Soudní znalci by měli být zkoušeni

    Znalecké posudky bývají klíčovým důkazem v soudním řízení, čímž zásadně ovlivňují osudy mnoha lidí. Na jejich základě může být člověk odsouzen k trestu odnětí svobody či nabýt nebo pozbýt značný majetek.

    Mohou významně ovlivnit rodinné poměry, například při svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Známa je trestní kauza zdravotní sestry z nemocnice v Rumburku, ve které se objevily protichůdné znalecké posudky. Přestože za četná rozhodnutí veřejnost často kritizuje soudce či obecně justici, mnohá byla učiněna na základě znaleckých posudků či výslechu znalce.
    Zatímco však soudci, státní zástupci nebo advokáti jsou povinni skládat zkoušky, mají kárnou odpovědnost a musí se podrobovat zákonným omezením, činnost znalců je upravena pouze velice vágně.

    Jejich činnost je upravena zejména zákonem z roku 1967. Tento starý předpis byl v minulosti pouze třikrát novelizován. To však nesvědčí o kvalitě zákona, ale spíš o tom, že tato oblast stála stranou zájmu politiků.

    O nápravu by se mělo především starat ministerstvo spravedlnosti, které má i aparát pro zpracování nového zákona. Bohužel nový zákon dosud nebyl Sněmovně předložen. Rozhodl jsem se tedy připravit alespoň novelu, která by řešila některé nejpalčivější problémy.

    Zaprvé navrhuji složení vstupní zkoušky jako předpokladu pro jmenování znalcem. Zákon žádný takový požadavek nezná. Znalcem může být jmenován v podstatě každý, kdo splní obecné zákonné požadavky. Zkouška by tedy měla ověřit, zda se zájemce orientuje v právech a povinnostech znalců a náležitostech posudku.

    Druhý navrhovaný okruh změn souvisí s odbornými znalostmi. Vědní obory se velice rychle vyvíjejí, a je tedy podstatné, aby se znalec ve svém oboru soustavně vzdělával. Tuto povinnost můj návrh obsahuje spolu s možností přezkumu znalostí v případě pochybností o odborné způsobilosti znalce. Návrh umožňuje pozastavení činnosti znalce do chvíle, dokud úspěšně neprojde přezkoušením odborných znalostí.

    Ani systém odměňování znalců neodpovídá požadavkům. Odměna se řídí vyhláškou, která ji stanoví od 100 do 350 Kč za hodinu práce. Vzhledem k tomu, o jak odbornou a odpovědnou činnost jde, je tato odměna nedostatečná a ministerstvo by ji rozhodně mělo navýšit.

    Martin Plíšek, psáno pro deník Právo