Ministr kultury straní právu

    Ministr kultury Antonín Staněk je kritizován za odvolání ředitele Národní galérie v Praze Jiřího Fajta a Muzea umění v Olomouci Michala Soukupa. Vedením sociální demokracie byl donucen podat demisi.

    Státní instituce není pašalik ředitele

    Fajt podepsal smlouvu za galérii sám se sebou, přičemž šlo o 1,2 milionu korun pro Fajta z peněz galérie. Jestliže šéf právnické osoby uzavírá smlouvu sám se sebou, je ve střetu zájmů. Proto je nutná obezřetnost. Každý si má předem uvědomit, zda chce danou instituci řídit nebo s ní obchodovat. To, že člověk v pozici statutárního orgánu právnické osoby si vedle svého platu zajistí plnění skrze dodávky zboží i služeb pro jím řízenou instituci je podezřelé. Zde šlo o poskytnutí autorských práv. Kdo v takovém případě posoudí výhodnost smlouvy pro instituci? Na Fajtově straně jsou někteří novináři, ale ať se zamyslí, zda by uvedené jednání prošlo řediteli Ředitelství silnic a dálnic, který by sám se sebou uzavřel smlouvu, že bude projektovat opravy mostů. Nebo by starosta vedle svého platu sám se sebou za obec uzavřel smlouvu, že ji bude něco dodávat, bez souhlasu toho, kdo jej zvolil, tedy zastupitelstva. Oprávněně se bude žádat jejich odvolání i vyšetřování pro podezření z trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku.

    U obchodních společností zákon výslovně stanoví, že uzavře-li statutární orgán smlouvu za společnost sám se sebou, podle které mu náleží jiné plnění, než je ve smlouvě o výkonu funkce, musí mít souhlas toho, kdo jej do funkce jmenoval, aby smlouva nepoškozovala společnost. Takový postup se má uplatnit u všech právnických osob.

    Vyplacení milionu řediteli příspěvkové organizace mimo plat je neobvyklé. Žádný ředitel školy, krajského muzea či divadla by si to nedovolil bez souhlasu zřizovatele, který jej do funkce jmenoval. Pakliže tisícům ředitelů příspěvkových organizací i starostům by něco takového tolerováno nebylo, není důvod u Fajta postupovat jinak. Měl mít k neobvyklému právnímu jednání souhlas Ministerstva kultury, aby mohlo prověřit, že smlouva nepoškozuje galérii. Pokud ho neměl, odvolal jej ministr právem. Kdyby tak neučinil, byl by to výsměch ostatním ředitelům, kteří by si něco takového nedovolili.

    Soutěž na veřejnou zakázku platí i pro státní muzea

    Olomoucký ředitel Soukup prosazoval při výstavbě nové muzejní budovy Středoevropského fóra Olomouc za 600 milionů korun, aby se stavělo dle studie zadané bez veřejné architektonické soutěže formou zakázky malého rozsahu. To je nestandardní řešení.

    Pro srovnání lze uvést výstavbu koncertní haly Janáčkova kulturního centra v Brně. Zde pražský Atelier M1 vyhrál se svým návrhem v rámci mezinárodní architektonické soutěže a uskutečnil projekt pro územní řízení. Ovšem ani tento vítěz neměl automatické právo na zajištění další projektové dokumentace. Projekt pro následné stavební řízení ve výběrovém řízení získali jiní architekti, kteří jen musí respektovat původní návrh Atelieru M1 z hlediska vnějšího vzhledu a umístění stavby.

    To, že někdo uspěje se svou architektonickou studií zadané bez soutěže, mu nedává právo automaticky získat další projekční práce. Ministr Staněk respektuje zákon o veřejných zakázkách i požadavek komory autorizovaných architektů, která preferuje veřejné architektonické soutěže.

    Rovnost před zákonem

    Prezident republiky se rozhodne, zda vynucenou demisi ministra Staňka příjme. Rozhodování však není jen o osudu ministra, ale o tom, zda lze při hospodaření s veřejnými prostředky porušovat zásady řádného hospodaření, kam spadá dodržování pravidel platných pro střet zájmů. Rovněž je toto rozhodnutí spojeno s právem na rovnost před zákonem. V obdobných případech by odvolání ředitele příspěvkové organizace, který bez souhlasu zřizovatele si sám se sebou uzavře smlouvu a vyplatí si milion korun, bylo považováno za správné. Proč by měl mít Fajt privilegia?

    Debakl vedení sociální demokracie

    Demise ministra kultury Antonína Staňka, která je výsledkem tlaku vedení sociální demokracie, ukazuje, že vedení sociální demokracie opouští tradiční sociálně demokratické hodnoty. Mezi ně patří rovnost před zákonem a zásada právního státu, která říká: padni, komu padni. Rovněž preference veřejných soutěží v rámci veřejných zakázek byla sociální demokracií dříve prosazována. Tyto právní zásady nelze obětovat jen, protože má někdo podporu části uměleckých kruhů. Umělci nejsou nadlidi, i pro ně platí zákony. Stačí si vzpomenout, jak se česká umělecká avantgarda podílela na likvidaci moravských katolických básníků (Jan Zahradníček, Zdeněk Rotrekl). Dříve mnoho ředitelů škol a jiných příspěvkových organizací podporovalo sociální demokracii, nyní vidí, že vedení sociální demokracie některé ředitele privileguje, zatímco vůči většině by za stejné jednání byla vyvozena sankce.

    Zdeněk Koudelka

    Sdílejte
    Předchozí článekChvíle pro justici
    Další článekOtevřený dopis prezidentovi ČR, váženému panu Miloši Zemanovi a ministryni spravedlnosti, vážené paní Marii Benešové
    Zdeněk Koudelka
    Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je advokát.