Přefremrováno

    Ačkoliv se jednu chvíli mohlo zdát, že je ohledně nového předsedy Nejvyššího soudu (NS) „vymalováno“, tak není. Podle všech indicií totiž prezident Miloš Zeman neakceptoval nápad Marie Benešové na jmenování Roberta Fremra. Důvodů může být hned několik. A, samozřejmě, není vyloučeno, že paní ministryně, pro niž má pan prezident nepochybně slabost, nakonec svého dosáhne.  Ale prozatím je situace taková, že si Fremr v Haagu do Brna nebalí.

    Miloš Zeman už učinil nedobrou zkušenost při minulém výběru předsedy NS, z něhož měl (do jisté míry oprávněný) pocit manipulace. Tehdejší předsedkyně soudu Iva Brožová vyjádřila některým brněnským justičním špičkám ochotu odejít, přičemž podmínkou bylo, že se jejím nástupcem nestane místopředseda Roman Fiala.
    Už tehdy měl být jako její nástupce coby favorit osloven také Robert Fremr, ale ten odmítl, neboť byl v Haagu poměrně krátkou dobu. Pavel Rychetský s Josefem Baxou tak „vymysleli“ Pavla Šámala, soudce s nepopiratelnou odbornou autoritou, leč se sklony k choleričnosti. Miloš Zeman byl pak postaven před hotovou věc a nechtěl-li, aby v čele soudu pokračovala Brožová, musel předložené řešení akceptovat. Manipulaci Zeman ovšem nemá rád, což pak vedlo k postupnému ochladnutí vztahů s oběma aktéry.

    Bohužel pro Fremra, paní ministryně po úspěchu s prosazením Luboše Dörfla do čela Vrchního soudu v Praze pojala záměr podobně instalovat na Nejvyšší soud i jeho. Začala tudíž vést v jeho prospěch propagační kampaň skrze média, a to bez ohledu na to, že ve výběru šéfa nejvyšší soudní instance v zemi nemá vůbec žádnou aktivní roli.
    To je stále jedna z mála výhradních kompetencí hlavy státu. Nepomohlo ani to, že ve svém tažení za Fremra ho Benešová jako budoucího předsedu NS neváhala představit premiérovi Andreji Babišovi, což mohl prezident Zeman vnímat taktéž jako manipulaci. Na stranu druhou, Babiš před šesti lety nesl velmi nelibě, když se o výběru Šámala dozvěděl až když bylo hotovo, což pak jen zvýšilo jeho nedůvěru k tehdejší ministryni Heleně Válkové.

    Dá se nyní očekávat, že v rámci zvýšení tlaku na prezidenta budou některým médiím se sklonem k justičnímu svazáctví předhozena jména možných Fremrových „protikandidátů“. Vzhledem k uzavřenosti justičního prostředí budou tito lidé vytaženi jako pověstní králíci z klobouku a novináři, kteří o justici píší jen jednou za rok, když jim zrovna někdo něco pošeptá, se budou zasvěceně zaobírat jejich kariérami. Bude to opět smutný pohled na úroveň takové debaty.

    Benešová se svým dosavadním postupem snaží také eliminovat vliv prezidentova okolí na výběr předsedy NS, což se jí u předsedy VS opticky podařilo. Leč, jen opticky, protože pokud někomu vděčí Luboš Dörfl za funkci předsedy, je to primárně Jan Sváček, který kandidaturu jednoduše vzdal. Benešová tak vytvořila situaci, kdy o Fremrově předurčení pro roli Šámalova nástupce nepochybuje skoro nikdo. S výjimkou prezidenta Zemana, a to na just, a z principu.

    Což, jak víme, bývá u těchto osob důvod nejpádnější.

    Petr Dimun