V září tohoto roku byl po odmítnutí senátem opětovně odhlasován v dolní komoře parlamentu zákon o znalcích. Dne 26. 9.2019 jej podepsal i president republiky. Účinnost nabyde zákon 1.1.2021. Důsledky tohoto zákona „v odchodu znalců“ odhadují někteří odborníci za fatální. Zákon v některých částech připomínající spíše vězeňský řád než normu, která by byla znalci pomocí a ochranou, nemůže jiné důsledky přinášet.
V současné době existují znalci, kterým nebylo za posledních 17 let zvýšeno znalečné. Vydrželi a mají tak 140 Kč na režii a 210 Kč hrubou hodinovou odměnu před zdaněním. Takové lidi lze považovat spíše za nadšence pro jejich obor než za lidí prahnoucí po penězích. Zásadními otázkami je ale to, proč o znalcích bude rozhodovat politická moc v parlamentu a nikoliv justice, která znalce potřebuje? Proč zákon odmítl senát, ale dolní komora ho uznala za správný? Proč tomu tak je? A obligátní otázka, „Cui bono? Komu to poslouží“.
Jaká je situace nyní?
Jednou ze skupin lidí, které pro své řádné konání potřebuje justice, jsou právě soudní znalci. Každý Krajský soud v současné době jmenuje znalce. Předseda Krajského soudu má svůj poradní sbor složený z osvědčených znalců a spolu s místopředsedou Krajského soudu pro správní věci kontroluje tyto znalce a řeší stížnosti na ně podané. Již z funkce předsedy i místopředsedy Krajského soudu lze dovodit, že jde o lidi s patřičným vzděláním, potřebnými lety praxe i bohatými životními zkušenostmi a v neposlední řadě i zkušenostmi, jak napadnout znalce, aby se soudní řízení znevážilo. Místopředseda Krajského soudu je právě ten, kdo může po zralé úvaze a prostudování souvisejícího soudního spisu udělit znalci výstrahu a po opakování stejného prohřešku může, opět po zralé úvaze, znalce zbavit oprávnění pracovat jako znalec. Větší trest pro znalce si lze představit jen těžko. Na druhou stranu si je dobré uvědomit, že se za tímto místopředsedou Krajského soudu může vydat znalec s žádostí o radu v procesních věcech a věcech, které souvisejí s právními předpisy, které musí podle znaleckého slibu přesně dodržovat, ale kterým jako neprávník nerozumí vždy úplně přesně.
Tyto, velmi stručně popsané skutečnosti, po převodu evidence znalců z Krajských soudů na Ministerstvo Spravedlnosti odpadnou. Znalec tak přijde o poslední a mnohdy jedinou velmi kvalitní odbornou i psychickou oporu ve svém konání. Jestliže totiž stojí znalec u soudu v zahrádce, stvrzuje svůj posudek a je obžalováno 20 ne vždy právě svatých obžalovaných a za nimi sedí 20 jejich obhájců, může takovou situaci ustát pouze někdo velmi otrlý, ale i tomu se kvalitní odborná i psychická podpora vždy velice hodí.
Z toho vyplývá pravděpodobně důvod číslo 1, proč někteří znalci před nabytím účinnosti nového zákona o znalcích, tedy 1.1.2021 znaleckou činnost ukončí. Nebudou mít za kým jít. Stížnost na znalce nebude posuzovat soudce s patřičným vzděláním i potřebnou délkou praxe, nýbrž možná právě včera přijatý úředník na ministerstvu. Při počtu znalců 8.500 si jinou praxi nelze představit.
Situace po převodu evidence znalců na Ministerstvo spravedlnosti
Předně je důležitá skutečnost, že znalci nebudou evidování pod JUSTICÍ, tedy nezávislým orgánem, jak jsem uvedl již výše, ale budou patřit pod politickou moc. Pokud si představíme situaci „ad absurdum“, je možné, aby premiér dal ministru spravedlnosti pokyn a znalec už nebude pracovat jako znalec. Vzniká tak další psychický tlak na znalce a z toho pravděpodobně důvod číslo 2, proč někteří znalci před nabytím účinnosti nového zákona znaleckou činnost ukončí.
S převodem evidence na Ministerstvo spravedlnosti vyvstávají důležité otázky, z nichž zde uvedu jen některé.
- Kdo z ministerstva bude kontrolovat technické vybavení znalců, které je v zákoně předepsáno jako podmínka jmenování znalce?
- Kdo na ministerstvu bude vědět, jaké technické vybavení májí znalci pro svou činnost mít a bez kterého tedy nemohou řádně vykonávat svou činnost v případě více než 60 oborů?
