Středa, 8. prosince, 2021

Opravdu chce český soudce škodit českému státnímu rozpočtu?

0
Opravdu chce český soudce škodit českému státnímu rozpočtu?
Kauzu výstavby solární elektrárny v Čekanicích vyšetřovala protikorupční policie. Repro: cez.cz

Někdy jsou na správných místech správní lidé. V roce 2013 činila daň na obnovitelné zdroje 583,- Kč za 1MWh odebrané elektřiny pro domácnosti. Naštěstí tehdejší předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková dokázala prosadit „zastropování“ této daně, oficiálně nazývané složka ceny na podporu elektřiny, pro české domácnosti na max. výši 495,- Kč za 1 MWh elektřiny. Tuto daň se podařilo udržet zastropovanou dodnes.

Naštěstí, protože při každoročním stanovování dotace českou vládou není respektován zákon, stejně jako při každoročním stanovování složky cen na podporu elektřiny pro exportovanou elektřinu. Pokud by tedy nebyla cena zastropovaná, občané by se nedoplatili, protože ve výběru i v dotaci se záhadně přesunují miliardy vybrané od občanů i firem a některé složky ceny se údajně ani nevybírají, protože ani Ministerstvo průmyslu a obchodu, ani přímo odpovědný Energetický regulační úřad, neví, kolik se má přesně vybírat. Aneb miliarda sem, miliarda tam, spotřebitelé se nemohou bránit a stejně to zaplatí…

Vrtěti psem, aneb veřejnost, když už musí platit za elektřinu stále více, by se mohla začít ptát, kam mizí ty miliardy korun. Pro zamaskování nezákonných pohybů miliard korun a navyšování cen se proto již několik let používá kriminalizace vybraných investorů do fotovoltaických elektráren v letech 2009-2010. Někteří zasvěcení tvrdí, že cca 30 tzv. „solárních baronů“, určených k exemplárnímu potrestání, bylo vybráno zcela náhodně (dokonce snad losováním) z cca 170 případů, ve kterých úředníci ERÚ v roce 2009 a 2010 prokazatelně chybovali. Autor se však důvodně domnívá, že tam mohly být i další zájmy.  

Aby mohlo být těchto cca 30 investorů být odsouzeno, či stále ještě dnes souzeno, za rok 2009 nebo rok 2010, musela justice v roce 2015 vytvořit speciální judikaturu. Zákon tedy „zločinci“ neporušili, ale judikáty ano. A protože ani Ústavní soud se neodvážil rozhodnout v rozporu s judikaturou, bylo, ne zcela v souladu s Ústavou, postaveno zvykové právo a judikáty nad zákony. Ve většině z těchto cca 30 případů dokonce i v přímém rozporu s platnými zákony.

Energetický zákon přímo zakazuje připojit do distribuční soustavy elektrárnu, která není bezpečná a provozuschopná. Pokud by byla pravda to, co soudům tvrdí státní zástupci, tj., že elektrárny, které byly schváleny dispečinky distributorů a dodnes jsou připojeny distributory E.ON, ČEZ a dalšími do jejich distribučních soustav, nebyly bezpečné a provozuschopné, znamenalo by to opravdu velmi vážné porušení energetického zákona trestným činem specialisty i právnické osoby distributora. Zjevně však v tomto případě státní zástupci i soudy zvolili cestu rozumu a práva a dosud nezačali trestně stíhat ani specialisty, ani E.ON, ani ČEZ, a ani další distributory. Stejně tak logicky nestíhají investory ze zahraničí, protože v zahraničí by asi nepochopili, že i pokud jejich občan neporušil zákon, je odsouzen na 8 let vězení, ztrátu majetku a další tresty za porušení retroaktivních judikátů.

Co by ovšem české občany mělo zajímat, je základní otázka, zda státními zástupci a soudy tvrzená mnohasetmilionová škoda vůbec mohla být státnímu rozpočtu způsobena. To, že dodnes neexistuje v cca 30 trestních kauzách ani jeden znalecký posudek, který by potvrdil, že škoda vůbec mohla vzniknout a pokud ano, v jaké výši, to je více než podezřelé. Každý občan laik totiž ví, že i škodu na automobilu je nejlépe prokázat posudkem znalce, aby o této škodě nemohlo být pochyb. Proč se ale i Ústavní soud spokojil s domněnkou nižších soudů, že škoda opravdu mohla vzniknout, a že proto není potřeba ověřit možný vznik a případnou výši škody znaleckým posudkem, to je i pro občana laika otázkou…

Snad soudy neodmítají znalecké posudky pouze proto, že vědí, že vůbec žádná škoda státnímu rozpočtu nemohla vzniknout tím, že elektrárny byly distributory připojeny a začaly vyrábět elektřinu již v roce 2010 za vyšší výkupní cenu.

Autor je přesvědčen, že kdyby soudci tušili, že pokud odsoudí investory za to, že v roce 2010 porušili judikáty z roku 2015, způsobí tím soudci následně státnímu rozpočtu prokazatelnou velkou škodu, asi by soudili jinak. Konkrétně u menší 3 MW elektrárny vznikne pro státní rozpočet přímá, každoročně dokladovatelná a měřitelná, škoda, a to pouze na solární dani a DPH, celkem od roku 2010 do roku 2030 ve výši minimálně 239,9 milionů Kč. U větší elektrárny např. 7,5 MW je škoda větší, a to minimálně 798,1 milionů Kč. A to jsou již peníze, které je lepší ve státním rozpočtu mít než nemít. Pokud by se podařilo sněmovně zrealizovat navýšení solární daně, bude škoda způsobovaná českému státnímu rozpočtu českými soudci ještě daleko vyšší. Soudci sice ze zákona za škodu způsobenou výkonem soudcovské profese vůbec neodpovídají, stejně jako státní zástupci, ale přesto to vědomí a svědomí…  

Další skutečností, která by měla zpětně navázat soudní rozhodnutí na zákony, je nová situace. Pokud se pouze během února 2021 přihlásilo více než 8.300 nových zájemců o dotace na fotovoltaické elektrárny, je nezbytné všem těmto investorům zajistit právní prostředí a jistotu, že pokud neporuší dnešní zákony, nebudou za 10 či více let kriminalizováni. Lze to provést legalizací judikátů z roku 2015 jejich promítnutím, pouze pro fotovoltaické elektrárny, do energetického zákona a dalších zákonů nebo alespoň do prováděcích vyhlášek (jak je špatným zvykem v české legislativě). Samozřejmě úplně nejlepší a nejspravedlivější by bylo řádně provést důkazy znaleckými posudky a dalšími neprovedenými důkazy, a uvést soudní rozhodnutí do souladu se stávající legislativou. Ale vlastní stín se většinou překračuje velmi obtížně…

Ivan Noveský