Se značným údivem sledujeme hysterii, která vypukla okolo soudcovských platů. Právě toto opatření, ze všech která jsou přijímána v boji s hrozivým koronavirem, vzbudilo vášeň v justici. Nebyl to zákaz opustit republiku, nebylo to zavření škol, nebyl to zákaz pohybu, nebylo to ničení podnikatelů, nebylo to obří zadlužování, nebyla to „půjčka“ od Evropské unie, nebyly to dokonce ani roušky, které nenechávají jinak nikoho chladným. Ne, byly to a zřejmě i budou jedině platy.
Je podle nás více než sporné, jestli mohou platy soudců zajistit jejich nezkorumpovatelnost.
Spíše se kloníme k tomu, že jsme všichni jen lidé se všemi krásnými a také ošklivými vlastnostmi. Jestliže má někdo vysoký morální kredit, bude dobře soudit i za poloviční plat. Jestliže je někdo s mravy na štíru, neexistuje plat dost vysoký, aby zabránil přijímání úplatků. Vždycky zkrátka přijde nabídka, kterou už nebude možné odmítnout. V takové situaci, i když budete mít plat vyšší než 100. 000,-, pořád hrozí, že několik milionů bude dostačující pro ovlivnění rozhodování.
Mrzí nás, že teprve v situaci, kdy jde o peníze, si soudci vzpomněli na nálezy Ústavního soudu. Ano, k soudcovským platům samozřejmě existují. Ale také existují desítky rozhodnutí, která se týkají lidské důstojnosti a především mezí, které jsou dány exekutivě. ta ale od jara ale zůstávají zapomenuta, nebo jsou přímo negována. Obáváme se, že to, co teď soudy předvádí, může vést jedině ke snížení důvěry v již tak pochroumanou justici. Už tak jí nesvědčily výpady předsedy Nejvyššího soudu vůči podnikatelům, nebo to, že se nikdo z justice veřejně nepostavil za soudce Výborného, jehož senát jako jediný projevil charakter a odvahu a zrušil opatření ministra zdravotnictví, nesvědčí jí neschopnost říci, zda má vláda nebo hygieny pravomoc rozhodovat o rouškách, ačkoli jim to žádný zákon nedovoluje a objevují se další a další hlasy právníků, kteří jsou zhrozeni současným stavem věcí. Namátkou zmiňme místopředsedu Advokátní komory Tomáše Sokola, advokáty Václava Vlka nebo Zdeňka Koudelku, advokátku Kláru Long Slámovou nebo odborníka na ústavní právo Jana Wintra.
Udivuje nás upřímně, že se soudcům navrhované snížení peněz tolik nelíbí. Je to teprve pár týdnů, kdy jsme si přečetli doporučení ústavní soudkyně Šimáčkové, aby advokáti pracovali za peníze jen 2/3 pracovní doby a zbytek sloužili zadarmo potřebným. Soudci by přeci mohli udělat totéž, no ne? Sníží si plat o 1/3 a mohou také dát svoje znalosti a čas ve prospěch obecného dobra. Možná pak bude dost času na rozhodování ve prospěch lidských a občanských práv.
Abychom nekončili zcela ironicky, vrátíme se k faktu, že se nemůžeme nadále tvářit, že se nic nestalo, že jsme si dali půl roku chaosu a teď pojedeme dál. Ne. Peklo, které jsme rozpoutali, si také musíme odžít. Neexistuje návrat k tomu, co bylo (a není to zrovna žádoucí, je fakt, že jsme se my lidé už dlouho dobu chovali jako banda nezodpovědných sobeckých bláznů). Zatím se sice Babiš a spol. tváří, že státní rozpočet je bezedný, dají se vyplácet antivirové mzdy za neexistující místa, aniž by museli zaměstnanci pracovat, dá se vyplácet nehorázné OČR na zdravé děti, dá se slíbit jakýkoli bonus seniorům (kteří to odskáčou leda zvýšenou nesnášenlivostí), ale součástí našeho „nového normálu“ bude pořádné utažení opasků. Snižování státních výdajů se nevyhneme. Dotkne se jak podnikatelů, tak těch, kterým peníze posílá na účet stát. Na nás, občanech, je, abychom se z toho všeho co nejdřív vyhrabali a hlavně abychom v rámci budování nové normálnosti nedali šanci nedemokratickým ideologiím. Musí přece existovat řešení, která budou ve prospěch lidí. Jen je musíme chtít najít a realizovat. Budou totiž dost náročná a rozhodně ne populistická.
Vendula a David Zahumenští
