Kolik stojí život lidskej?

    Tak např. na Slovensku si šlo v roce 2018 objednat vraždu novináře za cca 1,8 mil. Kč. V České republice je hodnota zmařeného (neskončeného) lidského života při absolutním vyřazení ze všech sfér společenského zapojení stanovena na 400násobek průměrné mzdy za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného. Aktuálně se tato částka pohybuje okolo 13, 3 mil. Kč. Jak vidno, hodnotu lidského života lze „vyčíslit“ různým způsobem. V tomto článku se zaměříme na výši náhrady[1] za utrpení osob blízkých při usmrcení primární oběti přiznávanou českými soudy v režimu § 2959 o. z.

    Výše náhrady za nemajetkovou újmu

    Podle § 2959 o. z. platí, že: „Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ V předmětném ustanovení je zakotven nárok pozůstalých poškozených jako sekundárních obětí na odčinění reflexní (odvozené) újmy.

    Z judikatury obecných soudů vyplývá, že při zjištění výše nemajetkové újmy dle § 2959 o. z. nelze vycházet z Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, neboť tato slouží k posouzení stupně a intenzity zásahu do zdraví primární oběti a určení výše odškodnění její bolesti a ztížení společenského uplatnění. Občanský zákoník přitom nestanoví maximální možnou výši náhrady, popřípadě konkrétní paušální částku této reflexní újmy.

    V rozsudku sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, ze dne 12. 4. 2016 Nejvyšší soud judikoval, že se mu jeví jako ospravedlnitelné, aby se stanovení výše náhrady dle § 2959 o. z. odvíjelo v základním rozpětí mezi 240 tis. Kč až 500 tis. Kč, a to pro skupinu citově nejblíže spjatých osob, jakými jsou rodiče, děti a manželé s tím, že takto stanovený rozsah kompenzace odpovídá typovým (neutrálním) případům, tedy takovým, kde nejsou naplněny pro konkrétní situaci zpřísňující či naopak zmírňující kritéria (např. v podobě rozdílné formy zavinění škůdce, věku pozůstalého, zvýšené intenzity jeho vztahu k zemřelé osobě, apod.). V případě dalších (méně intenzivnějších) příbuzenských vazeb pak bude uvedené rozpětí přiměřeně modifikováno.

    V následující judikatuře Nejvyšší soud (srov. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 894/2018, ze dne 19. 9. 2018) tyto své závěry korigoval tak, že: „Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Má-li mít orientační určení výše náhrad způsobilost sjednotit soudní praxi a dosáhnout účelu sledovaného v § 13 o. z. (tj. v obdobných případech rozhodnout obdobně), měla by základní částka být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků.“

    Předmětné civilní rozhodnutí je kategorie A a bylo publikováno ve sbírce pod číslem 85/2019 a představuje tak aktuální judikaturu Nejvyššího soudu. Jak bude však uvedeno níže, i přes snahu Nejvyššího soudu vytyčit určitá kvantitativní kritéria pro stanovení výše náhrady dle § 2959 o. z., jsou v jednotlivých případech poškozeným přiznávány mnohdy rozdílné částky bez věcného opodstatnění.

    Obecné zásady pro stanovení výše náhrady za nemajetkovou újmu

    Výčet okolností vyjmenovaných v § 2957 o. z., které představují obecné zásady pro stanovení výše náhrady za nemajetkovou újmu dle § 2959 o. z. (jde o okolnosti zvláštního zřetele hodné, které se mohou vyskytnout i při usmrcení či závažném ublížení na zdraví), je pouze demonstrativní (příkladmý), a je tedy třeba zohlednit i další okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018, ze dne 19. 9. 2018).

    Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl.

    Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek.

    Požadavek srovnání výše náhrad přiznaných v některých případech zásahů do práva na čest, důstojnost, popřípadě soukromí veřejně známých osob ze strany informačních médií a v případech jiných zásahů do osobnostních práv nelze mechanicky vykládat tak, že by náhrada za usmrcení osoby blízké měla být vždy vyšší než náhrada za zásah do jiných osobnostních práv.

    Kazuistika – jednotlivé právní případy

    1. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, ze dne 12. 4. 2016
      1. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, ze dne 12. 4. 2016
      • přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku
      • vztah k usmrcenému: nezletilá dcera
      • výše přiznané náhrady: 700000 Kč
      • kritéria:
    1. vztah k oběti (matka vs. nezletilé dítě – 7 let), pozůstalá byla přítomna při dopravní nehodě (viděla usmrcení své matky), matka o pozůstalou výlučně pečovala (hmotná závislost)
    2. je třeba věnovat pozornost také zavinění obviněného, resp. případného spoluzavinění usmrcené osoby (zde spoluzavinění 5 %)
    3. popírání viny obviněným nelze bez dalšího hodnotit jako jednání, které zvyšuje utrpení poškozeného, ale jako neutrální a legitimní výkon jeho práva na obhajobu
    4. majetkové poměry obviněného coby kritérium hodnocení nemajetkové újmy je nezbytné vnímat toliko v jeho moderačním významu. Kritériem zkoumání majetkových poměrů obviněného (škůdce) nesmí představovat otázku, zda tento disponuje či nedisponuje výraznějším majetkem, jinými slovy zda je bohatý či chudý. Proto ani jeho majetkové poměry nehrají roli pro odstupňování výše přiznaného nároku. Soudy jsou tedy v rámci adhezního řízení povinny zkoumat majetkové poměry obviněného, činí tak však jen s ohledem na to, aby výše náhrady pro obviněného nepředstavovala likvidační důsledek
    5. nedbalost při páchání trestného činu lze vnímat jako neutrální prvek, na rozdíl od situací, v nichž by pachatelovo jednání vykazovalo úmysl či v jeho rámci dokonce zvlášť zavrženíhodný úmysl. Takové úmyslné jednání by bezezbytku mohlo vést ke zvýšení přiznávaného nároku, stejně jako na druhé straně by v rovině občanskoprávního řízení způsobení smrti bez zavinění či při aplikaci absolutní odpovědnosti vedlo spíše k úvahám o odškodnění v menším rozsahu

