Pondělí, 2. srpna, 2021

Šance pro internetové Česko

0
Šance pro internetové Česko
Lidé během pandemie hráli o peníze na internetu Foto: Pxhere

Nejdůležitější novela zákona o elektronických komunikacích tohoto volebního období je tento týden na programu pléna Senátu. Pokud se senátoři rozhodnou ji podpořit ve verzi zaslané Poslaneckou sněmovnou, již od ledna příštího roku se výrazně odstraní bariéry při budování moderních sítí elektronických komunikací. V opačném případě hrozí, že se tuto důležitou normu nepodaří do voleb schválit a může spadnout pod stůl.

Evropská komise představila návrh Kodexu pro elektronické komunikace, směrnice, kterou má tato novela transponovat do českého právního řádu, 14. září 2016. I díky vyjednavačům z českého týmu se finální dohody na evropské úrovni podařilo dosáhnout o dva roky později. A tento rok mohou senátoři dokončit celý legislativní proces a dát Českému telekomunikačnímu úřadu aktualizovaná pravidla regulace, spotřebiteli vyšší ochranu při uplatňování jeho práv a operátorům umožnit efektivnější výstavbu rychlých sítí pro přístup k internetu.

Turbulentní rok 2020 ukázal i posledním pochybovačům, že bez elektronických komunikací a kvalitních sítí nemůže moderní stát a ekonomika fungovat. Internet je nezbytností pro stále více odvětví a po roce 2020 se online svět dostal i do dalších sektorů. Také vaše oblíbená restaurace zavedla během lockdownu prodej piva alespoň přes  provizorní e-shop? Spousta lidí musela opustit svou komfortní zónu a učit se „za provozu“ používat pro ně nové technologie. Učitel pyšný na svou tlačítkovou Nokii skočil po hlavě do světa komunikačních aplikací a byl nucen rozjet vyučování přes komunikační aplikaci typu Teams. Občas však tento skok skončil nárazem do zdi, respektive zaškobrtal po nekvalitní infrastruktuře.  

Bohužel budování internetových sítí není v České republice kvůli „antistavební“ legislativě a hlavně aplikační praxi jednoduché. Naštěstí si to uvědomili i poslanci a k implementační novele přidali několik pozměňovacích návrhů na úpravu „výstavbových“ paragrafů tak, aby budování moderních internetových sítí bylo jednodušší a efektivnější. O co jde?

Zákon usnadní pokládání sítí na státních pozemcích, kdy si státní organizace nebudou

moci účtovat vysoké poplatky za zřízení služebnosti. Paradoxně se dnes operátoři při

výstavbě optických sítí dostávají do situace, kdy si stát a jeho organizace za zřízení služebnosti účtují vyšší poplatky než soukromí vlastníci. V některých případech dokonce tak nesmyslné, že se nevyplatí v dané oblasti vůbec stavět a vesnice tak zcela zbytečně spadne do kategorie tzv. bílých míst. Kategorie území, kde se vyplatí stavět pouze (a často ani to ne) z dotačního programu. Zcela zbytečně. Budu konkrétní.

V roce 2018 chtěl regionální operátor nahradit optikou svou starou bezdrátovou síť do obce s 350 obyvateli. Už během územního řízení začal jednat se Státním pozemkovým úřadem a po mnoha urgencích po více než pěti měsících úřad zaslal návrh smlouvy, ve které požadoval náhradu za zřízení služebnosti ve výši 229 Kč za metr čtverečný. Tuto šílenou výši úřad stanovil na základě tabulky zpracované údajně podle zákona o oceňování majetku. Cena, za kterou se v dané obci prodávaly stavební parcely, rozbila jakýkoliv obchodní model. Operátor si objednal znalecký posudek, ze kterého vyšla cena služebnosti mezi 1,65 až 25,25 korunami za metr čtverečný. Na základě výzvy a stížnosti na postup úřadu nadřízenému orgánu se nakonec podařilo dosáhnout dohody na ceně znaleckého posudku. Téměř osm měsíců od první výzvy.

Jiný úřad, stejný příběh. Ředitelství silnic a dálnic požadovalo v konkrétním případě tohoto operátora za metr vedení sítě elektronických komunikací částku mezi 280 – 379 korunami. Znalec vypracoval posudek, podle kterého v daném čase a místě byla cena obvyklá 40 – 90 korun za metr čtverečný služebnosti. Opět částka, která spolehlivě zabíjí výstavbu kvalitní sítě. Halíře dělají talíře, ale tohle nesmyslné kupčení s výší poplatků za služebnosti krátkozrace podkopává rozvoj základní infrastruktury státu.

