Středa, 17. srpna, 2022

Může zůstat v taláru?

0
Může zůstat v taláru?
Foto: Flickr

V následujícím textu popíšu aroganci, zvůli a neskutečná pochybení soudce. Je vůbec možné, že si v právním státě něco takového může dovolit? Necítí se být naprosto nedotknutelný? Fakta nesvědčí ani tak o lajdácké práci, spíše se vnucuje domněnka, že chce za každou cenu a bez ohledu na důkazy vynést tvrdý trest. Buď z osobní zášti, nebo z jiných důvodů. Záměrně neuvádím jméno soudce, abych neovlivnil diskuzi k tomuto případu. Moc prosím čtenáře, především právníky, aby mi napsali svůj názor (na mailovou adresu uvedenou na konci článku), zda tento by tento soudce měl dál stejným způsobem a stejně „kvalitně“ soudit a zda takové konání nenapovídá, že by mohl spáchat trestný čin.

1.      Soudce vyhotovil nepravdivou protokolaci z HL, která neodpovídala zvukovým záznamům z HL. V některých případech zásahy vedly k posunu výpovědi svědků i obžalovaných v pravý opak, v jiných případech byly vloženy vypovídajícím „do úst“ sdělení, která neuvedli, popř. byla vypuštěna některá podstatná sdělení, která uvedli. Soudce následně rozhodl rozsudkem na základě takto vyhotoveného protokolu o hlavním líčení, který neodpovídal tomu, jak ve skutečnosti hlavní líčení proběhlo, a následně takto upravené důkazní řízení bylo použito do odůvodnění samotného rozsudku.

Pod tíhou značně rozsáhlých a zjevně opodstatněných námitek obhajoby soudce téměř po roce od vyhlášení rozsudku byl nucen přistoupit k vyhotovení kompletní doslovné protokolace ze všech dní hlavního líčení, čím fakticky přiznal své pochybení s původní protokolací.  Původní nesprávně vyhotovovaná protokolace byla však již promítnuta do odůvodnění rozsudku (dnes již zrušeného usnesením vrchního soudu), když jednotlivé pasáže z odůvodnění rozsudku byly v rozporu s nově vyhotoveným doslovným protokolem o hlavním líčení. Nesprávnost původní protokolace potvrdil i vrchní soud.

Rozsah a následný dopad této skutečnosti-neodpovídající protokolace daleko přesahuje již medializovaný případ soudce JUDr. Alexandra Sotoláře, který je pro tento případ soudním precedentem.

2.      V uvedeném trestním řízení došlo také k pochybení způsobujícímu průtahy v řízení, když písemné vyhotovení protokolu o hlavním líčení z výslechu, jenž se konal ve dnech 23.07.2019 a 24.07.2019, bylo do datové schránky obhájce obžalovaného doručeno až dne 30.01.2020, tedy až čtyři měsíce po vyhlášení rozsudku a více než po půl roce od konání protokolovaného hlavního líčení, a to až po opakovaných stížnostech obhajoby adresovaných předsedovi soudu. Ačkoliv vyhotovení protokolu z hlavního líčení nepodléhá lhůtě stanovené v § 129 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, platí pro ně obecná povinnost postupovat urychleně a bez zbytečných průtahů (§ 2 odst. 4 téhož zákona).

3.      Soudce se po zrušení rozsudku usnesením vrchního soudu a po vrácení věci k dalšímu řízení neřídí závazným pokynem vrchního soudu tak, jak byl jasně popsán v usnesení o zrušení rozsudku vrchním soudem. Nadřízený soud vyjádřil závazný pokyn přibrat k vypracování revizních znaleckých posudků podle § 110 odst. 1 TŘ znalecký ústav, který bude vybaven ke splnění znaleckého úkolu jak po stránce odborné, tak po stránce personální i technické. Soudce podle § 110 odst. 1 TŘ přibral znalecký ústav, který však pro splnění znaleckého úkolu nemá ani personální zázemí ani technické vybavení. Technickou část se údajně soud snaží opatřit u jiného subjektu, což nesplňuje výslovný pokyn, aby při zohlednění zásady „in dubio pro reo“, byl znaleckým úkolem pověřen znalecký ústav, který je k takovému úkolu plně vybaven jak po stránce odborné, tak po stránce personální i technické.

