Digitalizace, elektronizace a další moderní technologické postupy stále výrazněji ovlivňují každodenní život obyvatel. Tento trend se markantně projevuje i v oblasti komunikace se státní a veřejnou správou, ale i při komunikaci s komerčními společnostmi. A platí to i pro všechny právnické profese soudní exekutory nevyjímaje.

Exekutoři jako průkopníci elektronizace

Dovolím si dokonce tvrdit, že mezi právnickými profesemi patří soudní exekutoři k lídrům v oblasti digitalizace. Mohu jenom v krátkosti zmínit, že s bankovními institucemi pracujeme na základě výměny datových souborů již téměř 15 let a komunikujeme výhradně prostřednictvím datových schránek. Byl to první krok v digitalizaci výkonu exekučního rozhodnutí a dnes ho již považujeme za rutinní proces, na jehož základě aktivně budeme rozvíjet další možnosti spolupráce s nebankovními a finančními institucemi.

Novelu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti zavádějící elektronickou komunikaci exekutorů s finančními institucemi prostřednictvím standardizovaných datových souborů vnímáme jako další rozvojovou fázi. Komunikace prostřednictvím elektronických datových souborů tak bude v nejbližším období probíhat i s pojišťovnami, penzijními společnostmi, investičními fondy či správci kryptoaktiv. Vyhláška dokonce striktně formuluje, že pokud nebude žádost ze strany soudního exekutora podaná ve formě elektronického datového souboru, nemusí daná instituce součinnost poskytnout.

Náklady jako bod zlomu

Potud to je vysoce pozitivní zpráva, kterou všichni zúčastnění vítají. Dostáváme se však do určitého bodu zlomu, a tím jsou náklady spojené s implementací. Důvodová zpráva odhaduje náklady v poměrně širokém rozsahu 50 000 – 500 000 Kč. A můžeme si položit otázku – je to hodně, nebo málo a proč tam vůbec vzniká takové rozmezí?

Výše nákladů, které budou muset soudní exekutoři vynaložit, bude záviset na velikosti samotného úřadu, a tedy rozsahu vedené agendy a dosavadní míře digitalizace každého jednotlivého úřadu. Budou to náklady, které jdou výhradně za soudními exekutory, stejně tak náklady finančních institucí budou hrazené výhradně ze soukromých zdrojů. Státní rozpočet tedy zůstane nedotčený.

Výhody pro věřitele i dlužníky

Jako každý nový krok i praktická realizace této vyhlášky bude znamenat plusy, ale také mínusy. Soudní exekutoři už mohou a budou samozřejmě stavět na svých dlouholetých zkušenostech při elektronické komunikaci s bankami, zároveň je mezi plusy nutné zmínit urychlení zjištění majetku dlužníka a v konečném důsledku může zefektivnění exekuce také přinést zlevnění samotného exekučního řízení. To jsou rozhodně benefity, které z dlouhodobé perspektivy přinesou prospěch všem zúčastněným.

Je nutné si ale jednoznačně pojmenovat i negativa, která bude aplikace vyhlášky přinášet. Bude existovat jednotný formát komunikace pro všechny výše uvedené subjekty, přičemž agenda jednotlivých institucí je výrazně odlišná. Dokument je tak výsledkem kompromisu, který vždy nemusí být ve všech ohledech plně funkční. Všechny subjekty musí nést náklady, které jsou spojené s funkčností projektu, i když některé z nich obdrží jednotky dotazů za rok.

Chybí jednotná státní datová brána

A rozhodně nelze nezmínit, že se jedná pouze o dílčí nastavení místo komplexního přístupu k řešení jednotné státní datové brány, která by jedním rozhraním vyřešila komunikaci institucí nejen se soudními exekutory, ale i s finančními úřady při správě daní či zajištění výnosů z trestné činnosti.

Jednotná centrální brána a odpovídající datový sklad přístupný pro všechny instituce vymáhající pohledávky by znamenala pro bankovní a další finanční instituce jednorázové napojení a posílila by tak efektivitu tohoto kroku. Ať už bude nastavené dílčí řešení, nebo by přišlo v blízké budoucnosti řešení v podobě jednotné centrální brány, což však nelze příliš očekávat, je nutné nastavit metodickou podporu pro malé a specializované instituce tak, aby se digitalizace v konečném důsledku nestala spíše bariérou než pokrokem.

Digitalizace jako zátěž?

A je to tedy povinnost, nebo příležitost? Nic není černobílé, je nutné však poukázat na to, že aplikace novely bude spíše znamenat posílení roztříštěného systému na úkor systémového řešení, které by opravdu všem zúčastněným odlehčilo a znamenalo by posílení digitalizace. A druhým výrazným nedostatkem je setrvalé zatěžování rozpočtů soukromých subjektů bez jakékoli státní podpory.

Jednostranné přenášení nákladů na soukromé subjekty, kterými jsou i soudní exekutoři, se pomalu a jistě stává pro některé z exekutorských úřadů likvidační a v konečném důsledku to může vést k narušení výkonu této profese. Zatímco exekuční řád byl od roku 2001 novelizován více než padesátkrát, exekuční tarif výrazných změn nedoznal, a to bez ohledu na enormní náklady na digitalizaci agend. Je nutné si uvědomit, že realizaci podobných modernizačních záměrů financují exekutoři pouze a jen z příjmů, stanovených tímto tarifem. Exekutoři jsou poslední právnickou profesí, jejíž tarif nebyl aktualizován a nastaven v souladu s reálnou ekonomickou situací a potřebami moderní doby.