„Odsuzující zprošťovák“ jako Pyrhovo vítězství v kauze Postoloprty

    Nejvyšší správní soud jako soud kárný uveřejnil na svých webových stránkách rozhodnutí sp. zn. 12 Ksz 7/2019 – 196 ze dne 17. června ve věci tvrzeného kárného provinění okresní dozorové státní zástupkyně ve věci trestního stíhání zastupitelů města Postoloprty v souvislosti s prodejem majetku města (tzv. kauza Postoloprty). Formou rozhovoru s obhájcem rovněž kárně obviněné dohledové státní zástupkyně s jejím obhájcem – advokátem JUDr. Vlastimilem Rampulou, „ex“ vrchním státním zástupcem VSZ v Praze, byl uveřejněn jeho pohled na věc. Předkládám tímto můj vlastní pohled na tuto kárnou kauzu okresní státní zástupkyně očima „ex“ přísedícího kárného soudce v kárném senátě pro věci státní zástupce za stav advokátů, kterým jsem byl v uplynulém funkční období starého složení kárného senátu NSS.

    Kárně obviněná dopadla dobře, alespoň měřeno výsledkem kárného řízení, protože byla kárného obvinění zproštěna. Je ale ona skutečným „vítězem“ vlastního kárného řízení? Ale jaké  individualizované poselství vyslal kárný soud kárně obviněné, ale obecně i profesi státních zástupců? Není to pro obě strany poněkud Pyrhovo vítězství? O tom, zda skutečně jde o pravé vítězství,  pochybuji z odůvodnění kárného rozhodnutí. Je hutné co do rozsahu, ale především co do úvah o povinnostech státních zástupců ve vztahu k dozoru nad přípravným řízení, při podávání obžalob a při zastupování obžaloby v řízení před trestním soudem.  Podrobněji to rozebral kolega Vlastimil Rampula.

    Nejprve na adresu paní kárně obviněné: pokud čtu dobře odůvodnění rozhodnutí kárného soudu, tak ona nerozeznávala dva hodně odlišné pojmy: cena zjištěná (tzv. vyhlášková) a cena obvyklá. A tak trochu se schovávala za znalce. Pokud bych byl já zkušebním komisařem při jakékoliv právnické zkoušce, taková neznalost by u mě neprošla. Paní kárně obviněné státní zástupkyni to u kárného soudu prošlo. Jestliže se čtenář poctivě prokouše odůvodněním rozhodnutí kárného soudu, které hodnotí celkové působení kárně obviněné v této kauze, napadne ho označení rozhodnutí jako „ odsuzující zprošťovák“.

    Pokud jde o stav státních zástupců, o jejich profesní povinnosti, kárný soud přitvrdil při vymezení nároků na ně ve všech fázích jejich působení z hlediska toho, jaké jejich závadové jednání může naplňovat pojem „kárného provinění“.  Blíže odkazuji na právní větu zveřejněného rozhodnutí.

    Z poslední době sledujeme celou řadu mediálně propíraných kauz, ve kterých zaznamenávají žalující státní zástupci „nevítězství“. To se může stávat. Státní zástupci se nesmí bát žalovat, statistika možná vygeneruje argument, že těch zprošťováků procentuálně nepřibývá. Ovšem mediálně nasvícené zprošťováky  dobrou pověst soustavě orgánů státního zastupitelství nedělají. Jestliže ovšem přistoupí státní zástupce  ke kauze s nějakou základní profesní neznalostí jakou je např. neodlišení ceny zjištěné (tzv. vyhláškové) a ceny obvyklé, nemůže se divit, že jede do Brna k NSS „na káru“, jak se v hantýrce nazývá kárné řízení před kárným soudem.

    Martin Mikyska