4.      Soudce k opatření o přibrání znaleckého ústavu k vypracování revizních znaleckých posudků poskytnul znaleckému ústavu jakožto reviznímu orgánu účelově pouze původní negativní znalecký posudek konvenující s linií obžaloby a původní kladný znalecký posudek s opačným závěrem soudce ústavu zamlčel.

5.      Soudce opakovaně ignoroval důkazní návrhy, které byly v průběhu trestního řízení navrhovány procesními stranami. K jejich provedení se žádným způsobem nevyjádřil, tyto důkazy neprovedl, a v rozporu se svojí povinností o nich ani formálně nerozhodoval, ani se s těmito důkazními návrhy v odůvodnění svého (usnesením vrchního soudu již zrušeného) rozhodnutí nevypořádal.

6.      Soudce ovlivňoval svědka při jeho výpovědi. Když svědek v průběhu HL začal vypovídat kladně v prospěch obžalovaných, soudce ho obeznámil se skutečností, že k dané problematice byl soudním znalcem vyhotoven znalecký posudek s opačnými závěry, jaké momentálně prezentoval svědek. Svědek se evidentně lekl a po tomto oznámení soudce začal měnit svá předešlá tvrzení.

7.      Soudce aplikoval dvojí metr vůči procesním stranám, když v průběhu trestního řízení opakovaně zakazoval (důkazem je doslovná protokolace HL) znalci přibranému PČR předkládat znalecké posudky s opačnými závěry jiných znalců k vyjádření s odůvodněním, že soud nebude zásadně znalci předkládat posudky jiných znalců. V momentě, kdy byl posudek tohoto znalce přibraného PČR zpochybněn revizním posudkem, soud znalci bez úředního záznamu tento revizní znalecký posudek, který vyvracel jeho závěry, bez problémů poskytnul. O skutečnosti, že soud znalci tento posudek poskytnul se nenachází žádná zmínka v trestním spise, žádný úřední záznam. Tuto informaci pouze omylem sdělil sám soudce v HL a tedy je zachycena v doslovné protokolaci z HL. Z původní upravované protokolace z HL byla tato pasáž původně vypuštěna.

8.      Soudce se v rozsudku (již zrušeném usnesením vrchního soudu) opakovaně odvolával na výpovědi svědků z přípravného řízení, které nebyly před soudem tzv. zprocesněny v žádné trestním řádem přípustné formě. Této výtce dal za pravdu i vrchní soud v usnesení o zrušení předmětného rozsudku.

9.      Soudce v rozsudku (již zrušeném usnesením vrchního soudu) opakovaně uváděl nepravdivé informace, které si buď neověřil, anebo tyto byly přímo v rozporu s provedeným dokazováním. Soud v rozsudku obžalovaným vytýkal nedoložení listinných důkazů, které obžalovaní doložili, tvrdil, že obžalovaní byli trestně stíháni v zahraničí, což nikdy nebyli.

10.    Soudce v rozsudku popsal obsah odborného vyjádření Kriminalistického ústavu PČR, který byl proveden k důkazu v rozporu s jeho skutečným obsahem.

11.    Soudce v rozsudku používal vyjádření svědka z přípravného řízení, které svědek v hlavním líčení sám doslovně vyvrátil.

12.    Soudce se neobeznámil s obsahem spisu, když pouze formálně provedl důkaz přílohovými šanony dle § 213 odst. 1 TŘ, avšak v době vydání rozsudku nebyl soudce s obsahem těchto šanonů vůbec obeznámen, přičemž tyto šanony obsahují důležité důkazy, na které obžalovaní v průběhu HL odkazovali. Důkazem, že se soudce s obsahem těchto listinných důkazů vůbec neobeznámil je nejen to, že byly tyto šanony ve spise i po vydání rozsudku pořád ještě provázány provazem z převozu spisu, a tedy je zřejmé, že soudce tyto šanony neměl v ruce, ale také skutečnost, že se v nich nachází 9 důležitých předmětů o kterých nebylo soudem rozhodnuto, nebyly rozhodnuto o jejich zabrání ani o jejich vrácení obžalovanému.

Václav Budínskýbudinsky@budinsky.cz