     

    1. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1421/2015, ze dne 18. 5. 2016
    • přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku
    • vztah k usmrcenému: manželka
    • výše přiznané náhrady: 500000 Kč
    • vztah k usmrcenému: dcera
    • výše přiznané náhrady: 500000 Kč
    • vztah k usmrcenému: nezletilí vnuci
    • výše přiznané náhrady: 300000 Kč (každý)
    • vztah k usmrcenému: zeť
    • výše přiznané náhrady: 200000 Kč
    • kritéria:
    1. existence kvalitních mezilidských vztahů mezi zesnulým a poškozenými
    2. společná domácnost není zákonnou podmínkou či kritériem přiznání náhrady nemajetkové újmy nebo její výše
    3. zeť sice nebyl se zesnulým v příbuzenství založeném pokrevní linií, nýbrž na základě manželského svazku s jeho dcerou, avšak přesto zde byl výrazný pozitivní vztah k zesnulému, takže jmenovaného lze považovat za osobu zesnulému blízkou a za osobu, která splňuje kritéria § 2959 o. z., a tedy osobu, která je oprávněna nárokovat náhradu nemajetkové újmy (jeho vztah k zesnulému byl a je z popsaných důvodů srovnatelný se vztahy, které fungují obvykle mezi pokrevními příbuznými
    4. obviněný čin spáchal z nedbalosti, avšak s plným zaviněním, neboť spoluúčast na zavinění nehody ze strany zesnulého nebyla zjištěna
    5. obviněný se k činu se doznal a vyslovil svou odpovědnost za úmrtí poškozeného. Učinil písemné prohlášení, že si je vědom této skutečnosti, že v důsledku dané tragické události nezvratným způsobem zasáhl do života pozůstalých rodinných příslušníků zemřelého. Rozhodl se spolu se svou rodinou poskytnout poškozeným podle svých finančních možností peněžitou pomoc nad rámec jejich nároků na náhradu škody hrazené ČSOB pojišťovnou a.s. a zavázal se uhradit poškozeným určitou finanční částku. V hlavním líčení se poškozeným omluvil a spolupracoval s pojišťovnou
    6. osobní a majetkové poměry obviněného – povoláním truhlář, nezaměstnaný, evidován na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, má 4 nezletilé děti. Jeho manželka je na mateřské dovolené, není držitelkou řidičského průkazu kvůli epilepsii. Pokud jde o dopad jeho činu na něj a jeho rodinné příslušníky, pak následek postihuje negativně především jeho manželku a jeho děti, neboť nesou finančně důsledky jednání obviněného a při absenci jejího řidičského oprávnění mají např. ztížené možnosti dopravy dětí k lékaři. U něj se dopad primárně projevuje v omezení možnosti získat práci, vzhledem k uloženému zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu. V této souvislosti je třeba opětovně připomenout jeho odsouzení pro shora popsaný čin, jež je na místě hodnotit ve vztahu ke kriteriu satisfakce z hlediska poškozených
    7. nelze zjišťovat toliko aktuální majetkové poměry obviněného, ale na zřetel je nutno vzít i jeho věk a z něj vyplývající možnosti uhradit vzniklou újmu do budoucna, za současného zachování možnosti vést snesitelný a důstojný život. Daným postupem přitom dochází k dostatečné implementaci zásady proporcionality také do adhezního řízení

     

    1. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1239/2018, ze dne 31. 10. 2018
    • zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku
    • vztah k usmrcenému: dcera
    • výše přiznané náhrady: 150000 Kč
    • kritéria:
    1. duševní útrapy spojené s prožíváním usmrcení blízké osoby je třeba pro účely stanovení výše náhrady posuzovat primárně z pohledu obvyklého (průměrného) člověka a její případné snížení či naopak zvýšení lze odvinout pouze od okolností, jež jsou v rámci trestního řízení řádně doloženy a prokázány
    2. méně intenzivní vztah dcery se svým otcem, věk poškozeného, zletilost dcery, jakož i neexistence žádných ekonomických vazeb mezi dcerou a otcem

     