Novela, která je nyní v Senátu, může změnit tuhle pofidérní praxi některých státních organizací. Upřímně, i kdyby předmětem této novely nebylo nic jiného, měla by být podle mého názoru schválena. Pokud stát na jedné straně ve svých strategiích říká, že každá domácnost má nárok na připojení 100 Mbit/s do roku 2025 (s možností upgradovat sítě tak, aby dosáhly mnohem vyšších rychlostí) a na druhé straně státní organizace požadují při výstavbě cenu za zřízení služebnosti desetkrát vyšší, než mají právo, je něco špatně a zákonodárce by to měl napravit.

Novela se nesnaží jen napravit stavební fauly. Evropský kodex chce odstranit rozdílnou aplikaci pravidel ochrany koncových uživatelů. Český spotřebitel by měl mít stejnou úroveň ochrany v elektronických komunikacích jako ten polský, dánský nebo španělský. Komise věří, že přesná a úplná harmonizace práv spotřebitelů výrazně zvýší jistotu nejen jejich (a tedy zvýší důvěru ve využívání moderních služeb), ale i operátorů, kteří budou vědět, že podmínky v ochraně spotřebitelů služeb elektronických komunikacích jsou na stejné úrovni v celé EU. Sjednocení rozdílného přístupu v regulaci a ochraně se týká i služeb, které používáme. Díky sjednocení definic nebudou pod dohledem regulátora už jen poskytovatelé tradičních služeb elektronických komunikací, ale nově se regulátor bude moci zaměřit i na poskytovatele tzv. interpersonálních komunikačních služeb, zejména těch, které již nyní využívají jako identifikátor telefonní číslo, jako je například WhatsApp, Viber a další. Poskytovatelé těchto služeb musí podle důvodové zprávy poskytnout stejné záruky a ochranu svým zákazníkům jako poskytovatelé tradičních telekomunikačních služeb. Pro činnost regulátora to bude bezpochyby výzva.

Velkou bolestí téměř každého spotřebitele jsou smlouvy. Aby mohl učinit informovanou volbu, požaduje novela zákona, aby informace poskytnuté před uzavřením smlouvy byly jasně a srozumitelně formulovány a aby byly obsaženy pro případ reklamace nebo sporu na trvalém nosiči. Pokud to není možné, má být dokument jednoduše ke stažení. Ale jak to funguje v realitě? Spotřebitel spoléhá na informace z reklam, složitou a mnohostránkovou smlouvu a smluvní podmínky často studuje, až když se vyskytne problém, při uzavírání smluvního vztahu často bez ptaní podepisuje na místě, které mu prodejce ukáže nebo kliká na tlačítko „akceptovat“. I proto novela zákona obsahuje povinnost před každým uzavřením smlouvy poskytnout spotřebiteli srozumitelné shrnutí základních smluvních podmínek. Jednodušší už to být nemůže.

Velký rozruch v Poslanecké sněmovně a nyní i ve výborech Senátu vzbudil návrh novely zákona, kterým se zavádí přísnější pravidla pro obtěžující marketingová volání.

Obtěžující marketingové volání představuje pro spotřebitele větší zásah do soukromí než obchodní sdělení zasílané elektronicky, neboť vyžaduje bezprostřední reakci. Volání z neznámého čísla v době, kdy čekám například kurýra s objednaným zbožím, vede vždy k tomu, že telefonát vezmu. Možnost volby, zda a jak budu reagovat na toto obtěžující chování, je výrazně snížena.

Novela má za cíl zajistit ochranu soukromí před přímým marketingem a mění současný princip opt-out (kontaktovat lze každého, kdo v účastnickém seznamu neuvedl, že si nepřeje být obtěžován) na princip opt-in (kontaktovat mohu jen toho, kdo v seznamu uvedl, že si přeje být kontaktován). Odpůrci této změny straší, že v případě schválení není možné, aby mě například kontaktoval můj lékař s nabídkou preventivní prohlídky. Není to pravda. Možnost kontaktovat klienta umožňují obecná pravidla ochrany osobních údajů a pokud udělím souhlas, existuje oprávněný zájem společnosti nebo zákonný důvod, není problém. Energošmejdi a jiní „telefonovači“, kteří se snaží zneužít zmatení volaného, často seniora, však už problém mít budou.

Politici mají tento týden možnost posunout Česko směrem na západ. Kultivovat a podpořit pravidla, která reálně pomáhají spotřebitelům a poctivým podnikatelům. Česko i jeho obyvatelé a firmy si to zaslouží.

Jaromír Novák