Moratoriem na exekuce stát z vymáhání vytěsňuje ostatní věřitele

    Poslanecká sněmovna bude dnes projednávat balíček opatření na zmírnění insolvencí a exekucí v souvislosti s šířením virové nákazy COVID-19. Jedním z návrhů má být přijetí moratoria na exekuce, podle něhož se k návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí a k exekučním návrhům v době do 30.6.2020 nepřihlíží.

    Ponechme nyní stranou obecně známou skutečnost, že půjde protiústavní exces z mezí vymezených ústavním soudem pro přijímání zákonů ve stavu legislativní nouze.[1] Ponechme stranou i otázku protiústavnosti takového zásahu do práva na spravedlivý proces nebo porušení práva na rovnost účastníků, když návrh jednostranně zvýhodňuje procesně neúspěšného povinného, který byl k povinnosti plnění odsouzen soudem a že výkonem rozhodnutí věřitel jen realizuje to, na co má nárok.

    Předmětem tohoto příspěvku je upozornění na skutečnost, jejíž význam zatím zůstával stranou zájmu médií, a to, že moratorium nemá dopadat na exekuce prováděné podle daňového řádu. Zatímco řada firem, podnikatelů a osob bude dočasně hájena před civilním výkonem práva, pro stát to platit nebude. I v době moratoria tak státní orgány budou moci nařizovat nové daňové exekuce a tyto provádět.

    Připomeňme, že stát je největším věřitelem v této zemi a v době, kdy většina státních orgánů, finanční správu nevyjímaje, jede kvůli pandemickým opatřením jaksi na půl plynu, se mu vyšachování ostatních věřitelů z vymáhání pohledávek náramně hodí. Stát totiž získá prostor k tomu, aby ve vymáhání předběhl ostatní věřitele, zajistil si výhodné pořadí při exekuci srážkami ze mzdy, obstavil účty dříve, než to udělají jiní, zajistil nemovitosti a movité věci zástavními právy pro případ budoucí insolvence nebo exekuční dražbu majetku daňového dlužníka a zabránil věřitelům získat pro případ dražby dřívější pořadí pro uspokojení z výtěžku dražby, které by za standardních okolností bylo určeno již okamžikem podání návrhu na výkon rozhodnutí nebo exekučního návrhu.

    Je mi smutno z toho, že stát, který má být garantem ochrany ústavnosti a jehož povinností je zajistit všem občanům bez výjimky právo na spravedlivý proces, ochranu porušených práv, rovnost v před zákonem a rovnost účastníků v právech a povinnostech, se nyní chová přesně opačně a buduje si výhodnější pozici tím, že ostatním věřitelům brání v možnosti uplatňovat výkon jejich ústavních práv.

    JUDr. Antonín Blažek

    [1] Přesnější vymezení podmínek vyhlášení stavu legislativní nouze je možné nalézt v nálezu ústavního soudu ze dne 1. 3. 2011 (nález Pl.ÚS 55/10 , č. 80/2011 Sb.)