Kdo je zločinec? Já, nebo ti co mě soudí?

    Jmenovala jsem JUDr. Renatu Veseckou Ph.D, bývalou nejvyšší státní zástupkyní,
    s dvaceti sedmiletou praxí na státním zastupitelství, advokátku, přednášející na
    vysoké škole právo, do funkce místopředsedkyně ERÚ pro věci právní. Tato
    právnička nesplňovala dle státního zástupce Kamila Špeldy a soudního senátu
    Zdeňka Chalupy Okresního soudu v Jihlavě vágní podmínku praxe v energetice,
    kterou teprve daleko později zákonodárci v novele energetického zákona upřesnili.
    Jmenovala jsem ji v bytostném veřejném zájmu a potřeb ERÚ.

    V roce 2013 zpochybnily asociace fotovoltaickcýh elektráren zákonnost vydaných licencí v roce 2010, které vydal ERÚ pod vedením Josefa Fiřta. V době, kdy se ERÚ potácel se
    stovkami správních a trestních kauz vyvolaných jako dopad činností mých
    předchůdců. Jmenovala jsem ji pro zajištění vysoce profesionálního zastoupení ERÚ
    ve vrcholových pozicích a to špičkovými odborníky na danou oblast. Jmenovala jsem
    ji ve veřejném zájmu, v ekonomickém zájmu naší vlasti.

    Tento můj jediný motiv, zajištění řádného chodu úřadu, veřejného zájmu jsem
    pochopitelně u soudu mnohokráte opakovala a rovněž jsem si vzpomněla, že jsem
    žádala různé vysoce odborné instituce o pomoc. Byli mezi nimi např. Unie státních
    zástupců (JUDr. Lenka Bradáčová) a Soudcovská unie (JUDr. Lichovník). Již zde
    prokázal soudce Chalupa svůj „rovný přístup“ k souzené straně. Předmětné dopisy si
    předseda senátu Chalupa vyžádal, jak od Unie státních zástupců, tak Soudcovské
    unie. Odpověď z obou institucí zněla, že žádný takový dopis neevidují a nikdy nic
    ze strany ERÚ (za doby mého vládnutí) neobdrželi. Neměla jsem šanci přesvědčit
    soudce o opaku, protože na ERÚ již nepracuji a je tam zcela nepřátelské prostředí.
    (Premiér Andrej Babiš umožnil návrat do vrcholových funkcí těm pracovníkům, kteří
    nesou spoluzodpovědnost za solární boom a miliardy, které platíme navíc, což jsem
    nesčetně krát kritizovala). Soudce nepožádal o stanovisko k těmto dopisům ERÚ.
    Prostě suše na hlavním líčení sdělil, že de facto dopisy, o kterých jsem hovořila,
    neexistují. (Pod čarou můžete číst, jsem nedůvěryhodná osoba.)

    Měla jsem štěstí v neštěstí, dopisy jsem našla a do spisu při hlavním líčení, kdy byli
    tito svědci vyslýchání (Bradáčová, Lichovník) doložila. Teprve poté si soudce vyžádal na ERÚ vydání těchto dopisů (vč. doručenek), které byly shodné s těmi, které jsem
    založila do spisu a předtím hlasitě na hlavním líčení přečetla. Tento můj kousek mu
    asi neudělal radost, což zaznělo i při vynesení rozsudku, že dokazování nepřineslo
    nic nového. Dopisy naleznete na našem webu www.institut-av.eu

    Při závěrečné řeči státní zástupce Špelda jen zopakoval, že dokazování a předvolání
    svědků na hlavní líčení bylo zbytečné (téměř všichni svědci jednoznačně potvrzovali
    to, co jsem před soudním senátem sdělila, ale i písemně doložila). Soudce Chalupa
    pak zopakoval, že se nebude řídit názorem odvolacího soudu. Odvolací Krajský soud
    v Brně, když vracel kauzu před necelým rokem zpět, tak jednoznačně uvedl, že státní
    zástupce vůbec nedoložil motiv, proč jsem tak činila. Jako laik jsem pochopila, že
    Krajský soud v Brně se domnívá, že nebyly naplněny všechny znaky trestného činu a
    kauzu jako takovou neměl vůbec soud přijmout. Tudíž se má provést dokazování tak,
    aby bylo na jisto postaveno, jaká pohnutka (motiv) mě k jmenování vedla.
    Při dokazování mělo být na jisto postaveno, zda motiv byl zajistit řádný chod ERÚ a
    veřejný zájem, tak jsem měla být zproštěna. Pokud byla moje pohnutka jiná, vytvořit
    někomu prospěch, tak jsem měla být trestána v trestním řízení.

    To, že státní zástupce Kamil Špelda vůbec nerozumí trestnímu zákoníku, jsem
    poznala i já, jako laik. Nebyl schopen položit svědkům mnohdy žádnou otázku a to
    dokonce ani těm, které si jako žalobce k soudu vyžádal. Bylo trapné, když ho soudce
    musel upozorňovat, že to je jeho svědek, tak ať klade otázky. Pak ze sebe něco
    vysoukal, což působilo spíš trapně, než fundovaně.
    U soudu legrace určitě není, a pro obžalovaného vůbec ne. Nic méně, když se mě
    novináři po jednom z hlavním líčení, kde bylo vyslýcháno několik svědků, zeptali:
    „Paní Vitásková, nevíte, kdy přijdou na řadu svědci obžaloby?“ Tak jsem pozvedla
    obočí a řekla: „To všechno byli svědci obžaloby“. Novináři jen hlesli: „Ale oni všichni
    hovořili ve váš prospěch!“
    Byla jsem nepravomocně odsouzena k podmínečnému trestu na dva roky za to, že
    jsem jmenovala do funkce erudovanou právničku s vynikající praxí, že jsem
    zajišťovala řádný chod ERÚ a to ve veřejném zájmu, že jsem chránila ekonomické
    zájmy České republiky. Otázkou zůstává, v jakém zájmu jedná státní zástupce a
    soudní senát, který mě odsoudil. Otázkou zůstává: Kdo je zločinec? Já, nebo ti co
    mě soudí?

    Ing. Alena Vitásková

    Sdílejte
    Předchozí článekBritská facka Ústavnímu soudu v Brně
    Další článekObhajoba dvojího metru
    Alena Vitásková
    Alena Vitásková je česká manažerka působící v energetice. Od srpna 2011 do července 2017 zastávala funkci předsedkyně Energetického regulačního úřadu. je předsedkyní Institutu Aleny Vitáskové.