Tři žaloby na libereckém soudu

    Na libereckém soudu se sešly žaloby tří žalobců (Jablonné v Podještědí, Sdružení na záchranu kopce Tlustec, z. s., Společnost pro trvale udržitelný život, Českolipská regionální pobočka). Žalovali Ministerstvo životního prostředí a požadovali, aby soud zrušil jeho rozhodnutí. Významným subjektem sporu je pochopitelně tzv. osoba zúčastněná na řízení, KAMENOLOM BRNIŠTĚ, a.s.

    Účastníkům řízení byl dne 26. 11. 2020 doručen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 08. 10. 2020, kterým bylo rozhodnuto tak, že se Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 19. 12. 2019, č. j. MZP/2019/540/790, a rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 26. 7.2019, zrušují pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

    Velmi nestandardně a podezřele působí skutečnost, že liberecký krajský soud vydal předmětné rozhodnutí bez projednání věci v rámci ústního jednání, což lze považovat za zcela zásadní vadu řízení.

    Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 08. 2015 vyplývá, že: „pokud soud zvoleným procesním postupem, tj. nenařízením veřejného projednání věci, znemožnil stěžovateli předložit ke svým tvrzením relevantní důkazní prostředky, rozvést při jednání argumentaci k žalobním bodům, tak ve svém důsledku zasáhl i do jeho ústavně zaručených práv garantovaných v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 2 Ústavy.“ Vzhledem ke skutečnosti, že žalobcům soud vyhověl, dostává se do role stěžovatele osoba zúčastněná na řízení, tedy Kamenolom Brniště, jemuž rozsudek uškodil a zkomplikoval další postup při realizaci těžby. Tento subjekt legitimně očekával, že v rámci veřejného jednání, které si výslovně vyžádal, bude mít možnost při jednání před soudem prokázat relevantnost a pravdivost argumentace, která vylučuje zrušení rozhodnutí MŽP a v případě potřeby navrhnout další důkazní prostředky.

    Další podezřelou vadou řízení je skutečnost, že jediným důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného bylo nevypořádání se s důkazními návrhy žalobců, které se týkají pouze tak zvaně odborných závěrů RNDr. Višňáka. V rámci ústního jednání mohlo být snadno prokázáno, že odborné závěry RNDr. Višňáka jsou pro řízení nepoužitelné a často zastaralé. Navíc RNDr. Višňák nedisponuje autorizací ke zpracování biologických hodnocení. Každý inteligentní jedinec jistě pochopí, že nikoli každé vyjádření, které se tváří částečně odborně, musí být do detailu správním orgánem vypořádáno, pročež nelze za všech okolností dospět k závěru, že správní orgán pochybil, pokud tyto quasi odborné podklady blíže nehodnotil.

    S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze konstatovat, že zrušením nařízení ústního jednání bylo zasaženo do procesních práv minimálně jednoho z účastníků řízení, jakož i do ústavně zaručených práv garantovaných v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 96 odst. 2 Ústavy, protože v rámci ústního jednání bylo možné doplnit argumentaci a důkazy tak, aby bylo jasné, že rozhodnutí žalovaného není třeba rušit pro vady řízení, neboť ve skutečnosti se o žádnou skutečnou vadu řízení nejednalo.

    Konkrétním důkazem nesprávného postupu krajského soudu je například jeho argumentace, že biologické hodnocení Mgr. Ing. Pravce především čerpá a navazuje na závěry předchozích biologických hodnocení. Tím si krajský soud pomáhá v argumentaci, dle které zastaralé práce RNDr. Višňáka by měly být vzaty v potaz. Pokud by proběhlo ústní jednání, bylo by možné vysvětlit, že biologické hodnocení z roku 2018 sice z biologického hodnocení z roku 2014 vychází, ale v roce 2018 dochází ke konfrontaci s předchozími hodnoceními, a to na základě průzkumů z let 2015-2018. Tím by odpadl jeden z důvodů, na kterých postavil krajský soud předmětné rozhodnutí.

    Jsem přesvědčený, že zrušit rozhodnutí MŽP, je přípustné pouze tehdy, došlo-li k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Důležitá součást tohoto pravidla tkví ve slovu „podstatné“, protože nikoli každé procesní pochybení (často jen subjektivně vnímané) správního orgánu je nutné považovat za důvod pro zrušení rozhodnutí. Z analýzy veškerých dokumentů vyplývá, že k žádnému procesnímu pochybení, natož pak podstatnému, nedošlo. Krajský soud se však vůbec nezabýval tím, zda jím popsané procesní pochybení dosahovalo s ohledem na celkový průběh řízení a všechny provedené důkazy takové intenzity, že je na místě ho zrušit. Z tohoto hlediska je předmětné rozhodnutí i v podstatných ohledech nepřezkoumatelné.

