Kauza chomutovských solárních elektráren: Jde o naprosto zvrácenou právní konstrukci

    V médiích se objevují nepravdivé informace o „solárním podvodu“ a o tom, že některé elektrárny Zdeňka Zemka nebyly včas dokončeny, a přesto získaly licence. Není to pravda a ani nikdo nikoho v této kauze neobviňuje z toho, že by nedokončená elektrárna získala licenci. V době, kdy naše chomutovské elektrárny získaly licence, byly zcela dokončeny.

    Zvrácená logika státního zástupce spočívá v tom, že obžaloval několik lidí z pokusu o podvod jenom proto, že požádali o licenci a během první kontrolní prohlídky, která předcházela udělení licence, byly zjištěny marginální nedodělky. V kauze bratrů Zemkových byly tyto drobné nedodělky později vyčísleny na 34 tisíc Kč (elektrárna Saša-Sun) a na 21 tisíc Kč (elektrárna Zdeněk-Sun) z celkové hodnoty investice do výstavby elektráren přesahující jednu miliardu korun. V novém případě střešní elektrárny VT-Sun, kde je obžalován sám Zdeněk Zemek starší, dokonce jen na 600,- Kč(!). Po této kontrole elektrárnám licence uděleny NEBYLY, přestože podle našeho názoru už v té době měly elektrárny na licence nárok, protože tyto nepatrné nedodělky nijak nebránily jejich bezpečnému provozu. Ostatně obě elektrárny elektřinu prokazatelně vyráběly a zkušebně ji dodaly do sítě v rámci zkušebního provozu a tzv. prvního paralelního připojení. Následovalo odstranění zjištěných marginálních nedodělků (u elektrárny VT-Sun DEVĚT nainstalovaných, ale nepropojených fotovoltaických panelů) a opakovaná kontrolní prohlídka, během které kontroloři ERÚ konstatovali, že na elektrárnách nejsou ŽÁDNÉ nedodělky. AŽ POTÉ byly uděleny licence. Tedy na základě kontrolní obhlídky přímo na místě, nikoliv na základě dodaných dokumentů.

    Uveďme jednoduchou paralelu: Necháte si od stavební firmy postavit rodinný domek, na který si berete hypotéku. Převezmete od zhotovitele dílo, podepíšete předávací protokol v dobré víře, že je vše v pořádku, a následně požádáte stavební úřad o vydání kolaudačního souhlasu.
    Přijde referent stavebního úřadu a zjistí nějaký drobný nedostatek, a proto vám kolaudační souhlas nevydá. Vy drobnou závadu neprodleně odstraníte (například necháte přidělat chybějící zábradlí na schodech), referent stavebního úřadu přijde znovu na kontrolu, zjistí, že už je vše v pořádku, a až poté vám vydá kolaudační souhlas. A po několika letech přiběhne splašený státní zástupce s tím, že jste se tehdy vlastně pokusili o podvod (nebo jste se připravovali na podvod), když jste podepsali předávací protokol, převzali nedokončené dílo od stavební firmy a požádali o kolaudaci ve chvíli, kdy jste neměli zábradlí na schodech. A že jste to udělali úmyslně proto, abyste získali hypotéku nebo dotaci. Tato právní konstrukce je zcela zvrácená.
    Sankcí za nenaplnění podmínek pro získání licence (nebo obecně jakéhokoliv povolení k nějaké činnosti vydávané správním orgánem) je přeci samotné nezískání tohoto povolení, nemůže jím být trestní postih za nějaký pokus o podvod. To je proti zdravému selskému rozumu. Jde o nesmyslnou kriminalizaci správního řízení. Kdyby státní zástupci a soudy důsledně uplatňovaly tuto naprosto zvrácenou a chorobnou právní konstrukci, pak by v tomto státě byla téměř polovina stavebníků ve vězení.

    Nebo jiný případ: Byl někdy někdo obžalován nebo dokonce odsouzen za to, že si dovolil požádat o nějakou dotaci a při posuzování jeho žádosti se zjistilo, že nenaplnil podmínky pro její získání, a proto ji nezískal? Pokusil se snad o podvod nebo se na podvod připravoval tím, že si dovolil o dotaci požádat?

    Další absurdní případ, který má naprosto stejnou logiku: Chcete získat řidičák a neuspějete u zkoušek. Dopustili jste se snad pokusu o podvod? Dá se z toho dovodit, že jste chtěli zkušební komisi podvést, tím že jste předstírali, že umíte dobře řídit auto?

    A když napodruhé u zkoušek uspějete a řidičák získáte, přiběhne pak po několika letech státní zástupce se smělou teorií o vašem pokusu o podvod? Budete souzeni proto, že jste napoprvé neuspěli, a pokusili jste se tak někoho podvést? A bude vám poté řidičské oprávnění zpětně odebráno jako licence našim elektrárnám?

    Klíčové v této kauze je také to, že podle trestního zákoníku se podvodu (stejně jako pokusu o podvod nebo přípravy podvodu) můžete dopustit pouze úmyslně. Podvodu se nikdo nemůže dopustit z nedbalosti, nechtíc. Vždy musí být prokázána subjektivní stránka trestného činu, tedy úmysl někoho podvést. Úmysl se musí prokázat, nemůže se předpokládat. V kauze dvou chomutovských solárních elektráren ale žádný ze soudů subjektivní stránku bratrům Zemkům neprokázal, jednoduše to ani nebylo možné, protože tam prostě nebyla. Přesto jsou oba zcela nepochopitelně odsouzeni k tvrdým trestům odnětí svobody. Jak je to možné? Kde to jsme?