    1. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1389/2016, ze dne 14. 12. 2016
    • přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku
    • vztah k usmrcené: nezletilý syn
    • výše přiznané náhrady: 1.000.000 Kč
    • kritéria:
    1. vztah k oběti (matka vs. nezletilé dítě – 7,5 let), pozůstalý byl přítomen při dopravní nehodě (viděl usmrcení své matky), matka o pozůstalého výlučně pečovala (hmotná závislost)
    2. poškozený syn se musel z dosavadního bydliště přestěhovat do bydliště otce v jiném regionu, musel se sžít s cizím prostředím nové rodiny svého otce, musel opustit školu, do které až dosud chodil, a začít chodit do jiné školy, musel přerušit vztahy s dosavadními spolužáky a kamarády a včlenit se do jiného kolektivu apod.
    3. od obviněného se poškozenému nedostalo prakticky žádné spontánní satisfakce. Pokud obviněný poslal poškozenému do nemocnice drobný dárek v podobě hračky, souviselo toto gesto spíše s tím, že poškozený se v nemocnici léčil na následky zranění, které sám při nehodě utrpěl, a nikoli s tím, že při nehodě přišel o matku. Formální vyjádření lítosti slovy pronesenými v hlavním líčení, jemuž poškozený ani nebyl přítomen, lze sotva považovat za nějakou formu satisfakce již proto, že poškozený tento projev obviněného osobně nevnímal, nehledě na to, že za situace, kdy obviněný popíral zavinění nehody, nemohla vyjádřená lítost vyznít přesvědčivě
    4. na straně obviněného je třeba zdůraznit především to, že smrtelný následek fyzicky způsobil porušením jedné ze základních zásad bezpečného provozu na pozemních komunikacích, neboť nejel v pravé části vozovky, vyjel z ní a pohyboval se z hlediska směru své jízdy v levé polovině vozovky, až nakonec při jejím okraji srazil oba poškozené
    5. u poškozeného a jeho usmrcené matky není ani v nejmenším dáno jakékoli spoluzavinění
    6. majetkové poměry obviněného nevykazují nic, co by mohlo úvahy o výši náhrady podstatněji ovlivnit. Obviněný je důchodcem, je z jedné poloviny spoluvlastníkem pozemků o výměře 311 m2 a 65 m2
    7. náhradu nemajetkové újmy ve výši, která byla poškozenému přiznána napadeným rozsudkem, za obviněného poskytla pojišťovna z titulu jeho zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Výše přiznané náhrady tedy nemůže představovat žádný reálný zásah do majetkových poměrů obviněného, zejména nemůže mít namítanou likvidační povahu, zvláště když tu není žádná okolnost, která by opodstatňovala právo pojistitele proti obviněnému jako pojištěnému na náhradu toho, co za něho plnil (§ 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů
    8. za popsaného stavu není rozumného důvodu k tomu, aby Nejvyšší soud do výroku o náhradě nemajetkové újmy přiznané poškozenému „zasahoval jen proto, aby poškozenému byla přiznána částka, která je nominálně shodná s částkou přiznanou jiným rozhodnutím Nejvyššího soudu v podobné věci, tj. rozsudkem ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích přiznal poškozenému náhradu ve výši přesahující základní orientační rámec vymezený tímto rozsudkem, avšak v míře, kterou lze ještě tolerovat a která nevyžaduje korekci na podkladě mimořádného opravného prostředku. Stabilita pravomocného soudního rozhodnutí je v dané věci hodnotou, která převažuje nad zájmem na tom, aby – obecně vzato – byly v obdobných případech přiznávány náhrady v nominálně stejné výši. Pokud by Nejvyšší soud dal v projednávané věci přednost tomuto hledisku, nebylo by snížení přiznané částky tak podstatné, aby mohlo přijatelně odůvodnit další nepříznivý zásah do sféry duševních útrap poškozeného vyvolaný případným zkrácením pravomocně přiznané a již uhrazené částky

     

    1. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1440/2017, ze dne 21. 11. 2017
    • zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku
    • vztah k usmrcenému: bratr
    • výše přiznané náhrady: 250000 Kč
    • kritéria:

    standardní vztah mezi bratry

    6. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3111/2018, ze dne 29. 5. 2019

    • zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku
    • vztah k usmrcené: manžel
    • výše přiznané náhrady: 500.000 Kč
    • vztah k usmrcené: nezletilé děti
    • výše přiznané náhrady: 500.000 Kč (každé)
    • kritéria:
    1. zvýšení základní částky o více než desítky procent je možné v případě existence okolností zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 2957 o. z.
    2. primární oběť byla zavražděna při výkonu služby u bezpečnostního sboru. Takovým zavrženíhodným jednáním, jakým je zločin vraždy policistky při plnění služebních úkolů k ochraně bezpečnosti osob a majetku a udržování veřejného pořádku, se účinky zásahu do práv poškozených zpravidla násobí či zesilují, duševní útrapy blízkých činí ještě intenzivnější. Této značně zesílené intenzitě duševních útrap musí odpovídat výše peněžité náhrady, musí jí být spravedlivě vyvážen, resp. zmírněn nepříznivý následek takto závažného zásahu do práv poškozených
    3. vraždu blízké osoby jako okolnost zvláštního zřetele hodnou ve smyslu § 2957 o. z., která spolu s ostatními zvažovanými kritérii, jimiž jsou intenzivní rodinné vztahy, velmi obtížná situace otce jako jediného živitele a vychovatele obou malých dětí, silná citová a existenční závislost pozůstalých dětí na zemřelé vzhledem k jejich nízkému věku, nízký věk zemřelé, naprostá bezohlednost a lhostejnost pachatele, odůvodňuje mimořádné zvýšení relutární náhrady

    7. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018, ze dne 19. 9. 2018

    • smrt nezletilého dítěte –nemocnice (zákrok non lege artis)
    • vztah k usmrcenému: matka
    • výše přiznané náhrady: 1500000 Kč
    • vztah k usmrcenému: otec
    • výše přiznané náhrady: 1500000 Kč
    • kritéria:
    1. u žalobkyně a) (matky) soudy vyšly ze základní částky 500.000 Kč, přičemž důvod pro její zvýšení spatřovaly ve skutečnosti, že šlo o první dítě žalobkyně a) (matky), byla přítomna u jeho nenadálého úmrtí, neztratila reprodukční schopnosti a v mezidobí porodila další dítě
    2. u žalobce b) (otce) soudy rovněž vycházely ze základní částky 500.000 Kč, jednalo se o jeho první společné dítě s žalobkyní a) a byl přítomen porodu. Neshledaly však u něj žádná kritéria pro zvýšení náhrady, neboť událost neměla tak negativní dopad do jeho duševní sféry, jako je tomu u matky dítěte, a nešlo o jeho první dítě
    3. žalovaná své pochybení nepopírala, k odškodnění se stavěla kladně, žalobcům se písemně omluvila

    8. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3463/2018, ze dne 24. 4. 2019

