Svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem

    Toto už říká i Ústavní soud ve svém nejnovějším nálezu, který byl zveřejněn tento týden. Doslova uvádí: „Pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem a pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní, svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, která vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení.“ (I. ÚS 2482/13)

    Ve svém dalším nálezu (I. ÚS 1506/13) se pak Ústavní soud vypořádává i s častou námitkou vzdálenosti bydlišť obou rodičů: „Z ústavněprávního hlediska pak neobstojí ani poukaz stěžovatelky na velkou vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů, neboť toto hledisko samo o sobě není dle názoru Ústavního soudu důvodem, který by a priori vylučoval vhodnost střídavé výchovy nezletilého dítěte.“

    Podobné stanovisko zaujal Ústavní soud k problematice školní docházky, kde „nemá předem za vyloučené, že by model střídavé výchovy nemohl přetrvat i poté, co nezletilá nastoupí do první třídy základní školy [např. možnost individuálního vzdělávání…, plnění základní školní docházky ve dvou základních školách ve smyslu § 49 odst. 4 školského zákona, přestěhování vedlejšího účastníka poblíž bydliště stěžovatelky, jež vedlejší účastník zvažoval, apod.]“.

    Tyto nálezy jsou snad nejhezčím dárkem, jaký mohl Ústavní soud dát našim nejmenším k nedávnému Dni dětí. Každým rokem se u nás dvaceti až třiceti tisícům dětí rozpadá rodina a naprostá většina z nich tím dosud přicházela o péči jednoho z rodičů.

    Nálezy byly vydány krátce poté, co Ústavní soud ve svém rozhodnutí III.ÚS 650/14 konstatoval, že „zájmem dítěte nepochybně je, aby, jsou-li pro to splněny podmínky, bylo v péči obou rodičů“, a označil jednoznačně označil střídavou výchovu jako „co nejúplnější naplnění práva dítěte na oba rodiče“.

    Na toto rozhodnutí jsem reagoval v článku „Začne Ústavní soud konečně hájit právo dětí na oba rodiče?“. Připomenul jsem, že Ústavní soud již v roce 2010 vyjádřil podobný právní názor, posléze se jím však sám v jiných rozhodnutích neřídil. Chce-li Ústavní soud skutečně hájit právo dětí na oba rodiče, měl by tak činit ve všech svých rozhodnutích.

    Nejnovější nálezy Ústavního soudu dávají naději, že by snaha o zachování péče obou rodičů mohla být trvalejším trendem. V příštích měsících uvidíme, zda se soudní praxe skutečně posunula. Stále říkám to, co jsem uvedl v rozhlasovém pořadu „Pro a proti“: „Byl bych spokojený, kdyby všichni rodiče, kteří se o děti chtějí a mohou starat, skutečně tu možnost měli.“

    Sdílejte
    Předchozí článekTak jsme prý odvolali Hanu Marvanovou
    Další článekO co šlo ve švýcarské větvi případu MUS?
    Aleš Hodina
    Aleš Hodina je předsedou Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě, organizace chránící rodinu a rodinné vazby. Zabývá se také porozvodovou výchovou dětí a podporuje zachování péče obou rodičů. Provozuje webový portál Střídavka, na opatrovnické soudnictví specializovaný web Soudci.info a další.