Sobota, 28. května, 2022

Objednává se žena na Ústavní soud

0
Objednává se žena na Ústavní soud
Kandidát na funkci ústavního soudce a advokát Petr Poledník Foto: Česká advokátní komora

Objednává se žena na Ústavní soud

Je příliš starý a není to žena. Tak by se daly shrnout hlavní handicapy brněnského advokáta Petra Poledníka, kterého prezident republiky nabídl Senátu jako kandidáta na ústavního soudce. Nic proti, každý převážně mužský kolektiv jistě ocení, když je občerstven mladou kolegyní. Když se však jedná o instituci, jakou je Ústavní soud, má člověk z takové veřejné objednávky, která již dopředu diskvalifikuje, chtě nechtě blbý pocit.

Navíc něco podobného už tu jednou bylo, jakkoliv tuhle veřejnou objednávku tentokrát nemělo na svědomí české justiční prostředí. Šlo o výběr českého kandidáta na soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, kdy se i v interních materiálech ministerstev zahraničí a spravedlnosti psalo (jakkoliv drobně v poznámkách pod čarou), že poptávka je po kandidátce.

Samozřejmě, výběr Kateřiny Šimáčkové je skvělý. Byli tu ale i další špičkoví kandidáti: Tomáš Langášek a Pavel Simon. A oba dva by jistě mohli Šimáčkovou na Ústavním soudu nejen důstojně nahradit, ale – a omlouvám se fanklubu Kateřiny Šimáčkové – v mnohém i předčit.

Soudce Nejvyššího správního soudu (NSS) Tomáš Langášek je bezpochyby štika mezi kapry v brněnském justičním rybníku, jehož rozhodnutí je radost číst. Z poslední doby lze jen doporučit ta v „pandemických“ a obecně „covidových“ věcech.

Soudce Nejvyššího soudu (NS) Pavel Simon zase do rozhodování vkládá často jiné pohledy, než na které jsme byli na NS zvyklí. Třeba v jednom nedávném rozhodnutí klepl své kolegy soudce elegantně přes prsty, když jim připomněl, že nemohou k tíži účastníka klást to, když jim dostatečně aktivně nepřipomíná, aby už konečně rozhodli. I soudci jsou tu od toho, aby sloužili a pracovali, jejich posláním je, aby „práva šla“, aniž by je musel k tomu někdo popohánět. Nezvyklé a milé.

Zůstaneme-li v justici, dalším špičkovým ústavním soudcem by mohl být neúspěšný kandidát na předsedu NSS Filip Dienstbier. Navíc jeho „specializace“ je přesně to, co ÚS chybí možná víc než žena.

Pokud bychom chtěli někoho z praxe, který když vstoupí do místnosti, šustí Listina základních práv a svobod, pak je to advokát Pavel Uhl. Jistě, při debatách s ním by se mnohým ústavním soudcům zvedla tepová frekvence, ale proč ne? Navíc znám jen málo advokátů s takovým osobním nasazením a citem. Mohu přidat i osobní zkušenost: jednou jsme se vraceli vlakem z Ostravy a na Hlavním nádraží v Praze dva zaměstnanci soukromé bezpečností služby vcelku nehezky pérovali bezdomovce, který nic nedělal, jen se prostě sem tam pletl pod nohy. Doktor Uhl mi najednou zmizel z rozhovoru, v saku s vestou se postavil mezi fyzicky zdatné bezpečáky a se vší důraznou slušností „převzal obhajobu“ až do příchodu státní policie. Nebudiž pochyb, že by ho to přešlo po případném jmenování ústavním soudcem.

Druhým, ale naprosto příjemným, extrémem by byla kandidatura Marka Bendy. Poslance, který přesně ví jak, se kterými argumenty a kým přesně byl za posledních 30 let který zákon či novela prosazovány. Složité dolování vůle a záměru zákonodárce při posuzování norem by tak dostalo konečně toho správného „horníka“.

Pokud se vrátíme na začátek k oné „objednávce ženy“, pak je asi potřeba také říci, že „objednatelé“ mají své favoritky. Mluví se o bývalé prezidentce Soudcovské unie Daniele Zemanové, místopředsedkyni NSS Barbaře Pořízkové, či pražských soudkyních Veronice Křesťanové a Aleně Novotné. Žádná z nich by rozhodně neudělala ostudu.

Ale proč se pak neporozhlédnout i dál, na případné kandidátky, které ví, jak umí být systém spravedlnosti v praxi spíše systémem, než spravedlností? Co třeba bývalá poslankyně a ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová? Za tu sice nikdo z justičních hlavounů nelobuje, ale její životní zkušenost s aplikací práva je věru mimořádná. A je tu také řada advokátek s přesahem do akademické obce, jejichž jediným problémem je, že nejsou ničí oblíbenkyně, popřípadě dokonce někomu z justičního Olympu vadí.

Pokud Petr Poledník Senátem neprojde, lze snad doufat jen v jedno: v důstojnou debatu bez ohledu na to, zda další z případných kandidátů či kandidátek bude odpovídat nějaké „objednávce“.

Petr Dimun