    • smrt při autonehodě
    • vztah k usmrceným: rodiče (každý)
    • výše přiznané náhrady: 750000 Kč
    • vztah k usmrceným: nezletilý syn
    • výše přiznané náhrady: 600.000 Kč (za smrt matky) a 800.000 Kč (za smrt otce)
    • vztah k usmrceným: sestra
    • výše přiznané náhrady:500000 Kč
    • kritéria:
    1. rodiče měli se zemřelou dcerou velmi dobré vztahy, nyní vychovávají svou nezletilou vnučku, která přišla o oba rodiče. Je to pro ně obrovský závazek, dopravní nehoda zcela změnila jejich dosavadní život
    2. žalobkyně b) navštěvuje psychologa. žalobkyně c) trávila se svou sestrou hodně času, byla pro ni vzorem, rádkyní a oporou. I ona se nyní zapojuje do výchovy své neteře, i pro ni je to do budoucna velký závazek. Léčí se u psychiatra
    3. žalobkyně d) žila pouze se svou matkou, otec rodinu opustil, když byl žalobkyni 1 rok. S otcem se však pravidelně stýkala. Nyní nezletilá ve škole prospívá, je zdráva. Viník dopravní nehody byl sám těžce zraněn, při nehodě zemřela i jeho nezletilá dcera. Po skončení jeho hospitalizace se na všechny pozůstalé obrátil osobním dopisem s omluvou a žádostí o setkání, žalobci setkání odmítli
    4. odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně věc správně posoudil podle § 2959 o. z., vysvětlil základní principy odškodnění pozůstalých, vycházel z judikatorních kritérií a ze základního rozpětí náhrady za duševní útrapy od 240 000 Kč do 500 000 Kč pro skupinu nejbližších osob a z rozpětí od 175 000 Kč do 350 000 Kč pro sestru zesnulé. Ztotožnil se i s výčtem relevantních kritérií pro určení výsledné částky pro pozůstalé, tragickou událostí byly zpřetrhány běžné rodinné vazby a vztahy, pouze u žalobkyně d), která žila ve společné domácnosti pouze s matkou, měl za to, že byly zpřetrhány vztahy vyšší než obvyklé intenzity a naopak úmrtím jejího otce vztahy nižší intenzity vzhledem k tomu, že nežili společně. U žalobců a) a b) vzal soud v úvahu, že přežili vlastní dítě, museli převzít zodpovědnost za nezletilou, přetrvává u nich obava z budoucnosti. U žalobkyně d) vzal v úvahu její nízký věk, ztrátu obou rodičů současně, oprávněné obavy z budoucnosti a celkovou životní nejistotu
    5. okolnosti na straně škůdce podle závěru soudu nemají dopad na výši odškodnění ani ve směru jeho navýšení, ani snížení
    6. výše odškodnění pro sourozence stanovená předchozí právní úpravou byla přibližně o jednu čtvrtinu nižší než u nejbližších osob. I při stanovení výše náhrady za duševní útrapy pozůstalého sourozence podle § 2959 o. z. lze z tohoto poměru vycházet a takto stanovený základ posléze modifikovat podle dalších kritérií shora uvedených tak, aby bylo dosaženo spravedlivé náhrady. Tam, kde jsou sourozenecké vztahy intenzivnější (např. u dětí žijících společně či z jiných důvodů), může se výše náhrady dostat na úroveň základu osob nejbližších, jako tomu bylo v projednávané věci. Dospěl-li proto odvolací soud po posouzení všech relevantních kritérií k závěru, že částka 500 000 Kč vyplacená žalobkyni c) je přiměřená (náhrada stanovena ve výši základu pro nejbližší osoby), nelze mu vytknout žádné pochybení

     

