Těžké dilema státního zástupce

    Co má přednost, loajalita k osvědčenému svědkovi nebo platné zákony? Toto dilema mnohdy řeší nejen Policie, ale i státní zástupci. Co však má činit státní zástupce, pokud se mu podaří, v rámci dlouholetého stíhání Oprávněné Osoby a Ředitele B, perfektně zdokumentovat trestnou činnost Ředitele A, svého osvědčeného svědka obžaloby?

    Policie a státní zástupce detailně zdokumentovali a v soudním řízení řádně soudu předložili důkazy, že Oprávněná Osoba obdržela písemné pokyny, které představovaly zásah Ředitele A do probíhajícího správního řízení vedeného Oprávněnou Osobou. Oprávněná Osoba však neuposlechla písemných pokynů Ředitele A a nevydala jím připravené správní rozhodnutí a nadále postupovala ve správním řízení dle zákona. Nakonec Oprávněná Osoba vydala rozhodnutí ve správním řízení dle správního řádu, které ale bylo v přímém rozporu s názorem a přáním Ředitele A, který se o toto rozhodnutí snažil ještě před nástupem Oprávněné Osoby do funkce.

    Policie i státní zástupce proto získali nezvratný dojem, že pokud Oprávněná Osoba nepostupovala dle pokynů Ředitele A, určitě musela dostat pokyn odjinud. Využili proto skutečnosti, že Oprávněná Osoba se znala s Ředitelem B, na kterého bylo zadání obvinit, obžalovat, zavřít. Během několika let důkladného a nákladného vyšetřování se však nepodařilo získat žádný důkaz, že by Ředitel B zasáhl do správního řízení nebo že by vydal pokyn, jak má rozhodnutí Oprávněné Osoby vypadat. Přesto byl Ředitel B obžalován a souzen.

    Předem určený soudce Krajského soudu nepotřeboval žádný důkaz o vině Ředitele B, ostatně ani neposuzoval zákonnost rozhodnutí Oprávněné Osoby. Stačilo svědectví Ředitele A a skutečnost, že Oprávněná Osoba nevydala rozhodnutí připravené Ředitelem A. Soudce proto, i bez důkazů, nabyl oprávněného přesvědčení, že Ředitel B musel vydat někdy nějak nějaký pokyn, a pouze proto se Oprávněná Osoba odvážila konat dle správního zákona a tedy v rozporu s přáním a pokyny Ředitele A. Oprávněná Osoba byla odsouzena na mnohaletý trest odnětí svobody, stejně jako Ředitel B.

    Vrchní soud rovněž neshledal žádných důkazů proti Řediteli B, ale, na rozdíl od Krajského soudu, nenabyl přesvědčení o vině Ředitele B, a proto Ředitele B plně zprostil obžaloby. Oprávněná Osoba však za rozhodnutí dle správního řádu musela strpět výkon trestu odnětí svobody, ze kterého Oprávněnou Osobu osvobodil až Nejvyšší soud, který potvrdil skutečnost, že postup dle správního řádu není zločinem.

    Nejvyšší soud navíc konstatoval, že návrh rozhodnutí vypracovaný Ředitelem A, který Oprávněná Osoba nevydala, by byl porušením zákona. Policie a státní zástupce detailně zdokumentovali a nechali odsvědčit nezákonnou činnost Ředitele A, tj. jeho nezákonný zásah do správního řízení, stejně jako jím připravený písemný nezákonný návrh rozhodnutí.

    Státní zástupce má nyní těžké dilema. Dle platných zákonů by měl obvinit Ředitele A, jehož trestnou činnost řádně, spolu s Policií, zadokumentoval a u soudů prokázal, ale jednalo se o jeho aktivního korunního svědka proti Řediteli B, který navíc aktivně svědčil jako svědek obžaloby i v jiných procesech. Téměř se nabízí ona klasická otázka: Be or not to be? Protože je však trestní řízení neveřejné, nikdo neví, zda byl již Ředitel A obviněn, či již byl obžalován nebo zda se bude čekat na promlčení…

    Ivan Noveský