Samozřejmě, že u nás lze objednat trestní stíhání

    Naprosto nechápu reakce řady novinářů, politiků, ale i odborníků v oblasti trestního práva na výrok Andreje Babiše, že u nás lze objednat trestní stíhání. Rozpoutala se nesmyslná hysterie, která se nyní, byť v mírnější podobě, vrací. Současná paní ministryně spravedlnosti totiž před časem vytvořila pro pana prezidenta Zemana studii, ve které dospěla ke stejnému závěru. Konstatovala, že u nás trestní stíhání objednat lze. Kuriózně a komicky ovšem působí, že se terčem útoků nestávají chyby a problémy justičního systému, ale lidé, kteří na ně upozorňují.

    Obecně z logiky věci vyplývá, že objednat trestní stíhání lze v každé zemi světa. Záleží na tom u koho, za kolik a s jakým efektem. A pokud budou příslušné funkce vykonávat lidé, bude tomu tak vždy. Tak jako není pšenice bez koukolu, nemohou být všichni lidé andělé, kteří se nenechají uplatit ani astronomickou finanční částkou. Ostatně, jednalo by se o zázrak, kdyby to možné nebylo. Jen se podobné aktivity špatně dokazují. Nikdo je nebude troubit do světa. Existuje zde zřejmé srovnání s korupcí.

    Všichni zainteresovaní vědí, že se v určité době téměř ze všech veřejných zakázek platily provize politikům či úředníkům. Z faktu, že nikdo (s výjimkou nepatrného zlomku neopatrných zúčastněných jedinců) nebyl obviněn a odsouzen, nevyplývá, že tato korupce neexistovala. Stejně tak momentální absence konkrétní kauzy objednaného trestního stíhání nemůže dokazovat, že takové aktivity vůbec neexistují. Dle našich dostupných informací by se mohlo o objednané stíhání jednat např. v kauze postoloprtských zastupitelů, ing. Petra Laušmana, PhDr. Michala Haly, MUDr. Pavla Horáka, Ing. Alfreda Brunclíka, MUDr. Luďka Nečesaného a dalších. I někteří představitelé dnešní opozice před časem křičeli (s velkou pravděpodobností oprávněně), že někdejší zásah na Úřadu vlády a s ním spojená zatýkání a trestní stíhání, proběhl na základě určitého zadání či objednávky.

    Přesvědčeným odpůrcem této prosté skutečnosti je předseda Nejvyššího soudu profesor JUDr. Pavel Šámal. Dožaduje se prokázání existence takového „objednacího systému“. Tedy pochopitelně, jestli si konstatování prosté pravdy v praxi představuje tak, že objednatel přijde na Nejvyšší státní zastupitelství či Policejní ředitelství, vyfasuje tiskopis objednávky trestního stíhání, vyplní ho a v pokladně zaplatí příslušný poplatek, tak stíhání v takové podobě u nás naštěstí objednat stále ještě nelze. Jiné ovšem bohužel ano.

    V soustavě trestní justice se pohybují tisíce policistů a státních zástupců. Je ochoten pan profesor Šámal dát za každého z nich ruku do ohně? Odkud čerpá přesvědčení o jejich naprosté morální integritě? Vystudovali sice práva, absolvovali příslušnou praxi, vykonali zkoušky a ujali se své funkce, avšak až konkrétní výkon jejich profese prověřuje i jejich charakterové vlastnosti a schopnost odolat korupčním nabídkám. Než byl obviněn soudce Berka, asi by pan předseda Nejvyššího soudu tvrdil, že ani konkurzy nelze zmanipulovat a falešný úpadek objednat.

    V loňském roce bylo dle zveřejněných údajů v České republice nespravedlivě a nezákonně stíháno okolo 1200 osob. Tito lidé prodělali zcela zbytečný stres, někdy i vazbu, vždy však výslechy, domovní prohlídky, často i dočasné zabavení majetku, obstavení účtů, ztrátu zaměstnání, nemluvě o vysokém riziku rozbití partnerského vztahu a rodiny i značných finančních výdajích. Jistě, převážně se jednalo o akt omylu či nedbalosti policejních orgánů či dokonce státních zástupců. Je ale vůbec možné, aby žádné z tohoto množství nespravedlivých stíhání neproběhlo na objednávku? Zřejmě ne.

    Jedinou obranou proti takovým kauzám jsou přesně nastavené kontrolní mechanismy a také zpřísnění a důsledné vyvozování odpovědnosti policistů a státních zástupců ve všech případech, kdy nezákonně postupovali a tímto způsobem poškodili životy nevinných lidí. Nadto jejich profesionální i morální selhání dosud platí pohříchu výhradně daňoví poplatníci, když hradí náklady spojené s odškodněním nezákonně stíhaných. Nemluvíme zde přitom o desítkách, ale o stovkách miliónů ročně.

    Václav Budinský