Vládní novela exekučního řádu je špatným nosičem, ale stala se dobrou platformou pro poznání změn

    Vládní návrh změn občanského soudního řádu a exekučního řádu projednávaný v Poslanecké sněmovně[1] doprovázený třemi desítkami pozměňovacích návrhů ukázal, že na budoucí podobě zásadních principů exekučního práva v České republice se neshodne prakticky nikdo.

    Najdeme tu neshody v oblasti ideologických úvah nad otázkou, zda by měl mít dlužník jen jednoho exekutora, zda by se exekuce neměly po čase zastavit, přes některé žádoucí technické změny po vyloženě hurá návrhy šité horkou jehlou, které spíše měly přilákat pozornost voličů, než aby byly promyšlené, propracované do hloubky, natož pak aby vážily proveditelnost, potřebnost a vůbec přínos dané změny. To platí například pro návrhy jako spotřebitelská teritorialita, putovní místní příslušnost exekutora i soudu za povinným, znemožnění změny exekutora na návrh věřitele a vlastně i z rozhodnutí soudu, změny ve výši vymáhaného penále na zdravotním pojištění nebo pojistném na sociální zabezpečení bez toho, aby se změnily i příslušné zákony, na základě nichž vznikají či návrh na omezení mobiliárních exekucí bez ohledu na dopady, které to způsobí a kdo především by z takového omezení těžil. Návrh celkově budí dojem, že dlužník je poškozený a exekutor spolu se soudem jednají vždy nezákonně, protože jediným jejich cílem je zničit dlužníka a škodit mu. Věřitel je ten, kdo jedná nemravně a komu je třeba všemožně ztížit a znepříjemnit cestu k vymožení práva, protože nemáme odvahu ji úplně zakázat. To je značný ideologický posun od roku 2001, kdy dlužník byl nepřítelem státu číslo jedna.

    Řada navrhovaných změn je vzájemně protichůdných a v případě přijetí některých z nich, by se jiné staly nehlasovatelnými. Celkově ale návrh budí dojem jako příliš překořeněný guláš. K ničemu se nehodí a bude-li přijat, pak přinese totální rozvrat a chaos, kdy se exekutoři a soudy utopí v balastní agendě a přemíře nových povinností, zatímco věřitelé ztratí vymahatelnost práva. Dlužníci na jednu stranu budou mít pocit, že na ně nikdo nemůže, zatímco na druhou stranu budou zjišťovat, že na to, aby se s nimi někdo bavil a vyřídil včas jejich žádosti, už nikomu nezbývá čas, prostředky a možná ani nálada. Takže nakrásně se svých práv nedomůže ani ten dlužník.

    Co tím chci říci je, že tato vládní novela ani po pěti letech příprav, z toho dvou letech projednávání v Parlamentu stále není, ostatně vzhledem k její struktuře ani nikdy nebude, kvalitním textem návrhu zákona, který by měl být přijat jako novela zákona tak kruciálního, jakým exekuční řád bezesporu je. Vytrhává z něho totiž základní pilíře, na nichž je vystavěn a bez nichž ztratí řád a vnitřní soudržnost. Hlavní navrhované změny totiž nikdy neprošly žádnou analýzou potřeby a přínosu změn a jsou více než na faktech založeny na vsugerovaných domněnkách a ideologii. Nemají obdoby v jiných právních řádech a často jde o cesty, které už před námi prošlapaly jiné státy, které již zjistily, že funkční nejsou. To platí jak pro princip jeden dlužník – jeden exekutor, tak pro teritorialitu exekutorů.

    Ostatně věděli jste, že český exekuční řád je pokročilým předpisem a že v Evropské Unii drtivě převažuje výběr exekutora věřitelem? V případě přijetí návrhu se z exekučního řádu stane nepružný předpis, který bude pro exekutora i pro soud utrpením aplikovat v praxi, neboť bude plný prostoru pro procesní šikanu a obstrukce se strany dlužníka. Pro věřitele po vyhraném soudním sporu přinese jen celou řadu zklamání a procitnutí v okamžiku, kdy se dozví, že on ten exekutor je nanejvýš hodný strejda, který s dlužníkem nic nezmůže. Zato si ale bude účtovat zálohu na náklady exekuce, přestože je zřejmé, že pro nedostatek možností k vymáhání práva, vlastně nic moc pro věřitele za ty peníze neudělá.

    Takto lacinně se vymahatelnost práva prodávat nedá. Naopak musí být oporou i v době, kdy se naší společnosti dařit nebude. Kdy jindy bychom se o právo měli opřít?

    Na druhou stranu, abych byl upřímný, tak v rámci projednávání tohoto návrhu vznikla i řada velmi dobrých podnětů z praxe, které by bylo dobré dále rozpracovat a přijmout je v rámci samostatného předpisu nezatíženého ideologií a chybami, jichž se dopustili autoři tisku 545. Mám na mysli například chráněný účet, u něhož je třeba, aby se ujednotil způsob jeho nastavení a fungování. Smysl dává i návrh na jednorázové zastavení exekucí pro drobné pohledávky, kde by se stát vyrovnal s dřívějším špatným nastavením pravidel pro jejich vymáhání a mnoha dlužníkům kumulovaných drobných dluhů by vytrhl trn z paty. Pokud jde o povinné zastavování exekucí, tak tam je třeba zapracovat na výčtu podmínek, kdy k zastavení exekuce nedojde, jinak bude zvýhodněn dlužník před jeho věřiteli.

    JUDr. Antonín Blažek

    [1] Sněmovní tisk č. 545, online. Dostupné na https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&T=545