    1. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4518/2018, ze dne 16. 10. 2019
    • postup non lege artis lékařů při ošetření zemřelého
    • vztah k usmrcenému: manželka
    • výše přiznané náhrady: 250.000 Kč
    • vztah k usmrcenému: syn
    • výše přiznané náhrady: 500.000 Kč
    • kritéria:
    1. žalobce b) měl k otci výjimečně intenzivní vztah, že se mu otec věnoval více, než je obvyklé a žalobce b) se s jeho ztrátou vyrovnává hůře, než by bylo možno v obdobném případě předpokládat. Uvážil, že žalobce b) byl nucen úmrtí otce čelit v útlém věku, v němž si však již byl zcela schopen dosah ztráty uvědomit a omluva žalované vzhledem k věku žalobce b) nemůže být ve vztahu k němu pokládána za součást satisfakce
    2. výsledná částka náhrady 2.000.000 Kč přesto představuje čtyřnásobek základní výchozí částky. Nejvyšší soud s přihlédnutím k zásadě, že základní částka by měla být zvyšována zpravidla již jen v řádu desítek procent, dospěl k závěru, že náhradou nemajetkové újmy žalobce b) respektující požadavek proporcionality (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14) je částka 1.500.000 Kč. Jde o trojnásobek základní částky, tedy o zcela mimořádné zvýšení, které je však kromě shora popsaných specifických okolností na straně žalobce b) odůvodněno také tím, že k úmrtí poškozeného došlo v důsledku pochybení zdravotnického zařízení, na které se poškozený jako pacient obrátil o pomoc s důvěrou v odbornost jeho zaměstnanců. Postavení žalované jakožto garanta odbornosti a profesionality zdravotnického personálu je totiž okolností, pro kterou může být náhrada nemajetkové újmy zvýšena. Přístup škůdce k uplatněnému nároku, podobně jako forma a míra zavinění, je dalším z možných zvažovaných faktorů pro snížení nebo zvýšení náhrady nemajetkové újmy. Vstřícný přístup žalované, okolnost, že své pochybení uznala, se žalobci komunikovala, snažila se jimi vytrpěnou újmu kompenzovat a přistoupila k částečné finanční náhradě nemajetkové újmy mimosoudně, je důvodem, aby náhrada nebyla zvýšena tak razantním způsobem, jak učinil odvolací soud, jenž přiznal částku na úrovni odpovídající věci, kterou řešil Ústavní soud nálezem ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14, kde výši náhrady v neprospěch žalovaného zdravotnického zařízení ovlivnila okolnost, že toto zařízení zvolilo odmítavý, konfrontační a necitlivý přístup k řešení újmy pozůstalých, který ve svém důsledku znamenal prohloubení jejich duševních útrap
    3. konečně dovolací soud poznamenává, že preventivně sankční povaha náhrady újmy je při stanovení její výše faktorem jen podpůrným, neboť hlavní funkcí náhrady nemajetkové újmy je satisfakce poškozených (úplné odčinění následků protiprávního jednání z povahy věci u nároku dle § 2959 o. z. nepřichází v úvahu). Zdravotnická zařízení jakožto příspěvkové organizace jsou navíc z důvodů ekonomických značně limitována co do reálné možnosti přijetí efektivních organizačních opatření potřebných k nápravě nežádoucího stavu, jenž se podílel na vzniku újmy, neboť mohou činit jen takové kroky, které jim umožní finanční prostředky od zřizovatele. Nelze přehlédnout ani realitu stavu kvalifikovaných pracovních sil ve zdravotnictví. I kdyby finanční sankce motivovala žalovanou k nápravě organizačních nedostatků přijetím dostatečného počtu zkušených, případně atestovaných lékařů, nemusela by ve své snaze uspět pro nedostatek takových pracovníků na trhu práce
    4. při stanovení výše náhrady za usmrcení osoby blízké (§ 2959 o. z.) mohou být soudem vzaty v úvahu všechny prokázané okolnosti dokreslující vztah pozůstalé osoby a zemřelého, jakož i obtíže, útrapy a omezení, která pozůstalému úmrtí osoby blízké přineslo, aniž by se žalobce domáhal zvýšení náhrady z určitého důvodu o nějakou k němu se vztahující konkrétní částku. Skutečnost, že žalobkyně byla nucena v důsledku úmrtí manžela změnit zaměstnání, aby sama zajistila péči o nezletilého syna, je způsobilým důvodem pro navýšení náhrady nemajetkové újmy, neboť šlo o okolnost prohlubující duševní strádání bez ohledu na to, že v daném případě nebylo vyhověno samostatně uplatněnému požadavku žalobkyně na náhradu ztráty způsobené změnou zaměstnání jako majetkové újmy, což je majetkový nárok, k jehož přiznání jsou stanoveny jiné zákonné podmínky. Navýšení náhrady nemajetkové újmy žalobkyni a) z důvodu nutné změny zaměstnání žalobkyně po úmrtí poškozeného tedy nepředstavuje ani nesprávný výklad ustanovení § 2959 o. z., ani jeho nesprávnou aplikaci na daný skutkový stav

     

    1. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4518/2018, ze dne 16. 10. 2019
    • (vegetativní kóma) – stav blízký smrti (autonehoda)
    • vztah k primární oběti: manželka a rodiče
    • výše přiznané náhrady: 240000 Kč (každý)
    • vztah k primární oběti: syn
    • výše přiznané náhrady: 125000 Kč
    • kritéria:
    1. soudy zkoumaly detaily ze společného života poškozeného a jeho rodinných příslušníků a příbuzných, např. frekvenci a průběh vzájemných návštěv poškozeného a jeho rodičů i sourozenců, sportovní a společenské aktivity poškozeného, na straně jedné a na ně reagující podrobné výpovědi svědků a poškozených
    2. stav, v němž se tito druhotní poškození nacházejí, je srovnatelný, resp. i horší, než ztráta blízké osoby, jež je pro většinu lidí tou největší ztrátou, s níž se mohou ve svém životě setkat, a je pro ně těžko pochopitelné, že v některých případech (z jejich hlediska méně závažných) dosahují částky peněžní satisfakce srovnatelné úrovně s náhradami za nemajetkovou újmu způsobenou úmrtím blízkého
    3. u nemajetkové újmy moderaci podle § 2953 obč. zák. obecně nelze vyloučit, protože i Ústavní soud soudům uložil (kromě uvedených rozhodnutí srov. např. nález ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 3456/15), že zejména ve vztahu k nárokům na náhradu při usmrcení nebo zvlášť závažných ublížení na zdraví u blízké osoby jako sekundární oběti podle § 2959 obč. zák. jsou povinny se moderací zabývat
    4. je však nutné zdůraznit právě to, že možnost využít ustanovení § 2953 obč. zák., lze jen ve výjimečných a mimořádně odůvodněných případech, jak toto ustanovení svou dikcí „Z důvodů zvláštního zřetele hodných“ zdůrazňuje. Proto zmírňovací (moderační) ustanovení může soud uplatnit jen tehdy, když by bylo uložení povinnosti k plné náhradě újmy nespravedlivé a s ohledem na všechny okolnosti, k nimž je třeba přihlížet jak na straně oběti i škůdce (tj. v trestním řízení obviněného), a to především tehdy, když by pro něj bylo likvidační

     

