Proč si česká advokacie dává „vlastňáky“?

    Jestli se na něčem advokáti shodnou, ať jsou to tzv. luční advokáti anebo majitelé či zaměstnanci továren na právo, je to nedobrý pohled veřejnosti na advokátský stav. Koneckonců, shodli se na tom i všichni kandidáti do nového vedení České advokátní komory (ČAK) v rozhovorech pro Českou justici.

    Sněm ČAK je pak vrcholnou událostí, kde zazní hodnocení stavu, vize a návrhy na řešení problémů, se kterými se česká advokacie potýká. Kdy jindy se má stát advokacie předmětem zájmu, než právě v den sněmu advokátní komory, řekl by si člověk logicky uvažující.

    Kdo a proč rozhodl o uzavření sněmu ČAK pro veřejnost, a tedy i zástupce médií, se asi nedozvíme. Prostě se tak „rozhodlo vedení“. Pro jistotu se toto rozhodnutí nevyvěsilo ani na webové stránky ČAK, aby se to nezvaný návštěvník dozvěděl až na místě, od hostesek. To, věru, každého novináře naladí velmi vstřícně naslouchat problémům české advokacie a steskům advokátů, jak jsou na ně novináři zlí.

    V onom „rozhodnutí“ s názvem „Zákaz vstupu jiných osob“ pak stojí: „Dle ustanovení § 42 zákona o advokacii mají právo účastnit se sněmu advokáti, nikoliv jiné osoby (ani advokátní koncipienti), a to na základě registrace, při níž prokazují svou totožnost průkazem advokáta. Česká advokátní komora má prostory hotelu Clarion pronajaté pro uzavřenou společnost, cizí osoby nemají při konání sněmu do konferenčního patra hotelu umožněn vstup. Primární rolí sněmu je volba orgánů komory na další období a projednání vnitřních otázek advokátního stavu;, osob, které nejsou součástí advokátního stavu, se Sněm netýká.“

    Člověk neznalý poměrů by si po přečtení tohoto „rozhodnutí“ řekl, že se ocitl na utajené akci výročního setkání regionálních šéfů Cosa Nostry, nikoliv na sněmu instituce nadané ze strany státu samosprávnými kompetencemi, sdružující nikoliv mafiány, ale osoby zastupující podle zákona své klienty při právních úkonech. Sněm ČAK se tak „veřejnosti“ v tom nejširším slova smyslu týká a veřejnost má právo vědět, co se na něm odehrává. A opačně, je v zájmu advokátského stavu, aby veřejnost nedostala vzkaz: my jsme advokáti, uzavřená partička, do našich věcí nestrkej, človíčku z ulice, nos.

    Nu, a v neposlední řadě, co si může pomyslet veřejnost o úrovni právního vědomí české advokacie, když je takové „rozhodnutí vedení“ v rozporu s vlastními komorovými předpisy? Paragraf zákona o advokacii, na něž se „rozhodnutí“ odvolává, totiž hovoří pouze o právu každého advokáta účastnit se sněmu. A čl.1 Jednacího řádu sněmu ČAK v platném znění zní: „Jednání sněmu je veřejné; sněm se však může usnést, že jednání sněmu nebo jeho část je neveřejné“. „Rozhodnutí vedení“ není rozhodnutí sněmu podle Jednacího řádu, v návrzích na usnesení sněmu, které byly zveřejněny, nic takového není a i kdyby, ono „rozhodnutí“ vzniklo a bylo aplikováno ještě před zahájením jednání sněmu.

    Když jsem jel na dnešní sněm, těšil jsem se mj. kolik uslyším právnických vtipů či příběhů o vtipných či absurdních soudních rozhodnutích. Dnes mohu říci, že nejlepší právnický vtip jsem slyšel hned při příchodu do hotelu Clarion.

    Petr Dimun