    Pochybení libereckého soudu spočívá mimo jiné v tom, že krajský soud přistoupil k hodnocení procesního postupu krajského úřadu tak, jako by krajský úřad důkazy navrhované žalobci vůbec nezohlednil a zcela je pominul. K tomu však nedošlo. Krajský úřad ve svém rozhodnutí pečlivě definoval všechny důkazní návrhy učiněné žalobci a dostatečným způsobem vysvětlil, proč tyto důkazní návrhy neprovedl a nezařadil navrhované listiny do správního spisu. Krajský úřad tak bezezbytku dostál své povinnosti odůvodnit rozhodnutí, když jeho rozhodnutí obsahovalo mimo jiné informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků. Krajský úřad nebyl návrhy účastníků vázán, nicméně, v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a zákazu libovůle, konkrétně odůvodnil, proč z některých navržených důkazů nebude vycházet. Jako příklad lze odkázat na předmětné návrhy RNDr. Višňáka na vyhlášení zvláště chráněných území, ke kterým krajský úřad konkrétně uvedl, že se jedná o soukromé návrhy, kterým nota bene nebylo ani vyhověno s tím, že navrhované území nebude vůbec dotčeno těžbou a tyto návrhy tak nemohou jakkoli přispět k lepší informovanosti krajského úřadu stran podmínek na místě samém.

    Na závěr považuji za důležité i zajímavé uvést několik dalších skutečností k osobě pana Richarda Višňáka, který poskytl „argumenty“. Ty využil liberecký soud ke zdůvodnění svého rozhodnutí. V současné době Richard Višňák není autorizovanou osobou pro hodnocení dle § 67 zákona 114/1992 Sb. a nebyl jí ani v době rozhodnutí soudu. Důkazem je seznam autorizovaných osob na stránkách MŽP, který je jediným relevantním zdrojem o autorizovaných osobách. Jedná se o odborníka se specializací na botaniku, jeho podklady, na které se odvolávají žalobci, se týkají pouze rostlinných druhů.

    Stojí za to připomenout, že předmětem udělené výjimky je 22 zvláště chráněných druhů, a z toho pouze jedna rostlina, která navíc patří do nejnižší kategorie ochrany „ohrožený“.

    V kategorii kriticky ohrožených patří do výjimky tři druhy (vrápenec malý, netopýr velký a netopýr černý). V kategorii silně ohrožených 4 druhy a skupina netopýrů. V kategorii ohrožených 6 druhů. Předmětem výjimky tedy nejsou rostliny, ale chráněné druhy živočichů, na které pan Višňák není odborně erudován.

    Biologické průzkumy na Tlustci zpracovává od roku 2014 každoročně min. 5 odborníků – botanik, odborník na entomologii, obratlovce – zejména ptáky, dále na obojživelníky a plazy a odborník na netopýry, které jsou dominantní skupinou v žádosti o výjimku. V návrhu vyhlášení přírodní rezervace od pana Višňáka tak nelze čekat žádný vztah k druhům, o kterých je v žádosti o výjimku řeč. Tento návrh se věnuje zachovalým lesním ekosystémům, které se nenacházejí na území roztěženého lomu nebo na území, které budoucí těžbou bude dotčené.

    Soud se z neznalosti může mylně domnívat, že takový podklad má důkazní váhu ve smyslu působení těžby na dotčené druhy, které jsou předmětem výjimky.

    V lese, který se odtěží, se vyskytují pouze 3 druhy, které jsou předmětem výjimky –  slepýš křehký, lilie zlatohlavá, holub doupňák, – jedná se o relativně hojné druhy. Většina druhů, které se v žádosti projednávají, žije mimo les.

    Pokud bychom i tak Višňákovy podklady akceptovali, a připustili jejich aktuálnost, je zapotřebí si položit otázku, čemu tyto podklady pomůžou v konkrétním správním řízení, které je vedené z 95% na živočichy?

    Je velmi pravděpodobné, že Višňákova data byla vytvořená jako podklad návrhu na vyhlášení přírodní rezervace (podrobná inventarizace druhů a mapování stanovišť) nikoliv za účelem ovlivnění dotčených rostlin a živočichů plánovanou těžbou, neboť na dotčených místech se ani průzkum neodehrával.

    Jelikož jsou Višňákova data neaktuální, posbíraná mimo oblast vlivu těžby čediče na kopci Tlustec, za zcela jiným účelem a jsou pouze botanická, nemají žádnou relevanci vůči danému správnímu řízení.

    Přesto, že bych mohl velmi nestandardně a podezřele působících skutečností uvést daleko více, myslím, že pro každého, kdo se snaží k dané problematice přistupovat objektivně a nezaujatě, jsem jich formuloval naprostý dostatek. Čím vice studuji stovky stran podkladů, tím více se nemůžu ubránit dojmu, že aktivisté a nepřátelé těžby na Tlustci získali značný politický a společenský vliv, který se zásadním způsobem promítl i do rozhodování libereckého soudu. Věřím, že jsem ve svém článku shromáždil dostatek argumentů, které toto podezření potvrzují.

    Václav Budínský