Připravované novely exekučního řádu postavení povinného zlepšit nemohou

    Dne 6. listopadu prošly v Poslanecké sněmovně prvním čtením dvě novely exekučního řádu. První z nich, sněmovní tisk č. 295 představuje pirátská novela, která si klade za cíl zavést krajskou místní příslušnost soudních exekutorů s rovnoměrným nápadem. Věřitel má zcela přijít o možnost navrhnout soudního exekutora, který má exekuci vést. K tomu se má místní příslušnost exekutora i soudu měnit kdykoli se povinný přestěhuje. Druhou novelou je sněmovní tisk č. 545, který je vládním návrhem, jehož hlavními principy jsou pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor, povinné zálohy na náklady exekuce a povinné zastavování exekucí.

    Pro oba návrhy si kladou za cíl přispět k řešení problematiky vícečetnosti exekucí vedených proti témuž povinnému tím, že exekuce proti témuž povinnému má napříště vést jediný exekutor. Vládní návrh nově zahájené exekuce k exekutorovi koncentruje s tím, že budou u exekutora vedena nadále odděleně. Pirátský návrh jde poněkud dále, když soudu přikazuje exekuce vedené u jednoho exekutora proti témuž povinnému spojit, přičemž se nebere ohled na fakt, že výchozí ustanovení § 112 o.s.ř. stanoví pro řízení před soudem toliko možnost, nikoli povinnost soudu spojovat věci ke společnému řízení, přičemž vždy musí jít o řízení s totožnými účastníky. Jak bude v praxi vypadat vedení exekuce v případě spojení věcí s různými oprávněnými, si netroufám odhadovat, neboť novela nadále ponechává v platnosti rozlišování na přednostní a nepřednostní pohledávky i zákon o střetu exekucí upravující souběh více exekucí proti témuž povinnému a majetku. Vypořádání se s vyplacením plnění vymoženého v rámci takové exekuci při zohlednění například:

    1. pořadí dojití exekučního příkazu prvnímu plátci mzdy
    2. souběhu více způsobů exekuce vůči více majetkům, v nichž každý jednotlivý majetek byl postižen pro různé oprávněné v různém okamžiku,
    3. vedení spojené exekuce pro různé oprávněné současně pro nepřednostní pohledávku z úvěru, přednostní pohledávku na zdravotním pojištění a superpřednostní pohledávku pro běžné výživné,
    4. různých způsobů započítávání vymoženého plnění například jednou na jistinu, u další pohledávky přednostně na náklady, u další zase přednostně na úroky, u další na penále a u poslední na běžné výživné,

    bude nanejvýš zapeklitý oříšek, který by si vyžádal samostatnou úpravu zavedením poměrného uspokojování všech věřitelů s předností uspokojování běžného výživného bez ohledu na pořadí nařízené exekuce, ale pak z exekučního řádu činíme kopii insolvenčního zákona. Budeme potřebovat dva předpisy s různou úpravou řešení téhož problému? Není na místě vytvořit jeden společný předpis, kdy soudní exekutor a insolvenční správce splynou v jednu osobu dluhového správce?

    Přestože v přechodných ustanoveních pirátské novely lze vysledovat jisté (systematicky nepřípustné) retroaktivní účinky, tak pro dnes řešenou skupinu povinných, jichž údajně má být 820 tisíc, a z nichž půl milionu má údajně tři a více exekucí, se nic nemění. Předně těch 820 tisíc osob není konstantní okruh osob. Mnozí prvopovinní uhradí svoji exekuci v úvodních měsících exekuce a další již nemají. Průměrná exekuce srážkami ze mzdy dnes trvá tři roky a jejím vymožením pro mnohé povinné zkušenost s exekucí jednou pro vždy končí a jejich místo v seznamu osob s exekucí průběžně nahrazují jiní prvopovinní. Hlavní příčinou nových exekucí dnes není neuvážený přístup k zadlužování, protože osoba s exekucemi není z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru určena k dalšímu úvěrování, ale převažuje neuvážený přístup k přebírání úředních zásilek. Pokud si dlužník nepřebírá výzvy věřitele ani soudní a jiné úřední listiny, pak sebevětší ochranná opatření zabrat nemohou. Takový člověk se do exekuce dostane, projde si procesem a znovu z procesu vystoupí. V nových exekucích dnes převažuje bagatelita pohledávek, kdy jsou vymáhány drobné opomenuté nedoplatky na pojistném nebo službách. Velké úvěrové pohledávky v řádu desítek tisíc korun jsou významně na ústupu.

    Pomineme-li, že z výše zmíněného půl milionu již nejméně čtvrtinu exekuce vůbec netrápí, neboť jsou v procesu probíhajícího oddlužení, pak zbylí povinní na tom v exekucích budou stejně, ne – hůře než dnes. Zásadně bude platit, že oba předpisy se budou aplikovat až na nově zahájená řízení. Jejich exekuce budou nadále proto vedeny tak, jak jsou.

    Pro koho pak takové novely mají být přijímány? Pro dlužníky sotva, pro věřitele už vůbec ne. Přijímáme snad změny proto, aby mezi soudními exekutory napříště došlo k přerozdělení nápadu?

    Exekuce se žádnou z dosud navrhovaných změn neprolevní, povinní je nezaplatí a budou v centrální evidenci exekucí vykazováni dál do doby přijetí nějakého „konečného řešení“, které bude ponecháno příštím vládám. Nabízí se exekuční amnestie, ale v jakém rozsahu? Pro všechny pohledávky bez kritérií nebo jen pro vybrané pohledávky, skupiny dlužníků nebo věřitelů? Kdo to bude administrovat a kdo to zaplatí?

    A potřebujeme tak zásadní změny ve způsobu nařizování exekucí včetně změny místa zahájení exekuce z exekutora na exekuční soud, když počet nových exekucí rok od roku klesá a po červnové novele insolvenčního zákona může každý povinný, který má dvě a více exekucí, kdykoli požádat o povolení oddlužení, v němž budou všechny dluhy bez ohledu na osobu exekučního správce řešeny jedním administrátorem – insolvenčním správcem?

    JUDr. Lukáš Jícha