Parafa jako právoplatný podpis v soukromém právu

Parafa jako právoplatný podpis v soukromém právu
Ze 27 států Evropské unie zaujímá Česko třetí příčku v délce soudního řízení ve sporných civilních a obchodních věcech na všech stupních soudní soustavy Foto: Pxhere

Podepsal jsem, das ist mein! Ve všem (v právu pak dvojnásob) frčí, že obsah je sice fajn, leč kladivem značky FORMA, to je (bohužel) i dnes norma, vůli svobodných jedinců, ctihodní soudci, ničí. Je třeba této praxi říci, NEIN! Slova hýbají, příklady táhnou, nuže sem s ním. Naši pozornost si dnes zaslouží, borci, soudci z Vrchního soudu v Olomouci (8 Cmo 212/2019).

Klasika na ose: smlouva o dílo, konečná faktura, nedoplatek ceny díla a žaloba. Říká se, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. V tomto případě si žalobce došel doslova pro debakl. Mohu-li prozradit GDPR navzdory, šlo o Valacha (pozor neplést s vykastrovaným hřebcem). Místo rány do palice, vše vyřešily tři panáky slivovice (advokátovu čest pak stihla demolice).

Soudy obou stupňů totiž jeho žalobu zamítly s tím, že: „žalobce nedodržel při vystavení „konečné faktury“ podmínky sjednané ve smlouvě, konkrétně pak, že předtím nebyl v souladu se smlouvou sepsán protokol o předání a převzetí díla, a že splatnost ceny díla nenastala, protože nedošlo k zajištění případných závazků zhotovitele vůči objednateli způsobem uvedeným ve smlouvě.“

Žalobce se však nechtěl dát jen tak. Proto sáhl k ceně útěchy patrně v duchu hesla „béééóóóčko taky dobrý“ (buďte na mě, prosím aspoň trochu hodný) za pomoci zbraně zaručené kvality: „podpis osoby, která smlouvu za objednatele podepsala, není jejím pravým podpisem“. Bum, dva znalci, jeden závěr, to jsou kanci, ne jako dva právníci. Verdikt: podpis pravý, věda zdraví!

Poslední námitka. Ptám se, soudce JUDr. Bognára, zdali je smlouva platná, když ji strana parafou jen počárá?

Nejde totiž o podpis, ale pouze o „parafu“ (zjednodušený a zkrácený podpis), která nesplňuje náležitosti podpisu uvedené v zákoně  č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, a zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech v platném znění, podle nichž je podpisem vlastní rukou občana provedené písemné vyjádření jeho jména i příjmení, případně pouze příjmení. Z podpisového vzoru Ing. K. založeného v rejstříkovém spise je přitom zřejmé, že Ing. K.  se podepisoval „řádně“ celým jménem.“

Synu, můžeš kreslit, můžeš psát, na smlouvu parafu klidně dát!

Odvolací soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, že zkrácený, nebo zjednodušený podpis (tzv. parafa) není podpisem. Může tomu tak skutečně být ve sféře veřejného práva, kdy je obecně známo (členům senátu a nepochybně i dalším osobám zúčastněným na řízení z jejich vlastní zkušenosti), že orgány státní správy při vydávání osobních a cestovních dokladů vedou žadatele k vyhotovení čitelného podpisu bez ohledu, zda jde o jejich obvyklý podpis. Ve sféře soukromého práva však tato otázka upravena není a podstatné je pouze, zda osoba, o jejíž podpis má jít, jej skutečně vytvořila, bez ohledu na účinky, které jsou s ním spojeny. Právní úpravu podpisu neobsahují dokonce ani předpisy směnečného a šekového práva, přestože směnečné a šekové závazky jsou právní teorií pokládány za tzv. skripturní obligace, kdy závazek vzniká pouhým podpisem na listině. Není tedy rozhodné, zda Ing. K. smlouvu podepsal „celým“, nebo zkráceným podpisem, ale podstatné je, že šlo o jím provedený úkon.“

Vladimír Janošek