    1. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 302/2018, ze dne 20. 6. 2018
    • přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku
    • vztah k usmrceným: matka a babička
    • výše přiznané náhrady: 1000.000 Kč (z titulu matky), 657.048 Kč (z titulu babičky za 2 nezletilá vnoučata)
    • kritéria:
    1. občanský zákoník v ustanovení § 2959 používá široký pojem duševní útrapy, tedy nerozlišuje, zda se tímto pojmem rozumí situace, kdy se duševní útrapy rozvinou v onemocnění (např. posttraumatická stresová porucha) či se tímto pojmem rozumí pouze citová újma, která se neprojeví (nebo jen velmi málo) fyzickými symptomy, někdy se také hovoří o čisté duševní újmě
    2. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2692/2006 a předcházejících rozhodnutí (např. R 7/1979, 25 Cdo 1455/2005), „ příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu. Tak je tomu např. tehdy, utrpěl-li někdo škodu v důsledku reakce (šoku) na zprávu o smrtelném úrazu jiné osoby, který škůdce způsobil a za škodu z něhož odpovídá.“. Z uvedeného tedy vyplývá, že podle platné judikatury mezi vzniklou újmou na zdraví tzv. sekundární oběti a jednáním pachatele není dána příčinná souvislost, a proto nelze takové sekundární oběti přiznat nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění
    3. V dané věci poškozená nebyla přímou účastnicí dopravní nehody a nebylo jí v jejím důsledku ublíženo na zdraví, a proto není splněn předpoklad uvedený v § 2958 občanského zákoníku pro přiznání nemajetkové újmy podle tohoto ustanovení. Požaduje proto důvodně nároky podle § 2959 občanského zákoníku. Předmětné duševní útrapy spočívaly jednak ve vlastní psychické bolesti vyvolané vnímáním újmy blízkého člověka jako újmy vlastní (smutek, žal) a v dalším strádání spočívajícím v šoku poškozené ze zprávy o smrtelné dopravní nehodě, ztrátě životní perspektivy ve vztahu k zemřelé dceři a vnoučatům a ve způsobené újmě na zdraví. Způsobená újma na zdraví u poškozené má povahu následku z následku. Jinak řečeno poškozená utrpěla újmu na zdraví z důvodu, že její duševní utrpení se rozvinulo v onemocnění duševního typu. Skutečnost, že duševní utrpení poškozené se rozvinulo v duševní onemocnění, svědčí o mimořádné intenzitě citové újmy poškozené v důsledku úmrtí třech osob, a neodpovídá zpravidla se vyskytující citové újmě vyvolané v důsledku úmrtí blízkých osob. Lze mít za to, že toto mimořádné duševní utrpení poškozené může být odčiněno v rámci náhrady nemajetkové újmy sekundární oběti podle § 2959 občanského zákoníku tak, aby bylo vyváženo její utrpení
    4. pokud poškozená doložila v rámci svých uplatněných nároků, že v důsledku smrti jí osob blízkých došlo u ní k duševnímu onemocnění, které je trvalého rázu a má povahu ztížení společenského uplatnění v tom směru, že u ní došlo do budoucna k omezené seberealizaci ve sféře rodinného, kulturního a společenského života, což jí znemožňuje žít plnohodnotný život, takový jaký žila před předmětnou dopravní nehodou, lze tuto skutečnost vzít v úvahu při rozhodování o nárocích této poškozené podle § 2959 občanského zákoníku a dát zmíněné skutečnosti i odpovídající výraz ve výši přiznaného nároku na odčinění nemajetkové újmy. Jinak řečeno, pokud sekundární oběť utrpí v důsledku citových útrap duševní onemocnění trvalého rázu, není možno toto odčinit podle § 2958 občanského zákoníku, ale tuto skutečnost lze vzít v úvahu při rozhodování o jejím nároku podle § 2959 občanského zákoníku
    5. vztah mezi poškozenou a zemřelými vztahem nejbližších příbuzných. Jedná se o vztah rodiče a dítěte a vnoučat, když poškozená byla matkou zemřelé L. P. a zároveň babičkou zemřelých vnoučat. Z provedeného dokazování je také nepochybné, že vztah mezi poškozenou a zemřelými byl velmi intenzivní, což lze doložit předchozími rodinnými událostmi. Poškozená totiž zůstala na výchovu svých pěti dětí sama, jelikož manžel a otec dětí ji opustil, což nepochybně kladlo zvýšené nároky na výchovu a výživu dětí poškozené, ale zároveň vedlo k silnému vztahu poškozené vůči zemřelé, která byla jejím nejmladším dítětem. Nelze také pominout, že rodina poškozené včetně její zemřelé dcery, musela čelit i exekučnímu řízení, které bylo vyvoláno dluhy manžela poškozené, který byl zároveň otcem zemřelé, což opětovně kladlo zvýšené nároky na soudržnost celé rodiny. Současně došlo k tomu, že syn poškozené a bratr zemřelé utrpěl v 18 letech úraz, v důsledku kterého ochrnul a zemřelá dcera pomáhala matce s péčí o něj. Byla to právě zemřelá dcera, která se měla o bratra v budoucnu postarat. Měla i patřičnou odbornou přípravu, když vystudovala střední odbornou školu zaměřenou na ošetřovatelství. Lze tedy uzavřít, že vztah mezi poškozenou a zemřelými byl velmi citově intenzivní, když citovou újmu poškozené nepochybně prohloubila skutečnost, že při dopravní nehodě zemřeli tři její nejbližší příbuzní, z toho dvě děti velmi malého věku, které měly celou budoucnost před sebou. Z pohledu poškozené došlo k tomu, že předčasně zemřela část její rodiny a přišla tím o část budoucího pokolení své rodiny, což nepochybně prohloubilo její duševní útrapy. Zároveň nelze pominout ani skutečnost, že duševní útrapy poškozené jsou natolik intenzivní, že u ní došlo k vzniku duševní nemoci v důsledku prožitého utrpení

     