- Kdo bude na Ministerstvu spravedlnosti provádět pravidelné roční kontroly náhodně vybraných znaleckých posudků při současných 8 500 znalců ve více než 60 oborech, odvětvích a specializacích nepočítaně? Pakliže se smrskne kontrola posudku na umístění razítka a následné přidělení pokuty úředníkem, půjde zcela jistě o důvod číslo 3, proč někteří znalci znaleckou činnost ukončí. Jen těžko si lze představit znalce, který byl potrestán pokutou kvůli špatně použité znalecké pečeti a bude nadále nestranný.
- Proč není odměna znalce stanovena v zákoně stejně přesně jako pokuty. Pokuty jsou co do výše stanoveny velmi přesně, jen zákon neuvádí, jaká pokuta bude udělena, za který z 15 mnohdy formálních přestupků? Takže znalec neví, jaké bude dostávat v budoucnu znalečné. I tak si je nutné uvědomit, že 40 % ze znalečného jde na režii a pouze 60 % je hrubou hodinovou odměnou znalce. Zákon znalci nezaručuje žádnou, tedy ani minimální mzdu. V zákoně je uvedeno, že znalečné bude upřesněno vyhláškou tedy jako dalších 8 věcí, které zákon v současném znění neřeší. I zdánlivě významné navýšení znalečného na avizovaných 500 až 700 Kč za hodinu ale ve své podstatě pohltí navýšení administrativních prací nařízených, tímto zákonem. U menších posudků půjde až o dvojnásobek práce. Práce znalecká + práce administrativní. Tato pokračující nejistota v odměňování bude pravděpodobně důvod číslo 4, proč někteří znalci před nabytím účinnosti nového zákona znaleckou činnost ukončí.
Co ale důležitého v zákoně chybí
Zcela nepochybně nejdůležitější věc, která v zákoně chybí je určení odpovědnosti toho, kdo bude předávat znalci podklady pro vypracování objednaného posudku. Absence takové jednoznačné odpovědnosti byla vždy podhoubím pro nekonečné a nikdy jednoznačně nedořešené spory. Znalec svou kapacitou nemá možnost kontrolovat doklady např. z oblasti ekonomie a finančních analýz popisujících hospodaření velkých korporací jejichž, hospodaření má analyzovat. Výsledkem práce znalce může být po předání nepravdivých podkladů, nepravdivý znalecký posudek. Kdo je bez jednoznačného určení odpovědnosti za předané podklady znalci pak odpovědný nejen za nepravdivý posudek, ale i za prodlužující se a prodražující se soudní řízení? Kdo je pak odpovědný za eventuálně vzniklý patový stav, jaký pouze schematicky a příkladně popisuji na následujících řádcích?
Dne 8.8.2008, tedy před 11 lety, narazil rychlík EC Comenius jedoucí rychlostí 134 km/h do konstrukce mostu spadlého na drážní těleso ve Studénce několik vteřin před příjezdem rychlíku. Následky byly fatální. 8 lidí bylo usmrceno nebo zemřelo na následky zranění a 95 lidí bylo zraněno, mnozí z nich těžce a s významnými zdravotními následky. Jen těžko lze odhadnout, kolik rodin, příbuzných a kamarádů je nešťastných spolu s postiženými. Od té doby běží soud na plné obrátky, ale bez jednoznačného výsledku. Řeší, kdo zavinil spadnutí mostu a povolává znalce na stavební záležitosti. Můj názor je jiný. Zákonů a nařízeních, které řeší to, aby se na pracovištích nebo staveništích neděly dvě rozporuplné věci, tak jako ve Studénce, jsou tři. Zákoník práce 262/2006 Sb., Zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví 309/2006 Sb. a Nařízení vlády č. 591/2006. Všechny tři právní normy se vzájemně tak dlouho upřesňují, až z nich vypadl institut generálního dodavatele stavby. A právě tento generální dodavatel stavby (historicky velmi významný) by sám nebo přes někoho přesně určeného zajistil 7.8.2008, aby po drážním tělese nejel následující den žádný vlak. Nemusí jít vždy o spadlý most. Jede-li rychlík rychlostí 134 km/h je pro něj neštěstím i „pouze“ jednokilové kladivo spadlé do kabiny kde sedí jediný člověk. Energie takového tělesa je vzhledem k vlaku srovnatelná s pomalou střelou.
Druhá věc, která je mimořádně důležitá, je, že do dnešního dne výše uvedené právní normy nebyly změněny tak, aby se situace nemohla opakovat.
Toto je velmi smutný příklad, co nepřesný zákon může způsobit. Proto je důležité, aby byla jasně definována odpovědnost osoby, která bude znalci předávat podklady. Nebude-li v zákoně přesně definován institut nebo osoba, které odpovídají za podklady předané znalci, nemůže se nikdo divit, že se to stane pravděpodobně důvodem číslo 5, proč někteří znalci před nabytím účinnosti nového zákona znaleckou činnost ukončí. Tuto potřebu potvrzuje konkrétně § 28, viz níže.
