Gauner a veliký […] a ve věznici udával bachařům

    Letos si připomínáme třicáté výročí sametové revoluce. Uvidíme, zdali bude veselo, jako při setkání disidentů v restauračním zařízení v Hradci Králové v roce 2012 u příležitosti vzpomínky na jistého pana P. W., kdy v uzavřené společnosti 10 –15 lidí byl (údajně) pronesen výrok: „P. W. byl gauner a veliký hajzl a ve věznici XY udával bachařům“.  Každého by hned napadlo v duchu hesla: „Hospoda, zde jsem člověkem, zde nakupuji.“, že věc byla vyřízena ručně stručně, prostě tak, aby tomu rozuměla i paní poštmistrová. Odveta (tálio) se však nekonala, bratr (J. W.) onoho mukla se totiž selskému rozumu navzdory rozhodl chránit jeho památku institucionálním způsobem a podal v této věci (nutno však přiznat, že tzv. s křížkem po funuse, stalo se tomu tak za více než 3 roky od tohoto incidentu) tzv. postmortální žalobu. A jak to všechno dopadlo?

    Okresní soud v Hradci Králové žalobě žalobce vyhověl. Zásah posuzoval podle § 11 a násl. obč. zák., ale i podle § 81 a násl. o. z., neboť (dle jeho skromného názoru) následky zásahu přetrvávají a projevují se do současné doby a vzhledem k tomu, že s účinností od 1. 1. 2014 může požadovat posmrtnou ochranu člověka i sourozenec, který se navíc domáhá i ochrany dobrého jména svého a své rodiny, uložil žalovanému povinnost žalobci se omluvit, neboť poškodil dobré jméno P. W. překročením míry přípustné kritiky a použitím výrazů, jež jsou mírou expresivity ve značném nepoměru k cíli kritiky, a tím protiprávně zasáhl osobnost P. W., žalobce i jejich rodiny.

    K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a uzavřel, že došlo-li k jednorázovému porušení práva P. W., žalobce a jeho rodiny před 1. 1. 2014, je nutné právní skutečnosti a právo na zadostiučinění posuzovat podle obč. zák., který neumožňoval sourozenci uplatnit po smrti fyzické osoby právo na ochranu její osobnosti, a proto žalobce není věcně legitimován k vedení sporu o ochranu osobnosti jeho zemřelého bratra. Vzhledem k odlišnosti jména nemůže být případným protiprávním jednáním žalovaného žalobce dotčen, čest žalobce nemohla být pošpiněna, neboť výroky se týkaly výlučně jeho zemřelého bratra, navíc nebyly takové intenzity, aby mohly zasáhnout integritu žalobce, byly proneseny v uzavřené společnosti a nadto žaloba byla podána s několikaletým zpožděním.

    Dovolání žalobce Nejvyšší soud (25 Cdo 224/2019) odmítl s tím, že dosavadní právní úprava v § 15 obč. zák. taxativně vymezila okruh osob, jimž po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti. Toto kogentní ustanovení musí být v právních vztazích vzniklých v době do 31. 12. 2013 respektováno. Pokud by soudy po tomto datu přiznaly žalobci právo domáhat se ochrany osobnosti zemřelého bratra, postupovaly by v rozporu s výše uvedenou zákonnou dikcí i rozhodovací praxí dovolacího soudu a umožnily tím uplatnění nároku, jejž právní řád v době tvrzeného zásahu žalobci nepřiznával. Proto je třeba uvedené judikaturní závěry respektovat i v případě výjimečné osobnosti P. W.

    Samet i něha v pánu je…

    JUDr. Vladimír Janošek