Zákon o znalcích. Jak paralyzovat českou justici? II.

    Znalecká činnost v ČR stojí v mnoha směrech na znaleckých ústavech. To je téma, na které se v tomto článku podíváme podrobněji. Starý zákon o znalcích a tlumočnících číslo 36/1967 (dále jen zákon 36) s několika novelami stanovuje znaleckým ústavům významně jiná pravidla než zákon nový. Nový zákon o znalcích číslo 254/2019 Sb. (dále jen zákon 254) s nabytím účinnosti dne 1.1.2021 přinese s vysokou pravděpodobností s novými pravidly i mnohá nepřekonatelná úskalí, neboť svou činnost vážou přímo na znalce jednotlivce, kterých je málo nebo neexistují vůbec. V tomto okamžiku je důležité připomenout, že ústava ČR zajišťuje mimo jiné, že ke znalecké činnosti nelze nikoho nutit. Jde o činnost dobrovolnou.

    Nová terminologie

    1. Existují a nadále budou existovat znalci jednotlivci, a to podle obou zmíněných zákonů. Znalce jednotlivce, pravidla, která souvisejí s jejich jmenováním a činností zde rozebírat nebudeme. Jejich propojení se znaleckými kancelářemi a znaleckými ústavy řešit naopak budeme.
    2. Podle zákona 36 existovaly a do konce roku 2020 budou existovat znalecké ústavy – právnické osoby, zapsané do I. oddílu evidence znaleckých ústavů. Podle zákona 254 se budou od 1.1.2021 nazývat tyto znalecké ústavy Znaleckými kancelářemi. V případě změny znaleckých ústavů na znalecké kanceláře přináší zákon 254 velmi významné změny. Od 1.1.2012 sice již zákon 36 nařizoval mít ve znaleckém ústavu zapsaném v I. Oddíle na každý obor dva zaměstnance, ale nyní, pokud to tak nebude, může být znalecká kancelář potrestána pokutou. Kromě toho nebudou znalci zaměstnaní ve znalecké kanceláři moci pracovat v jiné znalecké kanceláři, ale ani samostatně.
    3. Podle zákona 36 existovaly a nadále beze změny v názvu budou existovat znalecké ústavy původně odlišované od znaleckých ústavů uvedených pod bodem b) tím, že byly zapisované do II. oddílu. Podle obou zákonů, tedy podle zákona 36 i podle zákona 254 jde o znalecké ústavy vycházející zejména z vysokých škol a výzkumných ústavů. I zde ale zákon 254 přináší oproti zákonu 36 některá nová pravidla. Např. tyto znalecké ústavy budou muset zaměstnat alespoň jednoho znalce pro každý obor, odvětví, případně specializaci, který ale bude moci pracovat současně ve znalecké kanceláři, což je špatně, protože se bude moci stát, že znalecký ústav se stejným znalcem bude vypracovávat revizní posudek na posudek znalecké kanceláře, kde jej vypracoval stejný znalec.

    Jaká pravidla požadoval po novele 1.1.2012 zákon 36 po znaleckých ústavech nazývaných podle zákona 254 znaleckými kancelářemi?

    • 21b (citace)

    (1) Žadatele lze zapsat do prvního oddílu seznamu znaleckých ústavů, jen pokud

    1. a) alespoň tři jeho společníci, členové nebo zaměstnanci v pracovním poměru, kteří pro něj vykonávají znaleckou činnost, jsou znalci zapsanými pro požadované obory a nevykonávají znaleckou činnost v daném oboru v jiném znaleckém ústavu zapsaném v prvním oddílu; postačí však, pokud dvě z těchto osob jsou znalci zapsanými pro příbuzný obor.

    Poznámka: Zjednodušeně lze říci, že pro zapsání do I. Oddílu seznamu znaleckých ústavů bylo možné zapsat jakoukoliv právnickou osobu, která má pro každý, nebo alespoň příbuzný obor dva soudní znalce. Jejich jmenováním byla splněna bezúhonnost, složení slibu atd. Zákon 36 nezakazoval znalcům z tohoto znaleckého ústavu pracovat i samostatně.  

    Podmínky pro znalecké kanceláře podle zákona 254 vybraných z § 6, a to pouze ty, které souvisejí s cílem tohoto článku. (citace zákona)

    Znaleckou kanceláří může být obchodní korporace, která

    1. bude vykonávat znaleckou činnost prostřednictvím alespoň 2 znalců oprávněných k výkonu znalecké činnosti ve stejném oboru a odvětví a případně specializaci, pro které si podala žádost o zápis do seznamu znalců,
    2. Znalec může být zaměstnancem, společníkem nebo členem pouze jedné znalecké kanceláře; takový znalec není oprávněn vykonávat současně znaleckou činnost samostatně.

