Plošné zavedení povinných záloh v exekucích by bylo protiústavní

    Vládní návrh novely exekučního řádu, který v současné době projednává Poslanecká Sněmovna, obsahuje návrh na plošné zavedení povinných záloh na exekuci, které by měl skládat každý, kdo vymáhá pohledávku, která nespadá do okruhu zproštěných pohledávek,[1]a to jak na samém začátku exekuce (§ 43b), tak i vždy, když exekutor v posledních třech letech na dlužníkovi nic nevymůže (§ 55 odst. 7).

    V odůvodnění návrhu se dočteme, že se vychází z toho, že oprávněný má složením zálohy odvrátit zastavení exekuce z důvodů podle § 55 odst. 7 ex.ř. a exekuce by poté bez ohledu na to, zda bude něco vymoženo, měla (pokud nedojde k zastavení z jiného důvodu) pokračovat po dobu, po jejímž uplynutí opět dojde k naplnění podmínek k zastavení podle § 55 odst. 7, byť by po tuto dobu byly naplněny podmínky pro zastavení exekuce pro nemajetnost. Takto bude možno postupovat po dobu 9 po sobě následujících let, kdy by exekuce, v níž po tuto dobu nebyl zjištěn ani zajištěn žádný postižitelný majetek (a nebylo nic vymoženo) měla být zastavena definitivně. Složením zálohy podle § 55 odst. 7 a 8 ex.ř. by oprávněný neměl mít možnost prodlužovat bezvýslednou exekuci do nekonečna.

    Smyslem a účelem exekuce má být vymožení pohledávky. V tom případě zákonodárce nemůže oprávněného stavět do pozice, kdy namísto vymáhání práva bude automaticky donucován ke složení zálohy na náklady exekuce, aby tím odvrátil její zastavení.

    Ministerstvo spravedlnosti přitom zcela překroutilo smysl a účel zálohy na náklady exekuce, když z ní učinilo nástroj obdobný regulačnímu poplatku. Přitom ze samotného označení záloha na náklady exekuce je zřejmé, že má jít o finanční prostředky, které uhradí oprávněný soudnímu exekutorovi na jeho budoucí náklady spojené s prováděním exekuce. Z povahy tohoto exekučního institutu plyne, že má být využíván na počátku exekučního řízení nikoli plošně, ale zejména tam, kde lze očekávat vyšší exekuční náklady, anebo i tam, kde může mít exekutor důvodné obavy z nevymožení jemu vzniklých nákladů od povinného (§ 87 odst. 3 a 4 ex.ř.). Podle druhé věty ust. § 90 odst. 3 ex.ř. totiž oprávněným poskytnutou a soudním exekutorem spotřebovanou zálohu nebo její část je třeba považovat za náklady oprávněného, které mu soudní exekutor nevrací ani když je u povinného nevymůže. Není vyloučeno, aby soudní exekutor oprávněnému zálohu vyměřil až v průběhu provádění exekuce nebo aby původně stanovenou zálohu později navýšil, pokud zjistí, že jeho náklady na vymožení pohledávky (třeba v důsledku nutnosti použití více exekučních způsobů) budou vyšší, než původně předpokládal.[2]

    Pokud ale má exekuce směřovat proti povinnému, který majetek má, naopak se ho v úmyslu poškodit věřitele, urychleně zbavuje, je požadavek na martyrium spojené se složením zálohy kontraproduktivní. Povinnému se jen dává čas navíc, po který není omezen v nakládání s majetkem.

    Plošné zálohy spojené s podáním věřitelského návrhu v insolvenčním řízení nedávno označil Nejvyšší soud za protiústavní a podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětné části insolvenčního zákona. Podle Nejvyššího soudu „se předně nejedná o zálohu, která má pokrýt náklady spojené s řízením, ale o „quasi zálohu“, jejímž smyslem má být i podle předkladatele odradit část věřitelů od podání návrhu. V případě, že ji věřitel neuhradí, musí soud bez výjimky řízení zastavit, a to bez ohledu na kvalitu pohledávky či majetkové poměry věřitele.“[3]

    Totéž ale platí i pro necitlivě nastavené zálohy v exekučním řízení, neboť záloha má být požadována i v exekucích, kde je povinný majetný, ale v době tří let se pro procesní obtíže exekuci nepodařilo dokončit, tudíž vymoci v ní peněžní prostředky. Důvody se vůbec nezkoumají. Dokonce ani pro tak evidentní případy, jako je průtah na straně soudu při projednávání návrhu na zastavení exekuce, probíhající insolvenční řízení, neskončené dědické řízení po povinném, trvající odklad exekuce nebo obstrukce povinného bránící provedení exekuce po dobu delší tří let, nejsou stanoveny žádné výjimky z povinnosti exekutora požadovat po oprávněném složení zálohy pod hrozbou zastavení exekuce.

    Ministerstvo spravedlnosti přitom postupuje judikatuře navzdory, když přehlíží konstantní názor Nejvyššího soudu, podle něhož „záloha na náklady exekuce nemá být exekutorem svévolně stanovována kdykoli v průběhu provádění exekuce, aniž by náležitě s ohledem na konkrétní skutkový stav věci objektivně zdůvodnil, z jakého důvodu uhrazení této zálohy ukládá po více než 4 letech od nařízení exekuce. Exekutor v dané věci zdůvodnění účelu v první výzvě k úhradě zálohy na náklady exekuce zcela opominul, neboť vůbec nekonkretizoval, na jaké náklady bude záloha použita.[4]

    Z výzvy by pak mělo být zejména patrno, zda exekutor má poznatky o tom, zda má povinný nějaký mobiliární exekucí postižitelný majetek, nebo kde má být mobiliární exekuce provedena, aby měl oprávněný možnost posoudit, zda by jím uhrazená záloha byla účelně vynaložena k uspokojení její pohledávky či nikoliv.

    Pro bezmyšlenkovitě kobercově požadované paušálně stanovené zálohy není v judikatuře místo. Pokud je povinný skutečně nemajetný, pak záloha neplní sanační funkci, neboť v exekuci již žádné účelně vynaložené náklady vzniknout nemohou. Je-li majetný a řízení je na mrtvém bodě, protože se čeká na rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu, pak rovněž požadavek na složení zálohy neobstojí. V dohledné době totiž náklady exekuce nevzniknou.

    Nemá – li tedy v budoucnu dojít k judikatornímu zásahu Ústavního soudu spočívajícímu ve zrušení nesystémové a protiústavní části exekučního řádu týkající se povinných záloh, nechť v tomto směru exekuční řád raději vůbec novelizován není. V opačném případě zákonodárce napáchá více škody než užitku.

    JUDr. Antonín Blažek

    [1] Podle nového § 43b odst. 2 exekučního řádu Jde-li o exekuci k vymožení výživného na nezletilé dítě, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky z pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pohledávky poskytovatele veřejné služby v přepravě vůči cestujícímu nebo pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, je oprávněný od složení zálohy na náklady exekuce zproštěn.

    [2] Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.3.2011 sp. zn. 12 Co 331/2010

    [3] https://www.ceska-justice.cz/2020/11/nejvyssi-soud-podal-ustavnimu-soudu-navrh-na-zruseni-povinnych-zaloh-v-insolvencnim-rizeni/

    [4] podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3684/2017, ze dne 17. 10. 2017