Nemá smysl bojovat proti daňovým rájům a zároveň zavádět sektorové daně

    Maximalizovat počet firem a podnikatelů odvádějících daně v České republice, a nikoliv v některém z daňových rájů, musí být přirozeným zájmem nejen českého premiéra a vlády, ale celé české politické reprezentace bez ohledu na politickou příslušnost. Vyhlášení boje daňovým rájům (kolikáté v řadě již?), které v souvislosti s kauzou Panama Papers učinil premiér Bohuslav Sobotka, ale ke kýženému cíli nepovede.

    Velmi těžko bude premiér Sobotka suverénním státům či územím diktovat, jak vysoké mají mít daně a další podmínky pro podnikání. Místo „boje s větrnými mlýny“ by měl premiér Sobotka věnovat energii zjednodušování daňového prostředí a kultivaci podmínek pro podnikání v České republice tak, aby snižoval motivaci ekonomických subjektů odcházet danit do jiných zemí. Vyhledávání daňových rájů ze strany podnikatelských subjektů má své důvody.

    Skutečnost, že náš daňový systém patří podle Světové banky ve své složitosti na 122. místo ze 189 sledovaných zemí, bude patřit mezi důvody nejpodstatnější. Není to ale jen výše daní, co vede podnikatele k přemístění sídla své společnosti do zahraničí. Často mezi svými důvody uvádějí i složitost a neustálé změny legislativního prostředí v ČR.
    To už jsou ale všechno otázky, na které premiér a česká politická reprezentace přímý vliv mají. Česká vláda však raději komplikuje daňový systém třetí sazbou DPH a podnikatelům ordinuje další administrativní zátěž v podobě kontrolního hlášení, nebo elektronické evidence tržeb. V souvislosti se stávající debatou o daňových rájích je třeba zdůraznit i to, že existuje fatální rozdíl mezi daňovou optimalizací a daňovými podvody.

    Daňová optimalizace je legitimní prostředek, který ke snížení daňového břemene využívají i nejznámější a největší globální firmy na světě. Moralizování nad využíváním daňových rájů některými našimi podnikateli bude navíc nejen z úst premiéra Sobotky znít přinejmenším pokrytecky, pokud ten samý metr nepoužije i na známé sportovce či celebrity.
    Jaký je totiž rozdíl mezi úspěšným podnikatelem a úspěšným tenistou, kteří se oba kvůli daním přemístí např. do Monaka? K problému daňových rájů je třeba přistupovat racionálně. Prvně by se měla vláda zaměřit na zjednodušování daní a podnikání v ČR.

    Firmám, které z ČR odejdou kvůli daním jinam, by pak mělo být zapovězeno např. čerpání dotací ze státního rozpočtu. Ale to už se trochu točíme v kruhu. Nebýt nejrůznějších dotací a subvencí, mohli bychom mít výrazně nižší daně a daňové ráje by byly hned problémem o řád menším. Stejně tak není možné ze strany Bohuslava Sobotky a ČSSD bojovat proti daňovým rájům a zároveň mít jako jeden z programových cílů zavedení tzv. sektorové daně.

    Ta by v realitě byla další impulzem pro dotčené firmy přemístit své sídlo do zemí s přijatelnějšími daňovými podmínkami. Daleko více než daňových rájů bychom se ale měli obávat daňové harmonizace, o kterou se řada politiků na evropské úrovni už léta snaží. Daňové ráje přeci jen do určité míry brzdí socialistické politiky ve zvyšování daní. Daňová harmonizace by tuto hráz protrhla. I tak je potřeba číst vyhlášení boje proti daňovým rájům ze strany premiéra Sobotky.

    Jan Skopeček