K tomu, aby justice plnila svůj účel, vlastně není potřeba mnoho. Musí rozhodovat odborně, rychle a v obdobných věcech obdobně. To je základ. A k tomu vede především specializace soudců.
Specializace ale nevzniká v malých strukturách. Na malém soudu, kde několik soudců řeší „od všeho něco“, se buduje jen obtížně. Čím větší soud, tím širší prostor pro specializované senáty a úseky. To není ideologie, to je organizační logika.
Stejně tak by soudy neměly účastníkům nabízet středověký, ale moderní standard. Nestačí podat žalobu elektronicky. Účastník má mít možnost vzdáleně nahlédnout do spisu, vidět pořadí věci podle nápadu, vědět, kdy přijde na řadu, a účastnit se jednání i prostřednictvím videokonference. A zároveň mít přístup k přehledné databázi rozhodnutí, aby si mohl ověřit, že v obdobné věci bylo rozhodnuto obdobně.
Nejde o útok
Debata o rušení malých soudů proto není útokem na dostupnost spravedlnosti, ale debatou o její kvalitě. Návrh ministerstva spravedlnosti slučovat malé soudy tam, kde to dává smysl, je krok správným směrem. Pokud je to však myšleno se specializací vážně, mohlo by se jít dál. Máme osm krajských soudů. Proč by nemohlo existovat osm skutečně silných obecných soudů první instance, vždy v sídle krajského soudu, s tím, že dosavadní okresní soudy by fungovaly jako jejich pobočky?
Na okresní úrovni bychom tak měli jeden obecný soud pro Prahu a dále obecné soudy v Praze (pro Středočeský kraj), Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě. Silné organizační celky schopné vytvářet specializované úseky a systematicky řídit digitalizaci. Pobočky by zajišťovaly místní dostupnost, ale odborné jádro by bylo soustředěno.
Obecné a odvolací soudy?
A co dostupnost? Ta se často používá jako hlavní argument proti změně. Jenže skutečnou nedostupností není cesta o několik desítek kilometrů dál, ale čekání na kvalitní a rychlé rozhodnutí. Soudci umějí soudit mimo budovu soudu. Být účastníkům blíž. Vyjíždět do věznic, nemocnic či na místo samé. Proč by v případě nutnosti nemohli vyrazit soudit do obcí, mnohem blíže než jsou sídla stávajících okresních soudů?
A pak je tu otázka vrchních soudů. Pokud bychom chtěli soustavu opravdu zjednodušit, nabízela by se i úvaha o modelu dvou instancí obecných soudů. Obecné soudy a odvolací soudy, nad nimi Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Organizačně silných osm obecných soudů by jistě zvládlo převzít prvoinstanční krajskou agendu a krajské soudy stávající agendu vrchních soudů.
To by ale už znamenalo změnu Ústavy. Článek 91 odst. 1 by mohl znít jednoduše: „Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, odvolací a obecné soudy.“
Možná to zní jako revoluce. Ale možná je to jen další logický krok evoluce systému, který se musí přizpůsobit 21. století.