    1. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 996/2018, ze dne 14. 11. 2018
    • zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku
    • vztah k usmrcené: vnučky
    • výše přiznané náhrady: 500000 Kč (každá)
    • kritéria: nalézací soud pečlivě odůvodnil, z jakých důvodů přiznal pozůstalým vnučkám poškozené L. P. a V. P. na náhradě nemajetkové újmy každé částku ve výši 500 000 Kč. Vycházel z rozmezí částky 240 000 Kč až 500 000 Kč, stanoveného Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015. Obšírně přitom popsal vztah vnuček k poškozené, uvedl, že ta své vnučky finančně podporovala a ony jí pomáhaly a navštěvovaly ji, když s poškozenou nežily ve společné domácnosti a nebyly na ní závislé. Hodnotil i kritéria na straně obviněného. K tomuto uvedl, že obviněný se k činu doznal, do určité míry jej lituje a je srozuměn s následky svého činu. Po vykonání trestu bude mít podle nalézacího soudu dostatek možností, jak se zapojit do pracovního života a nahradit nemajetkovou újmu vnučkám poškozené. Odvolací soud se se závěry nalézacího soudu ztotožnil, když ve svém rozhodnutí uvedl, že nalézací soud se otázkou náhrady nemajetkové újmy zabýval velmi podrobně a rozebral veškerá kritéria k přijetí objektivních závěrů v dané věci. Nejvyšší soud se pak se závěry obou soudů taktéž ztotožnil, jelikož bylo bez pochybností prokázáno, že poškozená měla se svými vnučkami blízký vztah
    1. činem obviněného, který bezohledně sledoval pouze své vlastní zájmy, ztratily vnučky poškozené blízkou osobu, kterou obviněný zavraždil a následně ještě i okradl. Proto jim byla přiznána odpovídající náhrada nemajetkové újmy, která by měla alespoň částečně vykompenzovat tuto ztrátu způsobenou obviněným

     

    1. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1901/2018, ze dne 27. 2. 2019
    • dopravní nehoda
    • vztah k usmrcené: otec a sestra
    • výše přiznané náhrady: 1000.000 Kč (každý)
    • vztah k usmrcené: matka
    • výše přiznané náhrady: 1200.000 Kč
    • kritéria:
    1. trestní soud přihlédl k vysokému zásahu do rodinných vazeb žalobců, k věku zemřelé, k uloženému trestu žalovanému, k jednání žalovaného, které označil jako bezprecedentní hazard. Vzal v úvahu i postoj žalovaného, který se žalobcům omluvil, nicméně ve své výpovědi způsob svého chování v podstatě bagatelizoval. V souvislosti s popsanou událostí trpí žalobci těžkým psychickým traumatem, léčí se u psychologa. Zemřelá dcera se narodila až ze čtvrtého těhotenství, předchozí tři těhotenství skončila vždy v osmém týdnu vývoje plodu. Po narození druhé dcery žalobkyni a) již nebylo další těhotenství doporučeno. K dopravní nehodě došlo v blízkosti jejich bydliště, na místo nehody dohlédnou z okna bytu. Trestní soud v adhezním řízení přiznal každému ze žalobců 1 000 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy.
    2. civilní soud vysvětlil základní principy odškodnění pozůstalých, vycházel z judikatorních kritérií, na nichž se shoduje Ústavní soud s Nejvyšším soudem, a ze základního rozpětí náhrady za duševní útrapy od 240 000 Kč do 500 000 Kč pro skupinu nejbližších osob a shledal částky již vyplacené žalobcům b) a c) jako dostatečnou satisfakci. U žalobkyně a) zohlednil další skutečnost, a to přítomnost žalobkyně na místě nehody, kdy viděla svou dceru s devastujícími poraněními, kdy jí ona sama nemohla jakkoli pomoci. Z uvedeného důvodu shledal jako přiměřenou peněžitou náhradu žalobkyni a) nad rámec částky přiznané v adhezním řízení ještě částku 200 000 Kč
    3. i když závěr odvolacího soudu, že byl-li poškozený v trestním řízení odkázán s částí svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních, lze v tomto řízení nárok přiznat jen na základě kritérií, která nebyla v trestním řízení tvrzena vůbec, nebo byla, ale trestní soud k nim nepřihlédl, je odklonem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nejsou dány podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož jiného výsledku řízení by ani při správném zodpovězení předchozí otázky nemohlo být dosaženo
    • dovolací soud má za to, že ve věcech odškodnění za zásah do práva na soukromý a rodinný život (tj. do osobnostního práva poškozeného) podle § 2959 o. z. nelze při stanovení odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť tato ustanovení nereflektují povahu řízení o náhradách při újmě na přirozených právech člověka, kdy v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií (intenzita vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční či hmotná závislost na zemřelém, případné poskytnutí jiné satisfakce, postoj škůdce, dopad události do jeho duševní sféry, majetkové poměry škůdce, míra zavinění, resp. míra spoluzpůsobení smrti poškozeným, vzít v potaz je třeba i okolnosti vyjmenované v § 2957). Na tyto případy je, obdobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Odměna advokáta se proto v projednávané věci vypočte z tarifní hodnoty 50 000 Kč stanovené v § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
    1. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1295/2016, ze dne 23. 11. 2016
    • přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku
    • vztah k usmrcenému: rodiče a sourozenci
    • výše přiznané náhrady: 500000 Kč (každý)
    • vztah k usmrcenému: sourozenec
    • výše přiznané náhrady: 600000 Kč
    • vztah k usmrcenému: prarodiče
    • výše přiznané náhrady: 100000 Kč (každý)
    • kritéria: soud prvního stupně tak poté, co vzal za nesporné skutečnosti plynoucí z jednotlivých prohlášení o dopadu událostí na život poškozených z hlediska blízkosti vztahu mezi poškozenými a zemřelými, harmonických vztahů v obou rodinách, jakož i toho, že zemřelí byli na prahu dospělého života, stanovil náhradu u rodičů a sourozenců přibližně ve dvojnásobné výši „starých“ paušálních částek, tj. 500 000 Kč. U Bc. J. K. částku povýšil o 100 000 Kč, neboť tento přišel nejen o svého bratra, ale i nejvhodnějšího dárce kostní dřeně s ohledem na jeho onkologické onemocnění. U prarodičů zemřelých tuto náhradu vyčíslil na 100 000 Kč pro každého z nich, kdy přihlédnul k dopadu smrti vnuků na jejich životy, ale na druhou stranu k tomu, že tito nebyli na zemřelých po hmotné stránce nijak závislí. Na straně obviněného v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2008 sp. zn. 30 Cdo 2545/2008 vzal v potaz míru zavinění obviněného, jeho postoj k celé události, dopad do sféry jeho života, jakož i majetkové poměry. Konstatoval, že obviněný zavinění následku nepopíral a po psychické stránce ho tato událost nepochybně zasáhla. Obviněný byl nemajetným studentem, přičemž i když se nehoda stala při provozu motorového vozidla, lze reálně předpokládat regresní nároky pojišťovny na obviněném, neboť byl pod vlivem alkoholu. Na základě zásady slušnosti, jež musí být podle názoru soudu aplikována oboustranně, nelze poškozeným přiznat částku, jež by obviněného hendikepovala na doživotí. Morálním zadostiučiněním poškozeným může navíc být výrazný nepodmíněný trest obviněného a dlouhý trest zákazu činnosti. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy obou stupňů se s rozhodnými okolnostmi na straně pozůstalých a osobám jim blízkých, jakož i s okolnostmi na straně obviněného, vypořádaly věcně správně. Odvolací soud však pochybil, když částky na náhradu nemajetkové újmy přiznané soudem prvního stupně zdvojnásobil
    • 15. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 489/2019, ze dne 28. 5. 2019
    • přečin usmrcení z nedbalosti podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku
    • vztah k usmrcenému: matka
    • výše přiznané náhrady: 300000 Kč
    • vztah k usmrcenému: otec
    • výše přiznané náhrady: 240000 Kč
    • vztah k usmrcenému: bratr
    • výše přiznané náhrady: 175000 Kč
    • kritéria:
    1. při pohledu na jednotlivé přiznané částky je též nutno konstatovat, že výše přiznané náhrady nemajetkové újmy žádným způsobem nevybočuje z ustálené praxe českých soudů. Nejvyšší soud již v minulosti uvedl, že obvyklá výše náhrady nemajetkové újmy se může pro skupinu citově nejblíže spjatých osob, jakými jsou rodiče, děti a manželé pohybovat v základním rozpětí mezi 240 000 Kč až 500 000 Kč, na což poukázal i nalézací soud. Pokud tak tento soud stanovil výši náhrady nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč pro matku poškozeného, 240 000 Kč pro otce poškozeného a 175 000 Kč pro bratra poškozeného, jde o částky stanovené při spodní hranici obvyklého rozpětí, což svědčí o tom, že nalézací soud vzal v úvahu na straně poškozeného jen ty skutečnosti, které byly prokázány, a tedy, že pozůstalí rodiče a bratr tvořili tzv. jádro rodiny poškozeného a že poškozený žil ve společné domácnosti s matkou, kdy nebylo žádným způsobem doloženo, jaký vztah udržoval s otcem a bratrem, přičemž celkovou intenzitu rodinného společenství poté korigoval skutečností, že poškozený se poměrně dlouhou dobu nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v zahraničí, kdy tedy intenzita jeho vztahu se zbytkem rodiny nemohla být na vyšší než obvyklé míře. K dolní hranici vymezeného rozpětí se nalézací soud přiklonil též s tím, že se nejedná o situaci, která by nějakým významnějším způsobem vybočovala z obdobných případů. To pak dokazuje i fakt, že soud prvního stupně poškozeným přiznal částku citelně nižší, než jak ji původně požadovali, tedy částku 500 000 Kč každému z nich. Bylo tomu tak i proto, že tento svůj nárok nedoložili potřebnými skutečnostmi svědčícími o neobvyklosti či zvláštnosti projednávaného případu
    2. současně je třeba i zmínit, že ačkoli obviněný v dovolání namítl, že nalézací ani odvolací soud nevzaly v potaz jeho postoj či dopad celé události do jeho duševní sféry, tak během celého trestního řízení neprojevil žádnou známku lítosti a ani se žádným způsobem neomluvil rodině poškozeného. To pak zrovna nesvědčí o jeho skutečné sebereflexi a lítosti nad způsobeným následkem spáchaného činu

