Pavel Zeman a jeho budoucí problém

    Návrh nového zákona o státním zastupitelství dospěl na své cestě opět do Poslanecké sněmovny. Již tam jednou byl, a to na jaře 2013, dokonce prošel prvním čtením, ale následné události, které vedly k pádu vlády Petra Nečase, jej zase vrátily na samý počátek. Zlí jazykové tvrdí, že olomoucké vrchní státní zastupitelství si tehdy velmi neotřelým zásahem proti údajné „mafiánské chobotnici“ okolo někdejší šéfky kabinetu Petra Nečase, vyřešilo i problém s novým zákonem.

    S Ivem Ištvanem, Pavlem Šeredou ani Pavlem Komárem totiž nikdo v nové struktuře státního zastupitelství nepočítal. A vidina – jakkoliv za stejný plat – služby na krajském státním zastupitelství či na pobočce nejvyššího státního zastupitelství, ovšem bez odpovídající moci a autonomie, tyto neotřelé individuality moc nelákala. Navíc bychom neměli zapomenout, že v jedné z původních verzí zákona bylo možné přesunout státního zástupce ze zrušeného vrchního stupně až na okres. Ale dost spekulací a řečí z druhé ruky, ty ponechme odpovídajícím útvarům, státním zástupcům a jejich spolupracujícím novinářům.

    Faktem je, že Komár i Šereda velmi aktivně – a je třeba říci, že i věcně – proti přijetí návrhu zákona veřejně vystupovali. Nebáli se říkat věci, kolem kterých leckterý jejich kolega potichu našlapoval, čímž narušovali prapodivnou atmosféru v soustavě, kde byste spíše čekali sebevědomí a důraz na fakta. Posléze se k nim přidal i Stanislav Mečl, „zimní král“ Vrchního státního zastupitelství v Praze a náměstek nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ten zase „ztratil důvěru“ a bez bližšího vysvětlení ze strany NSZ o funkci náměstka přišel.

    S ustrašeností ústavních činitelů, poslanců, v roce 2013 ostře kontrastuje situace dnes. Poslanci již dopředu jasně řekli, a to s podporou právních autorit a expertů, co vidí na návrhu zákona špatně. Okolo návrhu zákona o státním zastupitelství konečně proběhla věcná a odborná debata, kdy se většina – od samotných státních zástupců přes oba nejvyšší soudy až po akademickou obec – shodla, že zákon v této podobě je špatný jak věcně, tak z principu. Nejdříve by měl této „provozní“ normě předcházet nový trestní řád, který by jasně definoval filosofii celého trestního procesu a role aktérů v něm. Nic naplat, demokracie je možná to nejlepší z nejhorších řešení, ale já říkám, že je jak vzduch. Stlačíte-li ji příliš, vylétne vám jak píst.

    Nechci a nebudu zde někoho kritizovat či do hloubky rozebírat jeho slova. Ale pro dobré fungování demokracie a právního státu je si třeba uvědomit role a místa. Zástupci veřejné žaloby nemají psát zákony, které se jich týkají. Nemají je lobbisticky prosazovat za „informační korupce“ skrze spolupracující novináře. A hlavně, vrchol soustavy, nejvyšší státní zástupce, by si neměl nikdy dovolit slova o tom, že „varuje před kreativitou poslanců“ či že návrh zákona musí počkat opět na tu správnou atmosféru. Zní to pak totiž jako výhrůžka.