    Zrůdnost celého procesu spočívá v tom, že Zemkové jsou stíháni a odsuzováni za to, že si dovolili požádat o licence. Co jiného ale asi tak měli udělat? Do výstavby elektráren investovali více než miliardu korun a investici financovali z bankovních úvěrů. Jde o uměle vykonstruovaný trestný čin. Jejich elektrárny licence přeci dostaly až v okamžiku, kdy na nich nebyl ŽÁDNÝ nedodělek, a o tom není sporu.

    Jde o snahu exemplárně potrestat nějaké, jakékoliv vlastníky solárních elektráren za každou cenu. Zdeněk Zemek starší, který třicet let podniká, vždy se choval čestně, držel své slovo, staral se o všechny své zaměstnance, nikdy úmyslně nikomu neublížil a nikdy nestál před trestním soudem a nebyl z ničeho ani obviněn, je z této situace oprávněně velmi znechucen. A s ním řada dalších nevinných a jenom zírajících lidí, včetně rodin všech nesmyslně odsouzených.

    V médiích se také velmi často objevují nepravdivé informace o tom, že Zemkovy chomutovské solární elektrárny licence údajně získaly díky „falešným dokumentům“. Ani to není pravda. Skutečnost je taková, že státní zástupce se domnívá (a soudy mu daly v této kauze nepochopitelně za pravdu), že Zemkové v licenčním řízení dodali dokumenty, které „neodpovídaly skutečnosti“, a tvrdí, že se tedy jednalo o „nepravdivé dokumenty“. Konkrétně jde o předávací protokoly k elektrárnám a o revizní zprávu. Další podivná a nesmyslná právní konstrukce hraničící s obsesí. Pokud jde o podepsání předávacího protokolu, znamenalo by to totiž, že nikdo nesmí převzít od svého dodavatele jakékoliv plnění, které by mělo vady, i dokonce pokud by o nich neměl tušení. Představme si, k čemu by tato právní úvaha vedla v praxi.

    Podstatné také je, že předávací protokol není listinou, kterou zákon vyžaduje jako podklad nezbytný pro udělení licence. Není tedy ani vůbec možné jeho prostřednictvím chtít uvést správní orgán v omyl. Navíc předávací protokoly byly Zemky v pozicích jednatelů společností, které elektrárny provozují, podepsány dávno předtím, než si je Energetický regulační úřad vyžádal (což nebylo běžnou praxí, ani to nemělo oporu v zákoně). V době, kdy je podepisovali, tedy nemohli mít ani tušení, že si je ERÚ později vyžádá, nemohli tedy ani chtít jejich prostřednictvím uvést ERÚ v omyl, ani kdyby to bylo teoreticky možné.

    V otázce revizní zprávy soudy v poslední době udělaly ve své rozhodovací praxi otočku o 180 stupňů a přijímají chybný názor, že revizní zpráva na elektrárnu musí být provedena až poté, co je elektrárna stoprocentně dokončena, jinak neodpovídá skutečnosti a je nepravdivá, a posílají za to v různých kauzách revizní techniky do vězení jednoho za druhým. Neexistuje přitom jenom jedna jediná revizní zpráva na elektrárnu. Revize se provádějí postupně po celou dobu výstavby elektrárny. Pokud se výchozí revizní zprávy provádějí na části zařízení, jsou platné, a není pak důvod provádět revizi na elektrárnu jako celek. A ani v té době žádný právní předpis takovou povinnost nestanovoval.

    Tehdy platné právní normy týkající se stavebního řízení při výstavbě elektráren, při ověřování bezpečnosti jejich provozu a při vydávání licencí byly vzájemně nekompatibilní a protichůdné. Dodnes se nevýznamnější odborníci a soudní znalci v oboru elektro nemohou shodnout na tom, jak měly tehdy revizní zprávy vlastně vypadat. Jak to tedy mohli skoro před deseti lety vědět obyčejní revizní technici? Tehdy neexistovala detailní a precizní právní úprava, takže NIC neporušili. Naopak, řídili se tehdy platnými ČSN normami, tedy postupovali lege artis, jak nejlépe mohli. Proč za to dnes musí do vězení?

    Legislativní nedostatky z té doby není možné klást k tíži dnes obžalovaných a odsouzených, navíc s takto výrazným časovým odstupem. Výkladová stanoviska k tehdejší chaotické právní úpravě jsou postupně přijímána až nyní, tehdy nebyla, jde tedy jednoznačně o nepřípustnou retroaktivitu k tíži obžalovaných. Výsledkem je, že nevinní a poctiví lidé, kteří jednali v dobré víře, jsou posíláni do vězení.

    Závěr celého nepochopitelného a tragikomického případu Zemkových elektráren je: Přestože elektrárny byly hotové, provozuschopné, bezpečné a elektřinu prokazatelně vyráběly a zkušebně ji dodaly do sítě v rámci zkušebního provozu a tzv. prvního paralelního připojení (to vše před závěrem roku 2010), licence jim byly soudem odejmuty, tedy vyšší výkupní ceny z roku 2010 nakonec vůbec NEDOSTALY. K dnešnímu dni jsou ve stamilionových ztrátách. K žádné škodě tedy vůbec nedošlo, resp. došlo, ale paradoxně úplně na druhé straně – poškozenými jsou zde naopak Zemci. A tito poškození jsou navíc nesmyslně odsouzeni k drakonickým trestům odnětí svobody za údajnou přípravu podvodu, ke kterému ovšem ani nemohlo dojít. A s nimi několik dalších nevinných lidí…

    Pokud toto zůstane bez povšimnutí a bez nápravy, může se to příště stát i vám… Právo nesmí být zneužíváno, jinak se stává zdrojem bezpráví.

    Miroslav Slaný