítě. Pomoc pak hledá u organizace IQ Roma servis a u ochránkyně práv Šabatové… Na druhé straně je nadprůměrně inteligentní osoba, která se snaží o dítě pečovat co nejlépe. Pomoc rodičům a dětem v rámci své charitativní činnosti naopak sama poskytuje. Ústavní soud se zastane rodičovských práv pouze jedné z těchto osob – té první.

    Že by snad také proto, že první osobou je matka a druhou „jen“ otec?

    Možná, že Ústavní soud je přetížený, vybírá si stížnosti, kterými se bude zabývat, a ostatní šmahem odmítá. I tak je otázkou, proč si vybírá právě takto. Každopádně však tímto zvláštním a velmi úzkým výběrem dává špatný vzor obecným soudům, které pak nic nenutí respektovat ústavní práva rodičů a dětí a nálezy Ústavního soudu. Jednou za čas je sice na nějakém případu, který se zrovna hodí, tento soud pokárá, ale ostatní podobná rozhodnutí jim takzvaně projdou. Ústavní soud a jeho nálezy jsou pak vlastně všem jen pro smích.

    Aleš Hodina

    Sdílejte
    Předchozí článekMusí se bát všichni
    Další článekNaivní, až směšná podpora EET
    Aleš Hodina
    Aleš Hodina je předsedou Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě, organizace chránící rodinu a rodinné vazby. Zabývá se také porozvodovou výchovou dětí a podporuje zachování péče obou rodičů. Provozuje webový portál Střídavka, na opatrovnické soudnictví specializovaný web Soudci.info a další.