Pondělí, 19. dubna, 2021

Justiční akt vládnutí

0
Justiční akt vládnutí
Gymnázium Na Zatlance Foto: Jan Záruba

Zatímco pondělní nález pléna Ústavního soudu ohledně zákazu maloobchodního prodeje se očekával, úterní rozhodnutí senátu Městského soudu v Praze, který se týkal výuky na pražském gymnáziu Na Zatlance, byl překvapivý. A to hned v několika ohledech.

Předně senát v čele s Milanem Tauberem žalobu na gymnázium neodmítl jako nepřípustnou, když se opřel o rozhodnutí jednoho ze senátů Nejvyššího správního soudu, který v listopadu minulého roku určil, že v případě tvrzení nezákonného zásahu ohledně výuky na školách má být žalováno konkrétní školské zařízení.

Toto rozhodnutí nemá na NSS většinovou podporu, když nebylo zařazeno mezi sbírková rozhodnutí a již bylo oznámeno, že bude předmětem přezkumu rozšířeného senátu. Dá se tedy očekávat, že tento procesní postup bude pravděpodobně překonán. Mimochodem, včera bylo oznámeno, že ostravský krajský soud obdobné žaloby, které směřovaly na školská zařízení, odmítl právě pro absenci pasivní legitimace žalovaných, tedy z důvodu toho, že směřovaly vůči školskému zařízení.

Mnohem zásadnější je však důvod, o který Tauberův senát své rozhodnutí opřel, tedy že přezkoumával zákonnost vyhlášení nouzového stavu.

Je třeba říci, že samo rozhodnutí je napsáno velmi dobře a přesvědčivě, je na něm znát Tauberova „škola“ coby někdejšího asistenta na NSS i praxe ministerského úředníka. Velmi precizně a zároveň úsporně a logicky se v rozhodnutí rozebírá, proč byl postup vlády chybný a proč je nouzový stav neústavní, včetně rozdílných většin pro hlasování v Poslanecké sněmovně. Problém je, že si přezkum vyhlášení nouzového stavu „zakázal“ již Ústavní soud v klíčovém rozhodnutí z 22. dubna 2020.

A z tohoto rozhodnutí Ústavního soudu (Pl. ÚS 8/20) je v judikátech NSS setrvale citován názor ÚS, že vyhlášení nouzového stavu je aktem aplikace ústavního práva, představuje „akt vládnutí“, který je přezkoumatelný toliko „nesoudním orgánem“, Poslaneckou sněmovnou.

V případě rozhodnutí Tauberova senátu se tak v podstatě jedná o poměrně zásadní vybočení z mantinelů, které by měly soudy při svém rozhodování respektovat. V tomto konkrétním případě je namístě bez emocí mluvit o excesu, s nadsázkou o aktu justičního vládnutí, který ovšem nemohou vyšší soudní instance akceptovat.

Lze tedy očekávat, že kasační stížnost, kterou bylo rozhodnutí Tauberova senátu napadeno, a kterou bude na NSS rozhodovat senát Filipa Dienstbiera, bude pravděpodobně úspěšná. Rozhodnutí o ní by mohlo padnou už dnes a podle informací České justice by měl Dienstbierův senát rozhodnout i o kasační stížnosti na jiné rozhodnutí Městského soudu, a to z dubna minulého roku, které určilo, že je-li vyhlášen nouzový stav, nemá vláda činit kroky podle zákona o veřejném zdraví. Ani v tomto případě se nedá očekávat, že by rozhodnutí potvrdil.

Petr Dimun