    Poznámka: Vybrané dva body z § 6 jsou velmi významnou změnou. Bod ad a) již neříká, že dva znalci zaměstnanci mohou být znalci v příbuzném oborou, ale že znalecká kancelář bude vykonávat znaleckou činnost prostřednictvím alespoň 2 znalců oprávněných k výkonu znalecké činnosti ve stejném oboru, odvětví a případně specializaci, pro které si podala žádost o zápis do seznamu znalců. Znamená to, že co obor, odvětví, případně specializaci, to dva znalci? Pokud tomu tak skutečně je, pak ten, kdo vypracoval zákon, neprošel ani povrchně počty oborů, odvětví a specializací a nepoměřil je s počtem znalců a znaleckých ústavů.

    Podle bodu ad b) totiž nesmí znalec zaměstnaný ve znalecké kanceláři, pracovat v jiné znalecké kanceláři, ale ani sám.

    Jaká pravidla požadoval zákon 36 po znaleckých ústavech zapsaných ve II. Oddíle? § 21 to definuje následovně. (citace ze zákona)

    (3) Seznam znaleckých ústavů se člení na dva oddíly. Do druhého oddílu seznamu znaleckých ústavů se zapisují vysoké školy nebo jejich součásti a veřejné výzkumné instituce, případně jiné osoby veřejného práva nebo jejich organizační složky vykonávající vědeckovýzkumnou činnost v příslušném oboru.

    (4) Vysokou školu nebo její součást lze zapsat do seznamu znaleckých ústavů, má-li v příslušném nebo příbuzném oboru akreditován doktorský studijní program.

    Jaká pravidla pro existenci znaleckých ústavů definuje zákon 254? (citace ze zákona)

    Způsob výkonu znalecké činnosti

    (1) K výkonu znalecké činnosti jsou oprávněni znalci, znalecké kanceláře a znalecké ústavy.

    (2) Znalec může vykonávat znaleckou činnost samostatně, nebo jako zaměstnanec, společník nebo člen znalecké kanceláře. Je-li znalec v pracovněprávním nebo obdobném vztahu ke znaleckému ústavu, může vykonávat znaleckou činnost rovněž samostatně, nebo jako zaměstnanec, společník nebo člen znalecké kanceláře.

    • 7 Podmínky pro výkon znalecké činnosti znaleckého ústavu

    (1) Znaleckým ústavem může být ten, kdo

    1. a) je vysokou školou nebo její součástí, veřejnou výzkumnou institucí, státním podnikem, ústavem, organizační složkou státu, vnitřní organizační jednotkou této složky nebo osobou veřejného práva,
    2. b) vykonává vědeckovýzkumnou činnost v příslušném oboru a odvětví a případně specializaci alespoň po dobu 3 let bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o zápis do seznamu znalců,
    3. c) bude vykonávat znaleckou činnost pomocí alespoň 1 znalce oprávněného k výkonu znalecké činnosti ve stejném oboru a odvětví a případně specializaci, pro které si podal žádost o zápis do seznamu znalců, nebo prostřednictvím osob zapojených do vědeckovýzkumné činnosti v příslušném oboru, odvětví, případně specializaci,

    Poznámka: Zákon nedefinuje dostatečně přesně co se má na mysli následujícím konstatováním, cituji. Ve stejném oboru, odvětví a případně specializaci. Viz výše tučně v textu. Na následujících řádkách bude ukázáno v krátké statistice jak důležité, troufám si říci, že absolutně nezbytné, bude vypracování přesného katalogu oborů, přehled odvětví v jednotlivých oborech a přehled specializací v jednotlivých odvětvích.

    Stručná statistika popisující alespoň jednoduše vztah mezi znalci a obory

    Znaleckých oborů je 84. Znalců je 8.344. Pokud vypočítáme průměrný počet znalců na jeden obor, obdržíme po zaokrouhlení velice hezkou, ale naprosto škodlivou číselnou informaci, totiž číslo 100. (přesně 99,33) Škodlivost a povrchnost průměru dokáže hned první číselná informace z následné dílčí analýzy.

