Je šest popravených nevinných úspěch? Aneb vědomá nemravnost státu při honu na podvody

    Finanční správa se ve svém vyjádření „Finanční správa bude při zajišťování daně postupovat vstřícněji“ [1] ze dne 14. září 2017 chlubí „úspěchem“, že s konečnou platností neuspěla pouze v sedmi řízeních u šesti daňových subjektů, což představuje pouhých 3,7 % všech soudních řízení. Tento argument finanční správa zjevně uvádí proto, aby neblahé dopady svých postupů bagatelizovala. Autor oslavného materiálu záměrně smlčuje, že mnoho případů skončilo definitivní prohrou finanční správy již před krajskými soudy. Tedy nezákonných poprav je podstatně více.

    Navíc spousty soudních řízení stále běží a k soudům se dostávají nové, tedy prohraných soudních sporů s patřičným zpožděním bude pravděpodobně stále více, neboť finanční správa dosud postupoval obdobně podle shodné metodiky … a jak vyplývá z vyjádření ze dne 14. září 2017 i méně vstřícně. Autor také smlčuje, že spousta subjektů se ani odvolat nemohla, neboť byla zcela a definitivně zajištěním zničena.

    Navíc jásání finanční správy, že poprava šesti nevinných je v daném případě úspěchem, rozhodně nepatří do 21. století. Obětování jedince a jeho práv na úkor tzv. „silného celospolečenského“ zájmu je symptomatické spíše pro komunistické a fašistické režimy, nikoli však pro materiální právní stát, za nějž se Česká republika označuje. To je nezbytné finanční správě připomenout.

    Zajištění je jenom předběžné opatření, nicméně finanční správa z něj často dělá definitivní verdikt. Okamžitou exekucí zajišťovacích příkazů subjekt zničí a v samotném řízení o dani (obvykle daňová kontrola), pak nijak nespěchá. Proč taky, když cíl útoku byl zničen či zcela paralyzován.

    Zajišťované subjekty, jejichž pohnutý osud je propírán v médiích, mají vždy jedno společné. Jsou to subjekty, které dlouhodobě působí na trhu, mají své výrobní či obchodní zázemí, obvykle mají zaměstnance, haly a techniku atp. Jediným jejich „pochybením“ bylo, že pořídily zboží, pomocí něhož někdo jiný spáchal podvod. Přesto tyto subjekty, byť samy podvodnou činnost nepáchaly, byly zničeny okamžitou exekucí zajišťovacích příkazů. Zajištění majetku daňového dlužníka podle zákona přichází v úvahu jen tehdy, je-li skutečně důvodná obava toho, že majetek, který v současné době dlužník má, v době splatnosti daně, která ještě nebyla v posuzovaných případech stanovena, mít nebude. Jak může finanční správa úspěšně takovou úvahu vést v případě subjektů, které jsou desítky let na trhu, mají výrobní a obchodní zázemí, zaměstnávají zaměstnance, nedokáži vůbec pochopit. Podle mého názoru se jedná o bezuzdné řádění predátora a nikoli o výkon funkce správce.

    Nelze ani pominout celkovou vědomou nemravnost postupu českého státu při svaté válce proti daňovým podvodům. Místo postihu skutečných podvodníků došlo přiohnutím judikatury SDEU k přenosu odpovědnosti za podvody na chudáky na konci, kterým podvodníci zboží prodali. Ono je jednodušší zničit fungující firmu, která v souboji se státní mocí nemá žádnou šanci, než lapit rtuťovitého podvodníka. Ostatně i soudce NSS ČR Karel Šimka v článku http://domaci.ihned.cz/c1-65879390-berni-urednici-nejsou-hnani-k-odpovednosti-za-skody-ktere-firmam-zpusobi-stat-musi-sve-lidi-chranit-rika-soudce se ptá, “ „Zda by spíš neměli jít po hlavních organizátorech daňových podvodů a být mírnější na ty, kteří se k nim nachomýtli. Zákon ale umožňuje, aby skočili na firmy, kde jsou peníze“. Tato řečnická otázka pana soudce jen potvrzuje to, co si většina odborníků myslí, tedy že místo postihu podvodníků jde finanční správa po těch, co mají majetek. V jednom se však pan soudce mýlí. Zákon nepřipouští, „aby skočili na firmy, kde jsou peníze“. Nejedná se o zákonný postup, ale o účelový judikatorní konstrukt. To je v hrubém rozporu s Ústavou, neboť podle článku 11 odst. 5 Listiny, lze daně ukládat výlučně na základě zákona nikoli na základě judikaturních konstruktů.

    Stejně tak nepravdivé je tvrzení finanční správy, že zajišťovací příkazy údajně nenadužívá. Z počtu vydaných zajišťovacích příkazů v čase (viz veřejné známé statistiky o raketovém nárůstu užívání zajišťovacích příkazů) je patrný mohutný nárůst v počtu vydávaných zajišťovacích příkazů, a to v důsledku systémové změny postupů správců daně, kdy každý, kdo byť jen vzdáleně zavadí o zboží, na němž někdo jiný spáchal podvod, je podroben zajištění. To osobně považuji za systémovou poruchu. Doufejme, že takové chování úřednictva vůči vlastním občanům někdo brzy zastaví. Zjevně spokojený nový pan Ministr to bohužel nebude.

    Každý soudný občan musí chválit každého, kdo se snaží zabránit zločincům krást ze společné kasy. To chválím i já. Bohužel se to v pojetí současného vedení finanční správy zvrhlo v hon na čarodějnice, kde na hranicích umírají nevinní. To musí každého soudného občana hluboce znepokojovat.

    [1] http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2017/financni-sprava-bude-pri-zajistovani-dan-29602

    David Hubal

    Sdílejte
    Předchozí článekMluvčí daňové správy mlží ohledně zajišťovacích příkazů
    Další článek(Ne)závislí na státu
    David Hubal
    Ing. David Hubal je zakládající člen Unie daňových poplatníků ČR a zastává funkci člena Rady Unie. Je daňovým poradcem, specializuje se na zastoupení klientů ve sporech daňových subjektů s Finanční správou ČR, a to jak před správními orgány, tak v řízeních před správními soudy. Tématům konfliktů daňových subjektů se státní správou se věnuje i v přednáškové činnosti a v příspěvcích na odborných konferencích.