     

    1. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1669/2016, ze dne 18. 1. 2017
    • zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku
    • vztah k usmrcené: otec
    • výše přiznané náhrady: 500000 Kč
    • kritéria:
    1. pokud jde o majetkové poměry obviněného, lze je zohlednit při úvaze o výši náhrady nemajetkové újmy v rámci moderačního práva tak, aby výše náhrady nebyla pro obviněného likvidační. Právě v této souvislosti obviněný ve svém dovolání poukázal na skutečnost, že je nemajetný. Nejvyšší soud však dále musí připomenout, že rozhodné pro posouzení adekvátnosti přiznané nemajetkové újmy jsou nejen stávající majetkové poměry obviněného, nýbrž v potaz musí být brán i věk obviněného a v návaznosti na to též předpoklady uhradit vzniklou újmu do budoucna. Pokud by nebylo možné přiznat jakoukoli částku poškozeným (pozůstalým) z pouhého důvodu, že obviněný je v současné době bez finančních prostředků, byť se jedná o mladého zdravého muže, který by se měl po výkonu uloženého trestu dle svých možností zapojit do produktivního pracovního procesu, byl by takový postup v příkrém rozporu se samotným institutem náhrady nemajetkové újmy

    To že byl život? Nuže – ještě jednou!“ [Friedrich Nietzsche]
    [1] Nadpis článku představuje novinářskou zkratku. Autorovi je známo, že předmětem náhrady není hodnota života usmrceného, nýbrž újma vzniklá u sekundárních obětí (tzv. reflexní újma), srov. např. Ryška, M. in Petrov, J. Výtisk, M. Beran, V. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 1014 nebo Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 3120

    Vladimír Janošek