Zajímavý Stanislav Křeček a rozpad státu

    Jako voda a oheň působily projevy dvou kandidátů na funkci ombudsmana v Poslanecké sněmovně Parlamentu Anny Šabatové a Stanislava Křečka. Tento rozdíl vyjádřil i tisk, když oba projevy v titulku shrnul takto: „Šabatová by prohloubila spolupráci s veřejnou správou. Křeček by se věnoval lidským právům.“ Ani jeden kandidát nebyl zvolen.

    Šabatové projev o právech na to či ono musel logicky vyústit v „prohloubenou spolupráci s byrokraty“, protože nároky v nárokové společnosti jiným způsobem zajistit nelze, než je vynucovat prostřednictvím byrokratů. V normální demokratické společnosti a v právním státě se totiž právo a jeho vymožení obvykle vztahuje k soudu.

    Zaplevelen ve všech možných normách všemi druhy antidiskriminací, různými právy na rovné zacházení podle všemožných kritérií rovnosti – genderových, věkových, znevýhodněných, právy těch i oněch od enviromentálních po práva na všemožnou péči a různé statuty a instituty bez odpovědnosti nikoho a ve strachu z rozhodování vytvořil ve skutečnosti sám tento stát svými zákony menšiny.

    V normálním státě platí obecné právo pro všechny občany stejně bez ohledu na různosti jednotlivců a speciální práva jsou udělována jen mimořádně. Takový stav činí stát respektovaný, stát všech občanů a pro všechny občany.

    Jak nebezpečný a velký problém stát vytváří, si dobře uvědomuje právník Křeček. Před poslanci doslova uvedl:

    „Skutečnost, kterou si málo uvědomujeme, je skutečnost, že od univerzálního pojetí lidských práv, která jsou pro všechny lidi, pomalu přecházíme k realizaci práv jenom menšin, jenom někoho. Práva, která jsou pro všechny, nikoho nezajímají a soustřeďujeme se jen na práva menšin.

    To nejvlastnější lidské právo, že mají lidé žít v nějakém relativním dostatku, spokojený rodinný život, to největší lidské právo, není považováno za lidské právo, ale je to považováno za výsledek ekonomické aktivity člověka, nikoliv za lidské právo.

    Zato o dvou studentkách, kterým bylo znemožněno, aby při vyučování měly na hlavě tady ve zdravotní škole na Pankráci šátek, o tom se hovořilo na mezinárodní konferenci až v Paříži. Čili obecná práva nás moc nezajímají.

    A to samozřejmě vede k destabilizaci společnosti a k nárůstu extremismu v celé Evropě. Jestliže člověk, který není spokojen s tím, že se nemůže vyspat, protože soused vedle dělá bordel, a je z tohoto důvodu označen za extremistu a rasistu, jestliže si někdo myslí, že dítě kromě tatínka má mít také maminku a je z toho důvodu označen ne za nositele jednoho z názorů, ale za hlupáka, který nepochopil, kam svět kráčí, no, takovíto lidé se necítí dobře ve společnosti a jestli netleskají extremistům na ulici, tak přinejmenším jsou nositeli špatné nálady, té blbé nálady, jak tomu říkáme u nás,“ řekl ve svém projevu.

    Malá oprava pana Křečka: život v relativním dostatku je opravdu výsledek ekonomické aktivity svobodných lidí. Není to právo. Každý člověk však má právo na ekonomickou aktivitu vedoucí k životu v relativním dostatku. Právo na ekonomickou činnost je součástí evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod stejně jako právo na spravedlivý proces nebo právo na svobodu slova.

    Stanislav Křeček v sobě nezapřel sociálního demokrata. Je to však on, kdo podle projevu na rozdíl od Šabatové ví, co jsou ve skutečnosti lidská práva a svobody.

    Šabatová za svoje prohlubování spolupráce s veřejnou správou získala 64 hlasy. Stanislav Křeček dostal za lidská práva pouze 44 hlasů. Volba se bude opakovat v pátek odpoledne a rozpad státu i společnosti bude pokračovat.

    Sdílejte
    Předchozí článekZa Františkem Vondruškou, který získal v lednu cenu Právník roku in memoriam
    Další článekMlčení nejvyššího
    Irena Válová
    Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.