- 28 Náležitosti posudku v bodě 1) konstatuje následující:
(1) Podaný znalecký posudek musí být úplný, pravdivý a přezkoumatelný.
Proto, aby tento požadavek mohl znalec splnit, musí obdržet od odpovědné osoby úplné, pravdivé a přezkoumatelné informace. Nemůže obdržet pouze pokyn, aby si potřebné podklady našel v archivu např. u Přelouče.
Druhým významným problémem, vybraným náhodně ze zákona, je kontrola centralizované evidence znaleckých posudků definované § 29, opět viz níže.
- 29
Evidence posudků
(2) Znalec je povinen zapisovat údaje podle tohoto zákona do evidence posudků.
(3) Znalec do evidence posudků zapíše do 5 pracovních dnů ode dne zadání znaleckého posudku nebo ode dne, kdy nastala skutečnost, ke které se povinnost zápisu váže,
- a) den zadání znaleckého posudku,
- b) den podání, případně den vysvětlení nebo doplnění znaleckého posudku,
- c) předmět znaleckého posudku,
- d) obor a odvětví, případně specializaci, ve kterých má být podán znalecký posudek,
- e) označení zadavatele znaleckého posudku,
- f) označení znalce a osob, které se podílely na jeho zpracování,
- g) termín pro vyhotovení znaleckého posudku,
- h) příslušné jednací číslo orgánu veřejné moci
- i) údaj o vyúčtovaném a přiznaném znalečném.
Poznámka: Body 1, 4, 5 a 6 jsou zde vědomě vynechány jako nyní nepodstatné. Bod 7) je níže uveden jako právě velmi důležitý.
(7) Ministerstvo provede nejméně jedenkrát ročně kontrolu plnění povinností podle odstavců 2 a 3 u všech znalců.
Z toho vyplývá následující
Jde o zapsání devíti informací ohledně každého vyhotoveného posudku. Jestliže je nyní cca 8.500 znalců a každý vypracuje 10 posudků za rok. Musí Ministerstvo spravedlnosti překontrolovat 85.000 zápisů do evidence znaleckých posudků. Při povinnosti zapsat do evidence 9 informací, (a až i), jde o 765.000 kontrolovaných údajů. To znamená překontrolovat každý pracovní den cca 3.500 údajů. To je ovšem pouze jeden (neřešitelný) problém. Druhý, stejně důležitý problém, je oproti čemu bude Ministerstvo spravedlnosti všechny tyto údaje uvedené v evidenci každý den, u každého znalce a u každého posudku kontrolovat? A jsme u posledního mého důvodu číslo 6 proč pravděpodobně někteří znalci po prostudování zákona o znalcích přestanou tuto činnost vykonávat. Dělat něco, co mě zatěžuje a k ničemu to není se nikomu nechce.
Závěrem bych chtěl vyjádřit podezření, že zákon nevypracovali výhradně právníci, kteří mají dlouholetou zkušenost s specializací na tvorbu právních předpisů a už vůbec ne věci znalí znalci, ale někdo podobný jako „poslanec“ Dominik Feri, který svou účast v Parlamentu i přes složení poslaneckého slibu považuje za dobře placenou brigádu. Neměli bychom si právě v tomto bodě vzpomenout na slova prof. Vojtěcha Cepla (majícího 21.11. letošního roku bohužel desáté smutné výročí úmrtí), který mnohokrát varoval před amaterizací mnoha profesí a pohrdání vzděláním?
Myslím si, že by bylo vhodné se zamyslet, nad tím, kdo by měl v zákonodárném orgánu našeho parlamentu sedět? Kolik by mu mělo být let, jaké vzdělání by vzhledem k jeho poslání v zákonodárném orgánu měl mít a uvědomit si, že jde o velmi a velmi závažnou věc. Znalci slibují ve svém slibu v současném zákoně, že budou přesně dodržovat právní předpisy. V novém zákoně, který bude teprve platit, se požaduje po znalcích, aby měli vysokou školu příslušného oboru a odvětví a 5 let praxe. Proč by minimálně stejné podmínky neměli splňovat i poslanci u zákonodárného orgánu? My nemáme v České republice dostatek příslušných odborníků pro tvorbu zákonů s celoživotní nebo alespoň dlouholetou praxí? Jsem si stoprocentně jist, že ano.
Vedle všeho výše uvedeného si jsem jist, že by bylo dobré, kdyby se zákonodárný orgán řídil zákony. Např. § 159 Občanského zákoníku, ve kterém je uvedeno, mimo jiné, že když někdo příjme volenou funkci a zjistí, že nemá na to, aby ji řádně vykonával a nevyvodí z toho pro sebe důsledky, že se chová nedbale.
Rudolf Doucha