    1. 36 oborů z celkových 84 nemá zapsáno žádný znalec. Pro lepší představu je vhodné uvést, že jde o 42 % oborů bez znalců jednotlivců.
    2. V těchto 36 oborech vypracovávají posudky budoucí znalecké kanceláře, kterých je v současné době celkem 140 nebo znalecké ústavy, kterých je 175. Vzhledem k absenci znalců jednotlivců, kteří by u nich měli pracovat po 1.1.2021 v trvalém pracovním poměru buď budou nuceni přestat posudky dělat nebo jim bude hrozit postih pokutou.
    3. Pokud seřadíme obory podle počtu znalců, zjistíme, že k uvedeným 36 oborům je potřeba připočítat dalších 19 oborů, protože nedisponují počtem znalců, kteří by, pouze z hlediska matematiky, byli schopni zajistit chod budoucích znaleckých kanceláří, (co obor, to dva znalci). Jde o 55 % znaleckých oborů. Pokud se podíváme na bydliště znalců a sídlo budoucích znaleckých kanceláří, přibylo by oborů ještě o několik více.
    4. Pro personální zajištění budoucích znaleckých kanceláří je nepříjemnou skutečností to, že 70 % těchto znaleckých kanceláří je v Praze, Středočeském a Jihomoravském kraji. Ve stejných třech krajích je 80 % znaleckých ústavů. Bydliště znalců jednotlivců je ale v ČR rozloženo přibližně rovnoměrně.
    5. Podíváme-li se na opačnou stranu řady obsazení 48 oborů podle počtu znalců, je nejvíce obsazen obor ekonomika, která disponuje 5.566 znalci. Následují s klesajícími počty stavebnictví s 1.347, zdravotnictví s 1.044 a strojírenství se 782 znalci jednotlivci.

    U posledně jmenovaného strojírenství se podíváme ještě na jinou skutečnost. Namátkou jsem vybral čtyři znalce ve shodném oboru strojírenství, ve shodném odvětví strojírenství všeobecné, kteří mají ale natolik různé specializace, že se vzájemně zastoupit při vypracování posudku nemohou. Jde o materiálové inženýrství, vytápění, vibrační diagnostika nebo strojírenská. technologie motorových vozidel. Toto je přesně ten příklad, kdy se ukazuje naprostá nezbytnost vypracovat přesný katalog oborů, odvětví a specializací. Tady mám ale na mysli před započetím práce na novém právním předpisu, který pak znalec musí přesně dodržovat, nikoliv ex post.

    Ještě jeden příklad úskalí na konec

    Převzal jsem náhodně a anonymně zápis činností jednoho ze současných znaleckých ústavů zapsaného v oddíle I. jako budoucí znalecké kanceláře, ze kterého vyplývá několik otázek. Kolik znalců jednotlivců bude muset zaměstnat znalecká kancelář pro níže uvedený přehled činností? Kdo to určí a kdo to bude kontrolovat?

    Obor: Ekonomika

    Specializace:

    • oceňování nemovitostí a staveb,
    • oceňování podniků a jejich částí, včetně přezkoumání smluv o převodu nebo nájmu podniku nebo jeho části,
    • posuzování proveditelnosti a rentability investičních projektů, ekonomické efektivnosti občanských a průmyslových staveb a podnikatelských záměrů, –
    • oceňování movitého majetku, včetně technologických zařízení, strojů, dopravních prostředků, spotřebního zboží,
    • oceňování nehmotného majetku, majetkových práv a výrobně technických a obchodních poznatků,
    • oceňování finančního majetku včetně cenných papírů, jejich derivátů a obchodních podílů,
    • oceňování pohledávek,
    • oceňování obchodního jmění při přeměnách společností,
    • přezkoumávání smluv o přeměnách obchodních společností včetně zpracovávání zpráv z ekonomického hlediska,
    • přezkoumávání vztahů mezi propojenými osobami a vztahů mezi minoritními a majoritními akcionáři z ekonomického hlediska,
    • přezkoumávání ovládacích smluv a smluv o převodu zisku z ekonomického hlediska,
    • stanovování a posuzování přiměřené ceny nebo směnného poměru cenných papírů při povinné nabídce převzetí nebo nabídce na odkoupení,
    • zjišťování hodnot vypořádacích podílů,
    • účetní evidence.

    Závěr

    Tvůrce Zákona 36 o znalcích a tlumočnících JUDr. Bedřicha Klimeše jsem osobně znal. Byl to PAN právník a současně PAN soudní znalec. Zákon vypracoval v roce 1966 a jeho právní předpis vydržel s malými úpravami 55 let, a to i přes dva režimy. Byl a je funkční zejména proto, protože je stručný, jasný a vytváří systémový rámec. Jen sami znalci vědí, co všechno dělají, aniž by jim to někdo přikazoval, prostě proto, protože to bez těchto úkonů nejde. Dát některé z těchto úkonů ale do zákona jako povinné se sankcí, znamená, že ty ostatní úkony znalci dělat nebudou. Protože všechny tyto úkony nejsou potřeba vždy, ale jen někdy. Někdy mohou naopak překážet a zdržovat, ale to ví pouze znalec takříkajíc pracující v terénu, nikoliv u stolu.

    Rudolf Doucha