V poslední době se setkáváme s diametrálně odlišnými přístupy Ústavního soudu k ochraně práv dětí a rodičů. Na jedné straně tu máme několik málo pozitivních nálezů chránících rodinné vazby, na druhé straně řadu odmítnutých ústavních stížností, kdy se soudci za rodiče a děti nepostavili. Takto se chová i I. senát Ústavního soudu – vydal sice většinu z oněch pozitivních judikátů, ale v mnoha jiných případech chránit práva dětí a rodičů odmítá.
Například tato jeho rozhodnutí od sebe dělí jediný týden:
| Číslo jednací |
I. ÚS 2903/14 |
I. ÚS 1051/15 |
| Datum rozhodnutí |
12.5.2015 |
19.5.2015 |
| Složení senátu ÚS |
Ludvík David, Kateřina Šimáčková, David Uhlíř |
Ludvík David, Kateřina Šimáčková, David Uhlíř |
| Soudkyně zpravodajka |
Kateřina Šimáčková |
Kateřina Šimáčková |
| Důvod stížnosti |
Předběžné opatření dlouhodobě brání matce pečovat o dítě. |
Předběžné opatření dlouhodobě brání otci pečovat o dítě. |
|
Výroky Ústavního soudu: |
||
| Postoj ÚS
k ochraně před předběžným opatřením |
„Z hlediska práva na rodinný život, zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je tak zásadně nepřípustné, aby dítě bylo odebráno z péče rodičů na základě předběžného opatření po dobu téměř jednoho roku či delší.“ |
„Ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná.“ |
| Postoj ÚS
k intenzitě zásahu do práv |
„Ústavní soud shrnuje, že odnětí dítěte z péče rodičů – ať už k němu dojde na základě meritorního rozhodnutí, či provizorně na základě předběžného opatření soudu – představuje zcela zásadní zásah do práva jak rodičů, tak dítěte na rodinný život.“ |
„Je třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany.“ |
| Postoj ÚS
k hloubce přezkumu ústavnosti |
„Ústavní soud konstatuje, že nezpochybňuje samotnou legalitu a legitimitu zásahu do stěžovatelčina práva na rodinný život, tedy že k prodloužení trvání předběžného opatření i k zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření došlo na základě zákona a obecné soudy přitom sledovaly legitimní cíl spočívající v ochraně práv i zdraví nezletilé. Naopak však nelze mít za to, že by napadená rozhodnutí dodržela též podmínku nezbytnosti.“ |
„Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole.“ |
| Výsledný postoj ÚS
k porušení ústavních práv |
„Došlo k porušení stěžovatelčina práva na rodinný život dle čl. 8 evropské Úmluvy, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny tím, že se obecné soudy náležitě nezabývaly délkou trvání předběžného opatření ani jeho opodstatněností a přiměřeností vzhledem k aktuální situaci.“ |
„Napadená rozhodnutí obecných soudů měla zákonný podklad, byla vydána příslušným orgánem a nebyla ani svévolná.“ |
| Výsledek |
Ústavní stížnosti bylo vyhověno. |
Ústavní stížnost byla odmítnuta. |
Zcela odlišný přístup k těmto dvěma ústavním stížnostem je do očí bijící. Podávám proto podnět k zahájení kárného řízení podle ust. § 134 zákona o Ústavním soudu se shora uvedenými soudci. Ti takto ohrozili důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu a snižují jeho vážnost.
Zajímalo by mne, co stojí za tak rozdílným postupem ústavních soudců. Na jedné straně tu máme lehce mentálně retardovanou osobu, která podle lékařů týrala a zanedbávala své dítě. Pomoc pak hledá u organizace IQ Roma servis a u ochránkyně práv Šabatové… Na druhé straně je nadprůměrně inteligentní osoba, která se snaží o dítě pečovat co nejlépe. Pomoc rodičům a dětem v rámci své charitativní činnosti naopak sama poskytuje. Ústavní soud se zastane rodičovských práv pouze jedné z těchto osob – té první.
Že by snad také proto, že první osobou je matka a druhou „jen“ otec?
Možná, že Ústavní soud je přetížený, vybírá si stížnosti, kterými se bude zabývat, a ostatní šmahem odmítá. I tak je otázkou, proč si vybírá právě takto. Každopádně však tímto zvláštním a velmi úzkým výběrem dává špatný vzor obecným soudům, které pak nic nenutí respektovat ústavní práva rodičů a dětí a nálezy Ústavního soudu. Jednou za čas je sice na nějakém případu, který se zrovna hodí, tento soud pokárá, ale ostatní podobná rozhodnutí jim takzvaně projdou. Ústavní soud a jeho nálezy jsou pak vlastně všem jen pro smích.
Aleš Hodina
