Zkrácení délky oddlužení sníží uspokojení věřitelů, naopak pro řadu dlužníků bude mít rdousící efekt

    Poslanecká sněmovna projednává návrh novely insolvenčního zákona, který má zkrátit délku oddlužení z pěti na tři roky. Vede ji k tom závazek nejpozději do července 2021 implementovat směrnici EU o restrukturalizaci a insolvenci. [1] Ta však má řešit výlučně oddlužení podnikatelů. Český návrh zákona ale počítá i se zkrácením oddlužení i pro nepodnikatele, tedy pro všechny. V tomto ohledu je česká cesta papežštější než papež, ale komu to prospěje?

    Proti návrhu je řada připomínek z řad odborné veřejnosti, tak i věřitelů. Kumuluje v sobě totiž jak zkrácení oddlužení, které u zaměstnaných dlužníků povede ke snížení uspokojení věřitelů, na druhou stranu u nezaměstnaných dlužníků a podnikatelů znamená tvrdší průběh oddlužení.

    Snížení uspokojení věřitelů

    Podle statistik již skončených oddlužení, která skončila splněním oddlužení, činí průměrné uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení celých 56 %. Pokud zkrátíme délku oddlužení na tři roky, tedy o 40%, pak se uspokojení věřitelů sníží také o 40%, konkrétně na 33,6%, což je jen těsně nad hranicí 30%.

    Insolvenční zákon spojuje právě s hranicí 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů jeden pro dlužníka velmi zásadní účinek – fikci splnění oddlužení. Jednoduše řečeno, pokud dlužník věřitelům zaplatí alespoň 30% pohledávek, pak nemusí nic dalšího prokazovat. Naopak, pokud uhradí méně, musí soudu doložit, že jednal poctivě a usiloval o co nejvyšší uspokojení věřitelů, jinak riskuje, že soud rozhodne, že dlužník oddlužení nesplnil a k osvobození od neuhrazených pohledávek nedojde

    Bohužel jsme svědky probíhající kumulace opatření na ochranu dlužníka – ustavičně se totiž zvyšují nezabavitelné částky ze mzdy. V posledních dvou letech došlo již čtyřikrát. O ledna má dojít k jejímu dalšímu výraznému navýšení v důsledku zvýšení životního minima jednotlivce, z něhož se při výpočtu nezabavitelné částky vychází. To znamená, že u dlužníků, kteří pracují nebo pobírají důchody, věřitelé dostanou méně peněz a tyto splátky budou hrazeny o dva kroky kratší dobu. Že tak dlužník nezaplatí ani mizerných 30% je snad jasné.

    Co nás vede k tomu, že téměř polovinu uspokojení věřitelů jen tak vyhodíme z okna? Přitom ke zkrácení doby oddlužení u nepodnikatelů není žádný důvod, evropská směrnice to nevyžaduje a je třeba mít na paměti, že spotřebitel je na rozdíl od podnikatel výrazně chráněn již v okamžiku vzniku dluhu, ať už jde o informační povinnost, posuzování jeho bonity, podmínky poskytnutí úvěru, výši smluvních sankcím nebo licencování a dozor nad poskytovatelem úvěru. Podnikatel, který ve státě vytváří pracovní místa, musí pod hrozbou mnohem vyšších zákonných úroků odvádět odvody do státního rozpočtu za sebe i zaměstnance a ziskuje při tom veškerý svůj majetek, žádnou takovou ochranu nemá. Proto směrnice cílí jen na podnikatele a aplikaci na spotřebitele doporučuje jen proto, aby podnikatel nemusel dluhy nepocházející z podnikání řešit současně jako spotřebitel v jiné insolvenci. Pokud náš právní řád dluhy řeší komplexně v jednom řízení, není důvod do zkrácené délky oddlužení vtahovat i nepodnikatele. Může je to totiž poškodit.

    Bič na dlužníka

    Sluší se upozornit na běžnou praxi, kdy již dnes celá šestina dlužníků musí své příjmy z důvodu nedostatečných srážek navyšovat o příjmy z darovacích smluv nebo smluv o důchodu, aby dosáhli alespoň na onu 30% hranici. Zkrácení oddlužení o dva roky znamená, že dlužník bude mít na dosažení 30% hranice o 40% méně času, tudíž bude muset hradit o 40% vyšší měsíční splátku, a to bude pro řadu z nich rdousící efekt. U dlužníka, jehož příjmy pro oddlužení nejsou založeny na mzdě nebo jiné formě odměny za práci, lze jen stěží uvažovat o tom, že by při nesplnění 30% dluhů mohl být osvobozen jednoduše proto, že nemá jak doložit příjmy z práce. Důkazní břemeno opaku, je na něm. Pokud se budou neustále zvyšovat nezabavitelné částky ze mzdy, bude se podíl těchto osob ohrožených důkazním břemenem zvyšovat. Již jen z toho důvodu by bylo žádoucí, aby při zachování hranice 30% uspokojení dluhů byla pro nepodnikatele zachována pětiletá délka oddlužení.

    JUDr. Antonín Blažek

    [1] směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci)