Ministr není zaměstnanec

    EVA POSPÍŠILOVÁ v článku Odvolaný Kremlík dál bere 173 tisíc a vozí ho řidič (Mladá fronta Dnes 1. 2. 2020) a PETR DIMUN v článku Na ministerstvu dopravy jsou ministři „vedoucími zaměstnanci“ (Česká justice.cz 6. 2. 2010) uvedli, že odvolaný ministr dopravy Vladimír Kremlík od Ministerstva dopravy dostal výpověď a po dobu výpovědní lhůty má ministerský plat.

    Ministerstvo dopravy jej považuje jako svého vedoucího za svého zaměstnance. Tím ministerstvo dokazuje neznalost ústavy a postavení ústavních činitelů. Ministerstvo dopravy vytvořilo podmínky pro bezdůvodné obohacení Kremlíka na úkor státu.

    Podle zákoníku práce sice odvoláním pracovní poměr nezaniká a odvolanému je možné dát výpověď, ale ministr není v pracovním poměru. Jde o ústavní funkci. Jeho vztah ke státu se neřídí zákoníkem práce. Jmenování a odvolání ministra je upraveno článkem 62 písmeno a) a článkem 68 odstavec 2 Ústavy. Toto jmenování a odvolání není vykonáno podle zákoníku práce a je účinné rozhodnutím prezidenta republiky. Uvedení ministra do úřadu předsedou vlády je jen právem neupravená, nezávazná zvyklost.

    Zákoník práce sám uvádí, že znakem pracovněprávního vztahu je podřízenost zaměstnance vůči nadřízenému zaměstnavateli jako závislá práce. Ministr jako člen vlády je ústavní činitel a není v podřízeném postavení vůči ministerstvu. Proto také zákon o důchodovém pojištění výslovně členy vlády uvádí spolu s prezidentem, poslanci a jinými ústavními činiteli jako osoby důchodově pojištěné odděleně od zaměstnanců v pracovním poměru.

    Plat ministra je sice zdaňován jako příjem ze závislé činnosti, ale to neznamená, že je zaměstnanec. Rovněž plat statutárních orgánů obchodních korporací, starostů a hejtmanů je zdaňován jako příjem ze závislé činnosti, ale přesto nejsou zaměstnanci a jejich ustanovením do funkce nevzniká pracovní poměr. V pracovním poměru ke státu nejsou ani jiní představitelé státu – prezident, poslanci, senátoři. Na představitele státu se zákoník práce vztahuje jen, pokud je tak výslovně uvedeno, což v případě členů vlády není.

    Ministr není zaměstnancem ministerstva a tedy při jeho odvolání nepokračuje pracovní poměr k ministerstvu. Taková situace by mohla nastat jen, pokud by ministr ještě před svým jmenováním ministrem byl úředníkem ministerstva a po dobu výkonu ministerské funkce by výkon jeho poměru úředníka byl pozastaven. Ovšem Vladimír Kremlík před svým jmenováním ministrem pracoval na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ne na Ministerstvu dopravy.

    Kremlík má po odvolání právo na odchodné podle zákona o platu a dalších náležitostech představitelů státu ve výši jednoho měsíčního platu ministra, jelikož nebyl ve funkci ani jeden celý rok. Též mu přísluší podle tohoto zákona užívání služebního auta i s řidičem ještě tři měsíce po odvolání z funkce. Tyto náležitosti pro bývalé členy vlády jsou výlučné a nelze je zdvojovat o náležitosti podle zákoníku práce. Pokud tak Ministerstvo dopravy činí, jde o porušení povinnosti péče řádného hospodáře při správě státního majetku. Že s ministry po skončení funkce jiná ministerstva neukončují pracovní poměr,
    potvrdili bývalí ministři  spravedlnosti Pavel Blažek (2012-13) a práce a
    sociálních věcí Zdeněk Škromach (2002-06).

    Zdeněk Koudelka

    Sdílejte
    Předchozí článekRozhodčí doložky a záhadné postavení exekutora
    Další článekPřísedící
    Zdeněk Koudelka
    Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je advokát. Veřejně se přihlásil k myšlenkám hnutí Trikolóra.